dnes (2022-08-08)
předchozí < den (2020-07-05) > následující
předchozí < týden > následující
předchozí << měsíc >> následující

Texty pro 5. červenec 2020, 14. neděle v mezidobí A

Kalendarium

Cyril a Metoděj, slavnost patronů Evropy a hlavních patronů Moravy, v ČR státní svátek – Den slovanských věrozvěstů. Slavnostní vyhlášení kompaktát v Jihlavě (1436).

Popis lekcionáře

14. neděle v mezidobí A
Evangelium této neděle (Mt 11, 16-19.25-30) poukazuje, že lidé nechtěli přijmout ani Jana, ani Ježíše. Vymlouvali se argumenty, které si vzájemně odporovaly. Zvěst přijímají pouze „maličtí“. Na podobný rozpor uvnitř nás samých upozorňuje Pavel ve 2. čtení (Ř 7, 15-25a). Děláme to, co nechceme dělat. Zachránit nás může jedině Ježíš.
1. čtení (Gn 24, 34-38.42-49.58-67) o cestě pro Rebeku, nevěstu Izáka představuje samostatné téma. Navazuje na řadu důležitých příběhů Pentateuchu čtených o nedělích po Letnicích. S příběhem souvisí všechna SZ čtení týdne.

SZ čtení dnů před nedělí spojuje postava Izáka. Ve čtvrtek (Gn 25, 19-27) se čte o narození dvojčat Ezaua a Jákoba. V pátek (Gn 27, 1-17) a navazující text sobotu (Gn 27, 18-29) o Izákově Jákobovi.
NZ čtení připravující na neděli obsahují pasáže bezprostředně předcházející nedělnímu 2. čtení (napětí mezi Zákonem a životem v Kristu). Ve čtvrtek (Ř 7, 1-6), v pátek se dokonce částečně překrývá s nedělním čtením. Sobotní evangelium (L 10, 21-24) je chválou maličkých, podobně jako evangelium neděle.

SZ čtení pondělí (Gn 27, 30-46) je věnuje požehnání Izáka Ezauovi. V úterý (Gn 29, 1-14) potkává prchající Jákob Ráchel. Ve středu (Gn 29, 31-35) čteme o synech, která Jákobovi porodila Lea.
NZ čtení z listu Římanům, v pondělí (Ř 1, 18-25) a v úterý (Ř 3, 1-8) uvádí do kontextu nedělní 2. čtení. Středeční evangelium (J 13, 1-17) pasáží „Vy mne nazýváte Učitelem…“ (J 13,13) koresponduje s výzvou nedělního evangelia „… učte se ode mne …“ (Mt 11,29)

14. neděle v mezidobí A

Gn 24, 34-38.42-49.58-67

³⁴Řekl tedy: Jsem Abrahamův otrok. ³⁵Hospodin mému pánu velmi požehnal, takže je bohatý. Dal mu brav a skot, stříbro a zlato, otroky a otrokyně, velbloudy a osly. ³⁶Žena mého pána Sára porodila mému pánu ve svém stáří syna. Jemu dal všechno, co má. ³⁷Můj pán mne zapřisáhl slovy: Nevybereš ženu pro mého syna z dcer Kenaanců, v jejichž zemi bydlím, ³⁸nýbrž půjdeš do domu mého otce, k mé rodině a tam vybereš ženu pro mého syna. ⁴²Když jsem dnes přišel k tomu prameni, řekl jsem: Hospodine, Bože mého pána Abrahama, jestliže opravdu dopřáváš úspěch mé cestě, na které se nacházím, ⁴³hle, stojím tu u pramene vody. Ať dívka, která vyjde čerpat vodu a které řeknu: Dej mi prosím napít trochu vody ze džbánu, ⁴⁴a ona mi odpoví: Napij se ty a také pro tvé velbloudy načerpám, to ať je žena, kterou Hospodin určil pro syna mého pána. ⁴⁵Ještě jsem v srdci nedomluvil, když tu vycházela Rebeka a na rameni měla džbán. Sestoupila k prameni a nabrala vodu. Řekl jsem jí: Dej mi prosím napít. ⁴⁶Rychle sundala džbán a řekla: Napij se a také tvé velbloudy napojím. Napil jsem se a napojila i velbloudy. ⁴⁷Zeptal jsem se jí: Čí jsi dcera? Odpověděla: Dcera Betúela, syna Náchorova, kterého mu porodila Milka. Pak jsem jí dal kroužek na nos a náramky na ruce. ⁴⁸A poklekl jsem a klaněl jsem se Hospodinu. Dobrořečil jsem Hospodinu, Bohu mého pána Abrahama, že mě vedl po pravé cestě, abych přivedl dceru bratra mého pána pro jeho syna. ⁴⁹A nyní mi oznamte, chcete-li mému pánu prokázat milosrdenství a věrnost; jestli ne, oznamte mi to také, abych se obrátil napravo nebo nalevo.⁵⁸Zavolali tedy Rebeku a zeptali se jí: Půjdeš s tímto mužem? Odpověděla: Půjdu. ⁵⁹Propustili tedy svou sestru Rebeku a její chůvu, i Abrahamova otroka a jeho muže. ⁶⁰Požehnali Rebece a říkali jí: Naše sestro, ať z tebe vzejdou tisíce desetitisíců a tvé potomstvo ať obsadí bránu svých nepřátel. ⁶¹Pak Rebeka i její služky vstaly, nasedly na velbloudy a následovaly toho muže. Tak vybral Abrahamův otrok Rebeku a šel. ⁶²Izák přišel z Bér-lachaj-rói, bydlel totiž na území Negebu. ⁶³Když se schylovalo k večeru, Izák se šel procházet po poli. Pozvedl oči a tu spatřil přicházející velbloudy. ⁶⁴I Rebeka pozvedla oči a uviděla Izáka. Seskočila z velblouda ⁶⁵a zeptala se otroka: Kdo je tamten muž, který nám jde po poli vstříc? Otrok odpověděl: To je můj pán. Vzala tedy závoj a zahalila se. ⁶⁶Otrok pak vypravoval Izákovi všechny věci, které vykonal. ⁶⁷Izák uvedl Rebeku do stanu své matky Sáry a vzal si ji. Stala se jeho ženou a Izák si ji zamiloval. Tak po smrti své matky došel útěchy.

Ž 45, 10-17

¹⁰Dcery královské jsou mezi tvými nejvzácnějšími, královna v ofírském zlatě zaujímá místo po tvé pravici. ¹¹Poslyš, dcero, a pohleď, nakloň své ucho. Zapomeň na svůj lid a na dům svého otce! ¹²Král touží po tvé kráse, vždyť je to tvůj pán, skláněj se před ním! ¹³Týrská dcera přichází s darem; zámožní lidé si tě budou předcházet. ¹⁴Celá v nádheře je královská dcera uvnitř paláce, její plášť je protkávaný zlatem. ¹⁵V pestře tkaných šatech je uváděna ke králi; za ní k tobě přicházejí i panny, její družičky. ¹⁶Budou provázeny v radosti a jásotu, vstoupí do královského paláce. ¹⁷Místo otců budeš mít syny; ustanovíš je za knížata po celé zemi.

nebo Pís 2, 8-13

⁸ Slyš! To je můj milý! Hleďte, už jde! Už skáče přes hory, přeskakuje kopce. ⁹Jako srnec je můj milý, jak samec gazely. Hleďte, už stojí u nás za zdí, do okének nahlíží, mřížkami hledí. ¹⁰Ozval se můj milý, toto mi praví: Vstávej, má lásko, pojď, ty má krásko. ¹¹Vždyť skončila už zima, pominuly deště, jsou ty tam. ¹²Květinky z půdy prokvétají, přišel čas révu prořezat, hrdliččin hlas je slyšet po kraji. ¹³Na fíkovníku dozrávají fíky první, réví už rozkvétá, vydává vůni. Vstávej, má lásko, pojď, ty má krásko.

Ř 7, 15-25a

¹⁵Nerozumím tomu, co dělám; vždyť nedělám to, co chci, nýbrž činím to, co nenávidím. ¹⁶Činím-li však to, co nechci, souhlasím se Zákonem, že je dobrý. ¹⁷Ale pak již to nekonám já sám, nýbrž hřích, který ve mně přebývá. ¹⁸Vím totiž, že ve mně, to jest v mém těle, nepřebývá dobré; neboť chtít dobro dokážu, ale konat už ne. ¹⁹Vždyť nečiním dobro, které chci, nýbrž zlo, které nechci. ²⁰Jestliže však činím to, co nechci, nedělám to již já, ale hřích, který ve mně přebývá. ²¹Nalézám tedy tento zákon: Když chci činit dobro, je při mně zlo. ²²Podle vnitřního člověka radostně souhlasím se zákonem Božím. ²³Vidím však jiný zákon ve svých údech, který bojuje proti zákonu mé mysli a činí mě zajatcem zákona hříchu, jenž je v mých údech. ²⁴Já nešťastný člověk! Kdo mne vysvobodí z těla této smrti? ²⁵ Bohu buď dík skrze Ježíše Krista, našeho Pána.

Mt 11, 16-19.25-30

¹⁶„Ke komu připodobním toto pokolení? Je podobné dětem, které sedí na tržištích a volají na ostatní: ¹⁷‚Pískali jsme vám, a vy jste netancovali; naříkali jsme, a vy jste se nebili v prsa. ‘ ¹⁸Přišel Jan, nejedl a nepil, a říkají: ‚Má démona!‘ ¹⁹Přišel Syn člověka, jí a pije, a říkají: ‚Hle, člověk žrout a pijan vína, přítel celníků a hříšníků!‘ Ale moudrost je ospravedlněna svými dětmi. “ ²⁵V ten čas pak Ježíš řekl: „Vzdávám ti chválu, Otče, Pane nebe i země, že jsi skryl tyto věci před moudrými a rozumnými a zjevil jsi je maličkým. ²⁶Ano, Otče, protože tak se ti zalíbilo. ²⁷Všechno mi předal můj Otec; a nikdo nezná Syna, jen Otec, ani Otce nikdo nezná, jen Syn a ten, komu by ho Syn chtěl zjevit. ²⁸Pojďte ke mně všichni, kteří těžce pracujete a jste přetíženi, a já vám dám odpočinek. ²⁹Vezměte na sebe mé jho a učte se ode mne, neboť jsem tichý a pokorný v srdci; a naleznete odpočinutí svým duším. ³⁰Vždyť mé jho je příjemné a mé břemeno je lehké.“