dnes (2022-09-08)
předchozí < den (2020-07-04) > následující
předchozí < týden > následující
předchozí << měsíc >> následující

Texty pro 4. červenec 2020, Sobota před 14. nedělí v mezidobí A

Kalendarium

Prokop (kol. 970-1053), benediktinský mnich a opat sázavského kláštera, zemřel 25. března. Slavnostní kanonizaci provedl na Sázavě dne 4. července 1204 papežský legát.

Popis lekcionáře

14. neděle v mezidobí A
Evangelium této neděle (Mt 11, 16-19.25-30) poukazuje, že lidé nechtěli přijmout ani Jana, ani Ježíše. Vymlouvali se argumenty, které si vzájemně odporovaly. Zvěst přijímají pouze „maličtí“. Na podobný rozpor uvnitř nás samých upozorňuje Pavel ve 2. čtení (Ř 7, 15-25a). Děláme to, co nechceme dělat. Zachránit nás může jedině Ježíš.
1. čtení (Gn 24, 34-38.42-49.58-67) o cestě pro Rebeku, nevěstu Izáka představuje samostatné téma. Navazuje na řadu důležitých příběhů Pentateuchu čtených o nedělích po Letnicích. S příběhem souvisí všechna SZ čtení týdne.

SZ čtení dnů před nedělí spojuje postava Izáka. Ve čtvrtek (Gn 25, 19-27) se čte o narození dvojčat Ezaua a Jákoba. V pátek (Gn 27, 1-17) a navazující text sobotu (Gn 27, 18-29) o Izákově Jákobovi.
NZ čtení připravující na neděli obsahují pasáže bezprostředně předcházející nedělnímu 2. čtení (napětí mezi Zákonem a životem v Kristu). Ve čtvrtek (Ř 7, 1-6), v pátek se dokonce částečně překrývá s nedělním čtením. Sobotní evangelium (L 10, 21-24) je chválou maličkých, podobně jako evangelium neděle.

SZ čtení pondělí (Gn 27, 30-46) je věnuje požehnání Izáka Ezauovi. V úterý (Gn 29, 1-14) potkává prchající Jákob Ráchel. Ve středu (Gn 29, 31-35) čteme o synech, která Jákobovi porodila Lea.
NZ čtení z listu Římanům, v pondělí (Ř 1, 18-25) a v úterý (Ř 3, 1-8) uvádí do kontextu nedělní 2. čtení. Středeční evangelium (J 13, 1-17) pasáží „Vy mne nazýváte Učitelem…“ (J 13,13) koresponduje s výzvou nedělního evangelia „… učte se ode mne …“ (Mt 11,29)

Sobota před 14. nedělí v mezidobí A

Ž 45, 10-17

¹⁰Dcery královské jsou mezi tvými nejvzácnějšími, královna v ofírském zlatě zaujímá místo po tvé pravici. ¹¹Poslyš, dcero, a pohleď, nakloň své ucho. Zapomeň na svůj lid a na dům svého otce! ¹²Král touží po tvé kráse, vždyť je to tvůj pán, skláněj se před ním! ¹³Týrská dcera přichází s darem; zámožní lidé si tě budou předcházet. ¹⁴Celá v nádheře je královská dcera uvnitř paláce, její plášť je protkávaný zlatem. ¹⁵V pestře tkaných šatech je uváděna ke králi; za ní k tobě přicházejí i panny, její družičky. ¹⁶Budou provázeny v radosti a jásotu, vstoupí do královského paláce. ¹⁷Místo otců budeš mít syny; ustanovíš je za knížata po celé zemi.

Gn 27, 18-29

¹⁸On vstoupil ke svému otci a řekl: Otče. Odpověděl: Zde jsem. Který jsi, můj synu? ¹⁹A Jákob řekl svému otci: Já jsem Ezau, tvůj prvorozený. Udělal jsem, jak jsi mi řekl. Teď vstaň, posaď se a pojez z mé zvěřiny, abys mi požehnal. ²⁰Izák však svému synu řekl: Co to, žes tak rychle něco našel, synu? Jákob odpověděl: Protože mi to dopřál Hospodin, tvůj Bůh. ²¹Izák řekl Jákobovi: Pojď přece blíž, ať na tebe synu sáhnu, jsi-li ty můj syn Ezau nebo ne. ²²Tedy Jákob přistoupil ke svému otci Izákovi, ten na něho sáhl a řekl: Ten hlas je hlas Jákobův, ale ruce jsou ruce Ezauovy. ²³Nepoznal ho, protože jeho ruce byly chlupaté jako ruce jeho bratra Ezaua, a požehnal mu. ²⁴Ještě se zeptal: Ty jsi skutečně můj syn Ezau? Odpověděl: Jsem. ²⁵I řekl: Předlož mi to, ať pojím z úlovku svého syna, abych ti požehnal. Předložil mu to a on jedl a přinesl mu víno a on pil. ²⁶Potom mu jeho otec Izák řekl: Nuže přistup, synu, a polib mě. ²⁷I přistoupil a políbil ho. Izák ucítil vůni jeho šatů a požehnal mu slovy: Hle, vůně mého syna je jako vůně pole, které požehnal Hospodin. ²⁸Bůh ti dá z rosy nebes i ze žírnosti země, také hojnost obilí a nového vína. ²⁹ Národy ti budou sloužit a lidé se ti budou klanět, staň se pánem svým bratrům a budou se ti klanět synové tvé matky. Ti, kteří tě proklínají, jsou prokletí a ti, kteří ti žehnají, jsou požehnaní.

L 10, 21-24

²¹V tu hodinu Ježíš zajásal v Duchu Svatém a řekl: „Vzdávám ti chválu, Otče, Pane nebe i země, že jsi skryl tyto věci před moudrými a rozumnými a zjevil jsi je nemluvňatům. Ano, Otče, protože tak se ti zalíbilo. “ ²²„Všechno mi bylo předáno od mého Otce; a nikdo neví, kdo je Syn, než Otec, a kdo je Otec, než Syn a ten, komu by to Syn chtěl zjevit. “ ²³V soukromí se obrátil k učedníkům a řekl: „Blahoslavené oči, které vidí, co vy vidíte. ²⁴Pravím vám, že mnozí proroci a králové chtěli spatřit, co vy vidíte, ale nespatřili, a slyšet, co vy slyšíte, ale neslyšeli.“