dnes (2022-07-25)
předchozí < den (2020-07-12) > následující
předchozí < týden > následující
předchozí << měsíc >> následující

Texty pro 12. červenec 2020, 15. neděle v mezidobí A

Kalendarium

Nathan Soederblom (1866-1931), švédský luterský biskup a teolog, který podporoval ekumenické hnutí na rovině praktického křesťanství.
Erasmus Rotterdamský (1466-1536), významný humanista, usiloval o reformu církve, vydal řecký text NZ a řadu spisů církevních otců, polemizoval s Martinem Lutherem.

Popis lekcionáře

15. neděle v mezidobí A
Nedělní evangelium (Mt 13, 1-9.18-23) obsahuje podobenství o rozsévači a jeho výklad. Některá zrna přinášejí užitek, některá ne. Tematicky s tím souvisí 2. čtení (Ř 8, 1-11) kde zákon Ducha vede k životu, zákon těla ke smrti.
1. čtení (Gn 25, 19-34) o narození Ezaua a Jákoba a získání prvorozenství Jákobem je pokračováním řady důležitých čtení z Pentateuchu o nedělích.

SZ čtení dnů před nedělí se věnují reflexí stopy Jákoba v různých biblických knihách. Ve čtvrtek (Ex 3, 1-6): „Já jsem Bůh tvého otce, Bůh Abrahamův, Bůh Izákův a Bůh Jákobův“ (Ex 3,6). V pátek (Dt 32, 1-10): „… Jákob jeho dědičným dílem“ (Dt 32,9). V sobotu (Iz 2, 1-4): „ … Vystupme na horu Hospodinovu, do domu Boha Jákobova“ (Iz 2,3).
NZ čtení čtvrtku (Ř 2, 12-16) a pátku (Ř 15, 14-21) vytváří kontext nedělnímu 2. čtení. Sobotní evangelium (J 12, 44-50) připravuje na nedělní 2. čtení a evangelium: „…jeho přikázání je věčný život“ (J 12,50).

SZ čtení po neděli pokračují svědectvím o Jákobově a Ezauově odkazu v prorockých knihách. V pondělí (Mi 1, 1-5), v úterý (Jr 49, 7-11), ve středu (Ab 15-21).
NZ čtení pondělí (1 Te 4, 1-8) a úterý (Ef 4,17 – 5,2) ukazují na kontrast mezi dosavadním způsobem života a životem podle Krista – téma nedělního evangelia a 2. čtení. Středeční evangelium (Mt 13, 10-17) obsahuje prostřední pasáž nedělního evangelia, která byla v neděli vynechána.

15. neděle v mezidobí A

Gn 25, 19-34

¹⁹Toto je rodopis Abrahamova syna Izáka: Abraham zplodil Izáka. ²⁰Izákovi bylo čtyřicet let, když si vzal za ženu Rebeku, dceru Aramejce Betúela z Paddan-aramu, sestru Aramejce Lábana. ²¹Izák naléhavě prosil Hospodina za svou ženu, protože byla neplodná. Hospodin se dal pohnout jeho prosbami a jeho žena Rebeka otěhotněla. ²²Ale děti se v jejím nitru kopaly. Řekla si tedy: Je-li tomu tak, k čemu mi to je? A šla se dotázat Hospodina. ²³Hospodin jí řekl: Dva národy jsou ve tvém nitru, dvojí lid z tvého lůna se navzájem oddělí. Jeden lid bude silnější než lid druhý a starší bude sloužit mladšímu. ²⁴Když se jí naplnily dny ku porodu, hle, v jejím lůnu byla dvojčata. ²⁵První vyšel celý ryšavý, chlupatý jako kožich. Dali mu jméno Ezau. ²⁶Potom vyšel jeho bratr a rukou držel Ezaua za patu. Dali mu jméno Jákob. Když se narodili, bylo Izákovi šedesát let. ²⁷Když mládenci vyrostli, stal se Ezau mužem znalým lovu, mužem divočiny, kdežto Jákob mužem mírným, bydlícím ve stanech. ²⁸Izák měl rád Ezaua, protože rád jídal zvěřinu, zatímco Rebeka milovala Jákoba. ²⁹Jednou Jákob uvařil jídlo, když vtom přišel Ezau z pole a byl vyčerpaný. ³⁰Ezau Jákobovi řekl: Dej mi teď zhltnout trochu toho rudého, zde toho rudého, neboť jsem vyčerpaný. Proto ho pojmenovali Edóm. ³¹Ale Jákob řekl: Prodej mi teď své prvorozenství. ³²Ezau odpověděl: Hle, já se blížím k smrti, k čemu mi je prvorozenství? ³³Jákob řekl: Přísahej mi teď. I přísahal mu a prodal své prvorozenství Jákobovi. ³⁴Jákob tedy dal Ezauovi chléb a jídlo z čočky. Ten pojedl, napil se, vstal a šel. Tak Ezau pohrdl prvorozenstvím.

Ž 119, 105-112

¹⁰⁵Tvé slovo je lampou pro mé nohy, je světlem na mé stezce. ¹⁰⁶Přísahal jsem -- a také to splním -- že budu dbát na tvá spravedlivá nařízení. ¹⁰⁷Byl jsem velmi pokořen, Hospodine, obživ mě podle svého slova. ¹⁰⁸Kéž laskavě přijmeš dobrovolné oběti mých úst, Hospodine, nauč mě svým nařízením! ¹⁰⁹Stále vystavuji svůj život nebezpečí, na tvůj zákon nezapomínám. ¹¹⁰Ničemové mi nastražili past; od tvých přikázání jsem však nezbloudil. ¹¹¹Tvá svědectví jsem obdržel do věčného dědictví, ano, jsou radostí mému srdci. ¹¹² Uložil jsem si v srdci, že budu navěky a důsledně plnit tvá ustanovení.

Ř 8, 1-11

¹Nyní tedy není žádného odsouzení pro ty, kteří jsou v Kristu Ježíši a nechodí podle těla, ale podle Ducha. ²Vždyť zákon Ducha života v Kristu Ježíši mě osvobodil od zákona hříchu a smrti. ³Neboť co bylo Zákonu nemožné, protože byl bezmocný kvůli tělu, to učinil Bůh, když poslal svého Syna v podobnosti těla hříchu a jako oběť za hřích a odsoudil hřích v těle, ⁴aby byl požadavek Zákona naplněn v nás, kteří nechodíme podle těla, ale podle Ducha. ⁵Ti, kdo jsou živi podle těla, mají na mysli věci těla; ale ti, kdo jsou živi podle Ducha, myslí na věci Ducha. ⁶Myšlení těla znamená smrt, myšlení Ducha život a pokoj. ⁷Myšlení těla je totiž v nepřátelství vůči Bohu, neboť se nepodřizuje Božímu zákonu, ba ani nemůže. ⁸Ti, kteří jsou v těle, se Bohu líbit nemohou. ⁹Vy však nejste v těle, ale v Duchu, pokud ve vás vskutku Duch Boží přebývá. Jestliže však někdo nemá Kristova ducha, ten není jeho. ¹⁰Je-li však Kristus ve vás, je sice tělo mrtvé kvůli hříchu, ale duch je živý kvůli spravedlnosti. ¹¹Jestliže ve vás přebývá Duch toho, který vzkřísil Ježíše z mrtvých, pak ten, který vzkřísil Ježíše Krista z mrtvých, oživí i vaše smrtelná těla skrze svého Ducha, který ve vás přebývá.

Mt 13, 1-9.18-23

¹Toho dne vyšel Ježíš z domu a sedl si u moře. ²I shromáždily se k němu velké zástupy. Proto vstoupil na loď a posadil se. Celý ten zástup stál na břehu. ³A pověděl jim mnoho v podobenstvích: „Hle, vyšel rozsévač, aby rozséval. ⁴A jak rozséval, padla některá zrna podél cesty; i přiletěli ptáci a sezobali je. ⁵Jiná padla na skalnatá místa, kde neměla mnoho země, a hned vzešla, protože neměla hlubokou zem. ⁶ Když vyšlo slunce, spálilo je; a protože neměla kořen, uschla. ⁷Jiná padla do trní; a trní vzešlo a udusilo je. ⁸Jiná padla do dobré země a vydávala úrodu, některá stonásobnou, jiná šedesátinásobnou, jiná třicetinásobnou. ⁹Kdo má uši k slyšení, ať poslouchá! “ ¹⁸Vy tedy poslyšte podobenství o rozsévači. ¹⁹Ke každému, kdo slyší slovo o království a nerozumí, přichází ten Zlý a uchvacuje to, co bylo zaseto v jeho srdci; to je ten, který byl zaset podél cesty. ²⁰Zasetý na skalnatá místa, to je ten, kdo Slovo slyší a hned je s radostí přijímá, ²¹nemá však v sobě kořen, ale je nestálý. Když pak nastane soužení nebo pronásledování pro Slovo, ihned odpadá. ²²Zasetý do trní, to je ten, kdo Slovo slyší, ale starost tohoto věku a svod bohatství Slovo dusí, a tak se stává neplodným. ²³Zasetý na dobrou půdu, to je ten, kdo Slovo slyší a rozumí mu; ten pak nese úrodu, jeden stonásobnou, druhý šedesátinásobnou, jiný třicetinásobnou.“