dnes (2022-08-04)
předchozí < den (2020-07-06) > následující
předchozí < týden > následující
předchozí << měsíc >> následující

Texty pro 6. červenec 2020, Pondělí po 14. neděli v mezidobí A

Kalendarium

Jan Hus z rozhodnutí kostnického koncilu upálen v Kostnici (1415).
Tomáš Morus (1478-1535), rádce Jindřicha VIII. a lord kancléř, odmítal uznat Jindřicha VIII. za hlavu anglické církve, byl mu konfiskován majetek a byl popraven. Jeho památka se slaví 22. června, v den popravy jeho přítele Jana Fishera.

Popis lekcionáře

14. neděle v mezidobí A
Evangelium této neděle (Mt 11, 16-19.25-30) poukazuje, že lidé nechtěli přijmout ani Jana, ani Ježíše. Vymlouvali se argumenty, které si vzájemně odporovaly. Zvěst přijímají pouze „maličtí“. Na podobný rozpor uvnitř nás samých upozorňuje Pavel ve 2. čtení (Ř 7, 15-25a). Děláme to, co nechceme dělat. Zachránit nás může jedině Ježíš.
1. čtení (Gn 24, 34-38.42-49.58-67) o cestě pro Rebeku, nevěstu Izáka představuje samostatné téma. Navazuje na řadu důležitých příběhů Pentateuchu čtených o nedělích po Letnicích. S příběhem souvisí všechna SZ čtení týdne.

SZ čtení dnů před nedělí spojuje postava Izáka. Ve čtvrtek (Gn 25, 19-27) se čte o narození dvojčat Ezaua a Jákoba. V pátek (Gn 27, 1-17) a navazující text sobotu (Gn 27, 18-29) o Izákově Jákobovi.
NZ čtení připravující na neděli obsahují pasáže bezprostředně předcházející nedělnímu 2. čtení (napětí mezi Zákonem a životem v Kristu). Ve čtvrtek (Ř 7, 1-6), v pátek se dokonce částečně překrývá s nedělním čtením. Sobotní evangelium (L 10, 21-24) je chválou maličkých, podobně jako evangelium neděle.

SZ čtení pondělí (Gn 27, 30-46) je věnuje požehnání Izáka Ezauovi. V úterý (Gn 29, 1-14) potkává prchající Jákob Ráchel. Ve středu (Gn 29, 31-35) čteme o synech, která Jákobovi porodila Lea.
NZ čtení z listu Římanům, v pondělí (Ř 1, 18-25) a v úterý (Ř 3, 1-8) uvádí do kontextu nedělní 2. čtení. Středeční evangelium (J 13, 1-17) pasáží „Vy mne nazýváte Učitelem…“ (J 13,13) koresponduje s výzvou nedělního evangelia „… učte se ode mne …“ (Mt 11,29)

Pondělí po 14. neděli v mezidobí A

Pís 2, 8-13

⁸ Slyš! To je můj milý! Hleďte, už jde! Už skáče přes hory, přeskakuje kopce. ⁹Jako srnec je můj milý, jak samec gazely. Hleďte, už stojí u nás za zdí, do okének nahlíží, mřížkami hledí. ¹⁰Ozval se můj milý, toto mi praví: Vstávej, má lásko, pojď, ty má krásko. ¹¹Vždyť skončila už zima, pominuly deště, jsou ty tam. ¹²Květinky z půdy prokvétají, přišel čas révu prořezat, hrdliččin hlas je slyšet po kraji. ¹³Na fíkovníku dozrávají fíky první, réví už rozkvétá, vydává vůni. Vstávej, má lásko, pojď, ty má krásko

Gn 27, 30-46

³⁰Jakmile Izák Jákobovi přestal žehnat, jen co Jákob odešel od svého otce Izáka, stalo se, že jeho bratr Ezau přišel z lovu. ³¹A také on připravil lahůdku, přinesl svému otci a řekl mu: Kéž můj otec vstane a pojí z úlovku svého syna, abys mi požehnal. ³²Jeho otec Izák mu řekl: Kdo jsi? Odpověděl: Já jsem tvůj syn Ezau, tvůj prvorozený. ³³Izák se strašně roztřásl a řekl: Kdo to tedy byl, kdo ulovil zvěřinu a přinesl mi? Pojedl jsem ze všeho dříve, než jsi přišel, a požehnal jsem mu. A bude požehnaný. ³⁴Když Ezau uslyšel slova svého otce, dal se do hrozného a hořkého křiku a řekl svému otci: Požehnej mně, také mně, otče! ³⁵On odpověděl: Tvůj bratr lstivě přišel a zmocnil se tvého požehnání. ³⁶Ezau řekl: Ne nadarmo má jméno Jákob, vždyť mě již dvakrát podrazil! Zmocnil se mého prvorozenství, a hle, teď se zmocnil mého požehnání! A zeptal se: Copak jsi už pro mne nezachoval požehnání? ³⁷Izák Ezauovi odpověděl: Hle, ustanovil jsem ho tvým pánem. Všechny jeho bratry jsem mu dal za otroky. I obilím a novým vínem jsem ho zaopatřil. Co tedy mám učinit pro tebe, můj synu? ³⁸Ezau řekl svému otci: Cožpak máš jen to jedno požehnání, otče? Požehnej mně, také mně, otče! A Ezau pozvedl hlas a rozplakal se. ³⁹Jeho otec Izák mu pak odpověděl: Hle, tvé sídlo bude bez žírnosti země a bez nebeské rosy shůry. ⁴⁰Budeš živ ze svého meče, ale svému bratru budeš sloužit. Když se budeš toulat, strhneš jeho jho ze své šíje. ⁴¹Pro to požehnání, kterým mu otec požehnal, Ezau na Jákoba zanevřel. Ezau si pro sebe řekl: Blíží se dny smutku pro mého otce, pak zabiji svého bratra Jákoba. ⁴²Rebece byla oznámena slova jejího staršího syna Ezaua. Dala si zavolat svého mladšího syna Jákoba a řekla mu: Hle, tvůj bratr Ezau ti chystá pomstu a chce tě zabít. ⁴³Nuže, synu, poslechni mě a vstaň, uteč k mému bratru Lábanovi do Cháranu ⁴⁴a zůstaň u něj nějakou dobu, dokud neustoupí hněv tvého bratra. ⁴⁵Až se hněv tvého bratra od tebe odvrátí a zapomene, co jsi mu provedl, pošlu pro tebe a vezmu tě odtamtud. Proč bych měla ztratit vás oba v jediném dni? ⁴⁶Potom Rebeka řekla Izákovi: Jsem znechucená životem kvůli Chetejkám. Jestli si Jákob vezme ženu z dcer této země, Chetejku jako jsou tyto, nač je mi život?

Ř 1, 18-25

¹⁸Boží hněv se zjevuje z nebe proti každé bezbožnosti a nepravosti lidí, kteří v nepravosti potlačují pravdu, ¹⁹protože to, co lze o Bohu poznat, je jim zřejmé; Bůh jim to zjevil. ²⁰Jeho věčnou moc a božství, ačkoli jsou neviditelné, lze totiž od stvoření světa jasně vidět, když lidé přemýšlejí o jeho díle, takže jsou bez výmluvy. ²¹ Ačkoli poznali Boha, neoslavili ho jako Boha ani mu neprojevili vděčnost, nýbrž upadli ve svých myšlenkách do marnosti a jejich nerozumné srdce se ocitlo ve tmě. ²²Tvrdí, že jsou moudří, ale stali se blázny. ²³Zaměnili slávu neporušitelného Boha za zpodobení obrazu porušitelného člověka, ptáků, čtvernožců a plazů. ²⁴Proto je Bůh skrze žádosti jejich srdcí vydal do nečistoty, aby navzájem zneuctívali svá těla; ²⁵vyměnili Boží pravdu za lež, kořili se a sloužili tvorstvu více než Stvořiteli, jenž je požehnaný na věky. Amen.