dnes (2022-07-31)
předchozí < den (2020-05-28) > následující
předchozí < týden > následující
předchozí << měsíc >> následující

Texty pro 28. květen 2020, Čtvrtek před Letnicemi A

Kalendarium

German Pařížský (kol. 496-576), pařížský arcibiskup.

Popis lekcionáře

Letnice
Křesťanské Letnice (Padesátnice) vznikly přeznačením židovského svátku Šavuot (svátek týdnů) při kterém je vzpomínáno darování Zákona na Sinaji (za sedm týdnů došli Izraelité z Egypta na Sinaj). Křesťanské Letnice jako náhradní křestní termín máme doložené od začátku 3. stol.: „Potom jsou Letnice nejpříznivější dobou pro uspořádání křtu, neboť během nich bylo několikrát oznámeno mezi učedníky vzkříšení našeho Pána a poprvé byla dána milost Ducha svatého“ Tertulian - De baptismo 19
Izolovaným svátkem Ducha sv. se Letnice staly v římské liturgii postupně. Dnes jsou chápány jako vyvrcholení velikonoční doby.
V lekcionáři toho dne se čte popis seslání Ducha sv. (Sk 2, 1-21) buď jako 1. nebo 2. čtení. Alternativou je v případě 1. čtení SZ text (Nu 11, 24-30) o sestoupení Ducha na sedmdesát straších vč. Elkáda a Médáda. Alternativou 2. čtení je perikopa (1 K 12, 3b-13) o modlitbě a prorokování. Rovněž evangelium má dvě alternativy. Buď „Janovské Letnice“ (J 20, 19-23) nebo Ježíšův výrok o Duchu v poslední den svátku stánků (J 7, 37-39)

SZ čtení přípravných dnů si všímají daru Zákona na Sinaji. V čtvrtek se čte Ex 19, 1-9a, v pátek Ex 19, 16-25 a v sobotu Ex 20, 1-21.
NZ čtení čtvrtku (Sk 2, 1-11) je částí nedělního čtení o seslání Ducha. V pátek (Ř 8, 14-17) čteme: „… přijali jste Ducha synovství, v němž voláme Abba, Otče!“ (Ř 8,15). V sobotu jsou zařazena blahoslavenství (Mt 5, 1-12) zřejmě kvůli „blahoslavení, kdo působí pokoj, neboť oni budou nazváni božími syny“ (Mt 5,9´).

SZ čtení v pondělí (Jl 2, 18-29) je citováno v nedělní čtení ze Skutků. NZ (Ř 8, 18-24) svědčí: „i my, kteří máme prvotiny Ducha, sami v sobě sténáme…“ (Ř 8,23).
Úterní SZ text (Ez 39, 7-8.21-29) končí: „já, který jsem vylil svého ducha na dům Izraelský“ (Ez 39,29). NZ čtení (Ř 8, 26-27) – pokračování pondělního sděluje: „… Duch se spolu s námi ujímá naší slabosti.“ (Ř 8,26)
Ve středu se opakují alternativní texty neděle – Nu 11, 24-30 a J 7, 37-39.

Čtvrtek před Letnicemi A

Ž 33, 12-22

¹²Blahoslavený je národ, jehož Bohem je Hospodin; lid, který si vyvolil za dědictví. ¹³Hospodin hledí z nebe, vidí všechny lidské syny. ¹⁴Ze sídla svého přebývání pozoruje všechny obyvatele země. ¹⁵Ten, který všem jim vytvořil srdce, rozumí též všem jejich skutkům. ¹⁶Král se nezachrání velkým vojskem, hrdina se nevysvobodí velkou silou. ¹⁷Kůň je k záchraně nespolehlivý; svou velkou silou nezachrání. ¹⁸Hle, Hospodinovo oko hledí na ty, kdo se ho bojí, na ty, kdo očekávají na jeho milosrdenství, ¹⁹aby vysvobodil jejich duše od smrti, aby je zachoval při životě v čas hladu. ²⁰Naše duše očekává na Hospodina. On je naše pomoc i náš štít. ²¹Vždyť v něm se raduje naše srdce; vždyť spoléháme na jeho svaté jméno. ²²Kéž je s námi tvé milosrdenství, Hospodine, protože na tebe očekáváme.

Ex 19, 1-9a

¹Třetího měsíce po vyjití synů Izraele z egyptské země, v tentýž den, přišli do Sínajské pustiny. ²Odtáhli z Refídímu, přišli do Sínajské pustiny a v té pustině se utábořili; Izrael se tam utábořil naproti hoře. ³Mojžíš vystoupil k Bohu a Hospodin na něho z hory zavolal: Toto řekneš domu Jákobovu a oznámíš synům Izraele: ⁴Sami jste viděli, jak jsem naložil s Egyptem, ale vás jsem nesl na orlích křídlech a přinesl jsem vás k sobě. ⁵Nyní tedy, budete-li mne opravdu poslouchat a budete-li zachovávat moji smlouvu, budete mým zvláštním vlastnictvím mezi všemi národy, i když moje je celá země. ⁶Ale vy budete mým královstvím kněží a svatým národem. Toto jsou slova, která budeš říkat synům Izraele. ⁷Mojžíš přišel, povolal starší lidu a předložil jim všechna tato slova, která mu Hospodin přikázal. ⁸Všechen lid společně odpověděl: Vše, co Hospodin promluvil, budeme plnit. Mojžíš přinesl slova lidu zpět k Hospodinu. ⁹Hospodin řekl Mojžíšovi: Hle, přijdu k tobě v hustém oblaku, aby lid slyšel, když budu s tebou mluvit, a aby ti navždy věřili.

Sk 2, 1-11

¹Když nastal den Letnic, byli všichni spolu na jednom místě. ²Náhle se ozval zvuk z nebe, jako když se žene prudký vítr, a naplnil celý dům, kde seděli. ³A ukázaly se jim jazyky jakoby z ohně, které se rozdělovaly, a na každém z nich se usadil jeden. ⁴Všichni byli naplněni Duchem Svatým a začali mluvit jinými jazyky, jak jim Duch dával promlouvat. ⁵V Jeruzalémě pobývali Židé, zbožní muži ze všech národů, které jsou pod nebem. ⁶A když se ozval ten zvuk, sešlo se mnoho lidí a byli zmateni, protože každý z nich je slyšel mluvit svou vlastní řečí. ⁷ Všichni byli ohromeni a udiveně říkali: „Hle, což nejsou všichni ti, kteří tu mluví, Galilejci? ⁸Jak to, že každý z nás slyší svůj vlastní jazyk, ve kterém jsme se narodili? ⁹Parthové, Médové a Elamité, obyvatelé Mezopotámie, Judska a Kappadokie, Pontu a Asie, ¹⁰Frygie a Pamfylie, Egypta a oblastí Libye u Kyrény a návštěvníci z Říma, ¹¹Židé i proselyté, Kréťané a Arabové: všichni je slyšíme mluvit našimi jazyky veliké věci Boží.“