dnes (2022-07-17)
předchozí < den (2020-03-29) > následující
předchozí < týden > následující
předchozí << měsíc >> následující

Texty pro 29. březen 2020, 5. neděle v době postní A

Kalendarium

Popis lekcionáře

5. neděle v době postní A
Obsahem dnešního evangelia je příběh vzkříšení Lazara (J 11, 1-45). Perikopa sloužila a slouží při bezprostřední přípravě katechumenů na křest. Text má opět více vrstev:
smrt Lazara
víra Marty v život věčný
Ježíš je život věčný
víra Marie v Ježíše
vzkříšení Lazara
uvěřili ostatní

Jako související 1. čtení je vybráno Ezechielovo proroctví o suchých kostech (Ez 37, 1-14). 2. čtení z listu Římanům (Ř 8, 6-11) vyjadřuje víru i v naše vzkříšení: „Ten, který vzkřísil Ježíše Krista z mrtvých, oživí i vaše smrtelná těla skrze svého Ducha, který ve vás přebývá.“ (Ř 8,11)

SZ čtení dnů připravujících na neděli tvoří výběr úryvků z Ezechiela. Ve čtvrtek Ez 1, 1-3; 2,8 – 3,3; v pátek Ez 33, 10-16; v sobotu Ez 36, 8-15. NZ čtení ve čtvrtek (Zj 10, 1-11) obsahuje stejný obraz, jako čtení z Ezechiela tento den: „(svitek) v mých ústech byl sladký jako med“ (Zj 10,10 i Ez 3,3). NZ čtení v pátek (Zj 11, 15-19) hovoří o „soudu mrtvých“ (Zj 11,18). V sobotním evangeliu (L 24, 44-53) říká Ježíš před nanebevstoupením: „Kristus měl trpět a třetího dne vstát z mrtvých“ (L 24,46)

Tři čtení po neděli popisují zázračná vzkříšení. V pondělním SZ čtení (1 Kr 17, 17-24) křísí Eliáš syna vdovy. V NZ čtení (Sk 20, 7-20) je díky Pavlovi vrácen život Eutychovi. V úterním SZ čtení (1 Kr 4, 18-37) křísí Elíša syna Šúnemanky. NZ text úterý (Ef 2, 1-10) svědčí: „Také vás vzkřísil, když jste byli mrtví pro svá provinění a pro své hříchy.“ (Ef 2,1). V středečním SZ čtení (Jr 32, 1-9.36-41) vybízí Jeremiáš v obleženém Jeruzalémě, před deportací většiny obyvatel ke koupení pole a dává tak najevo víru, že se do města vrátí život. Středeční evangelium (Mt 22, 23-33) obsahuje Ježíšovu polemiku se saducei, kteří nevěří ve vzkříšení a chtějí hypotetickým příběhem své stanovisko doložit.

5. neděle v době postní A

Ez 37, 1-14

¹Spočinula na mně Hospodinova ruka a Hospodin mě vyvedl v duchu, ponechal mě uprostřed pláně; ta byla plná kostí. ²Pak mě nad nimi provedl kolem dokola; hle, bylo jich na povrchu pláně velmi mnoho, a hle, byly velmi vyschlé. ³Tu mi řekl: Lidský synu, jestlipak tyto kosti ožijí? Odpověděl jsem: Panovníku Hospodine, ty to víš. ⁴Pak mi řekl: Prorokuj k těmto kostem a řekni jim: Vyschlé kosti, slyšte Hospodinovo slovo. ⁵Toto praví Panovník Hospodin o těchto kostech: Hle, uvedu do vás ducha a vy ožijete. ⁶Dám na vás šlachy, nanesu na vás maso a natáhnu na vás kůži, vložím do vás ducha a ožijete. I poznáte, že já jsem Hospodin. ⁷I prorokoval jsem, tak jak mi bylo přikázáno. Jakmile jsem prorokoval, nastal hluk a hle, hřmot a kosti se přiblížily jedna k druhé. ⁸Potom hle, spatřil jsem na nich šlachy, maso vyrostlo a odshora se na ně natáhla kůže, ale duch v nich nebyl. ⁹Nato mi řekl: Prorokuj k duchu. Prorokuj lidský synu a řekni tomu duchu: Toto praví Panovník Hospodin: Přijď duchu, od čtyř větrů a vdechni do těchto pobitých, ať ožijí. ¹⁰I prorokoval jsem, jak mi to přikázal. Tu do nich přišel duch, ožili a postavili se na nohy, převelice velké vojsko. ¹¹Nato mi řekl: Lidský synu, tyto kosti jsou celý dům izraelský. Hle, říkají: Naše kosti uschly a naše naděje zahynula, jsme ztraceni. ¹²Proto prorokuj a řekni jim: Toto praví Panovník Hospodin: Hle, otevřu vaše hroby a vyvedu vás z vašich hrobů, můj lide. Přivedu vás na izraelskou půdu. ¹³I poznáte, že já jsem Hospodin, až otevřu vaše hroby a až vás vyvedu z vašich hrobů, můj lide. ¹⁴Vložím do vás svého ducha a ožijete. Pak vám dám spočinout na vaší půdě. I poznáte, že já Hospodin jsem promluvil a také to vykonám, je Hospodinův výrok.

Ž 130

¹Z hlubin k tobě volám, Hospodine! ²Panovníku, vyslyš můj hlas! Kéž jsou tvé uši pozorné k mým úpěnlivým prosbám! ³Pokud budeš hledět na nepravosti, Panovníku Hospodine, kdo obstojí? ⁴Ale u tebe je odpuštění -- proto vzbuzuješ bázeň. ⁵Očekávám na Hospodina, očekává duše má, čekám na jeho slovo. ⁶Má duše vyhlíží Panovníka víc než strážní jitro, víc než strážní jitro. ⁷Čekej, Izraeli, na Hospodina, vždyť u Hospodina je milosrdenství, hojné je u něho vykoupení. ⁸On vykoupí Izrael ze všech jeho nepravostí.

Ř 8, 6-11

⁶Myšlení těla znamená smrt, myšlení Ducha život a pokoj. ⁷Myšlení těla je totiž v nepřátelství vůči Bohu, neboť se nepodřizuje Božímu zákonu, ba ani nemůže. ⁸Ti, kteří jsou v těle, se Bohu líbit nemohou. ⁹Vy však nejste v těle, ale v Duchu, pokud ve vás vskutku Duch Boží přebývá. Jestliže však někdo nemá Kristova ducha, ten není jeho. ¹⁰Je-li však Kristus ve vás, je sice tělo mrtvé kvůli hříchu, ale duch je živý kvůli spravedlnosti. ¹¹Jestliže ve vás přebývá Duch toho, který vzkřísil Ježíše z mrtvých, pak ten, který vzkřísil Ježíše Krista z mrtvých, oživí i vaše smrtelná těla skrze svého Ducha, který ve vás přebývá.

J 11, 1-45

¹Byl nemocen jeden člověk, Lazar z Betanie, z vesnice, kde bydlela Marie a její sestra Marta. ²Byla to ta Marie, která Pána pomazala vonným olejem a jeho nohy vytřela svými vlasy; její bratr Lazar byl nemocen. ³Sestry mu poslaly vzkaz: „Pane, hle, ten, kterého máš rád, je nemocen.“ ⁴ Když to Ježíš uslyšel, řekl: „Tato nemoc není k smrti, ale k Boží slávě, aby Boží Syn byl skrze ni oslaven.“ ⁵Ježíš miloval Martu i její sestru a Lazara. ⁶Když uslyšel, že je Lazar nemocen, zůstal ještě dva dny na místě, kde byl. ⁷Až potom řekl učedníkům: „Pojďme opět do Judska.“ ⁸Učedníci mu řekli: „Rabbi, teď tě Židé chtěli ukamenovat, a zase tam chceš jít?“ ⁹Ježíš odpověděl: „Což nemá den dvanáct hodin? Kdo chodí ve dne, neklopýtá, protože vidí světlo tohoto světa. ¹⁰Kdo však chodí v noci, klopýtá, poněvadž v něm není světlo.“ ¹¹To pověděl a potom jim řekl: „Náš přítel Lazar usnul; ale jdu, abych ho probudil.“ ¹²Učedníci mu řekli: „Pane, spí-li, bude v pořádku.“ ¹³Ježíš však mluvil o jeho smrti, zatímco oni si mysleli, že mluví o přirozeném spánku. ¹⁴Tehdy jim Ježíš řekl otevřeně: „Lazar zemřel. ¹⁵A kvůli vám se raduji, že jsem tam nebyl, abyste uvěřili. Pojďme k němu.“ ¹⁶Tomáš, řečený Didymos, řekl svým spoluučedníkům: „Pojďme i my, ať spolu s ním zemřeme!“ ¹⁷ Když Ježíš přišel, shledal, že Lazar je již čtyři dny v hrobě. ¹⁸Betanie byla blízko Jeruzaléma, vzdálena asi patnáct stadií. ¹⁹Mnozí z Židů přišli k Martě a Marii, aby je potěšili ve smutku pro jejich bratra. ²⁰Když Marta uslyšela, že Ježíš přichází, vyšla mu vstříc; Marie seděla v domě. ²¹Marta Ježíšovi řekla: „Pane, kdybys byl zde, můj bratr by nezemřel. ²² Ale i nyní vím, že o cokoli bys Boha požádal, Bůh ti to dá.“ ²³Ježíš jí řekl: „Tvůj bratr vstane.“ ²⁴Marta mu řekla: „Vím, že vstane při vzkříšení v poslední den.“ ²⁵Ježíš jí řekl: „Já jsem vzkříšení i život. Kdo věří ve mne, i kdyby zemřel, bude žít. ²⁶A každý, kdo žije a věří ve mne, jistě nezemře na věčnost. Věříš tomu?“ ²⁷ Řekla mu: „Ano, Pane, já jsem uvěřila, že ty jsi Mesiáš, Syn Boží, který má přijít na svět.“ ²⁸ Když to pověděla, odešla a zavolala svou sestru Marii; tajně jí řekla: „Učitel je tu a volá tě.“ ²⁹Ta, když to uslyšela, rychle vstala a šla k němu. ³⁰Ježíš ještě nepřišel do vesnice, ale byl dosud na tom místě, kde se s ním setkala Marta. ³¹ Když Židé, kteří byli s Marií v domě a potěšovali ji, uviděli, že rychle vstala a vyšla, vydali se za ní; domnívali se. že jde k hrobu, aby se tam vyplakala. ³²Jakmile Marie přišla tam, kde byl Ježíš, a uviděla ho, padla mu k nohám a říkala: „Pane, kdybys byl zde, můj bratr by nezemřel.“ ³³Když ji Ježíš uviděl, jak pláče a jak pláčou Židé, kteří přišli s ní, v duchu se rozhorlil, zachvěl se ³⁴a řekl: „Kam jste ho položili?“ Řekli mu: „Pane, pojď a podívej se!“ ³⁵Ježíš zaplakal. ³⁶Židé říkali: „Hle, jak ho měl rád.“ ³⁷Někteří z nich však řekli: „Nemohl ten, který otevřel oči slepého, způsobit také, aby tento člověk nezemřel?“ ³⁸Ježíš, znovu v sobě rozhorlen, přišel k hrobu; byla to jeskyně a na ní ležel kámen. ³⁹Ježíš pravil: „Odstraňte ten kámen!“ Marta, sestra toho zesnulého, mu řekla: „Pane, již zapáchá, vždyť je to čtvrtý den.“ ⁴⁰Ježíš jí říká: „Neřekl jsem ti, že jestliže uvěříš, uvidíš Boží slávu?“ ⁴¹Odstranili tedy kámen. Ježíš pozvedl oči vzhůru a řekl: „Otče, děkuji ti, že jsi mne vyslyšel. ⁴²Já jsem věděl, že mne vždycky slyšíš, ale řekl jsem to kvůli zástupu, který tu stojí okolo, aby uvěřili, že ty jsi mne poslal.“ ⁴³A když to řekl, silným hlasem zvolal: „Lazare, pojď ven!“ ⁴⁴Ten, který byl mrtvý, vyšel, ruce i nohy měl svázány pruhy plátna a jeho tvář byla zavinuta šátkem. Ježíš jim řekl: „Rozvažte ho a nechte ho odejít!“ ⁴⁵Mnozí z Židů, kteří přišli k Marii a spatřili, co učinil, v něho uvěřili.