dnes (2022-07-30)
předchozí < den (2020-04-05) > následující
předchozí < týden > následující
předchozí << měsíc >> následující

Texty pro 5. duben 2020, 6. neděle v době postní (pašijová, palmová) A

Kalendarium

Popis lekcionáře

6. neděle v době postní A
Neděle se též nazývá palmová (u nás květná) či pašijová. Názvy odpovídají klíčovým evangelijním textům neděle: perikopě o vjezdu Ježíše do Jeruzaléma (Mt 21, 1-11), která se čte v rámci průvodu s palmami či jinými ratolestmi a pašijím (Mt 26,14 – 27, 66 nebo v kratší variantě Mt 27, 11-54), které se čtou v rámci liturgie. Pašijím předchází 1. čtení (Iz 50, 4-9a) – třetí píseň o božím služebníkovi a 2. čtení (Fp 2, 5-11) – hymnus o Kristu.

SZ čtení všedních dní před nedělí předkládají jakési konkrétní podoby božího služebníka. Ve čtvrtek (1 Sa 16, 11-13) Davida (text se četl též o 4. neděli v postu), v pátek (Jb 13, 13-19) Joba, v sobotu (Pl 3, 55-66) autora knihy Pláč (Jeremiáše?). NZ perikopy – ve čtvrtek Fp 1, 1-11 a v pátek Fp 1, 21-30 vytváří kontext nedělního 2. čtení. Sobotní evangelium (Mk 10, 32-34) popisuje situaci bezprostředně před Ježíšovým vstupem do Jeruzaléma.

Texty všedních dní Svatého týdne byly obsaženy již v nedělním ekumenickém lekcionáři. Na každý den připadají (podobně jako o nedělích) tři čtení (SZ, NZ a evangelium). SZ čtení jsou voleny písně o božím služebníku z Izaijáše. V pondělí (Iz 42, 1-9) – 1. píseň; v úterý (Iz 49, 1-7) – 2. píseň; ve středu (Iz 50, 4-9a) – 3. píseň; (4. píseň se čte v pátek).
NZ čtení vytváří kontext pátečnímu 2. čtení – Kristus velekněz, Kristus ukřižovaný: v pondělí Žd 9, 11-15; v úterý 1 K 1, 18-31; ve středu Žd 12, 1-3.
Evangelia podle Jana vytváří kontext pátečním pašijím: v pondělí (J 12, 1-11): „šest dní před velikonocemi“ (J 12,1); v úterý(J 12, 20-36): „Jestliže pšeničné zrno, které padlo do země, nezemře, zůstává samo. Zemře-li však, přináší mnohý užitek.“ (J 12,24); ve středu (J 13, 21-32): „Když Juda vyšel ven, Ježíš řekl: Nyní byl Syn člověka oslaven a Bůh byl oslaven v něm“ (J 13,31)

6. neděle v době postní (pašijová, palmová) A

Liturgie palem

Ž 118, 1-2.19-29

¹Chválu vzdejte Hospodinu, protože je dobrý, vždyť jeho milosrdenství je věčné! ²Ať řekne Izrael: Jeho milosrdenství je věčné! ¹⁹Otevřete mi brány spravedlnosti, vejdu jimi a budu vzdávat chválu Hospodinu. ²⁰Toto je brána pro Hospodina; touto branou vcházejí spravedliví. ²¹Tobě vzdávám chválu, žes mi odpověděl a stal ses mi spásou. ²²Kámen, který zavrhli stavitelé, se stal hlavou úhlu. ²³Bylo to od Hospodina. V našich očích je to podivuhodné. ²⁴Tento den učinil Hospodin. Jásejme a radujme se v něm! ²⁵Ach, prosím, Hospodine, pomoz! Ach, prosím, Hospodine, dopřej úspěch! ²⁶Požehnaný, jenž přichází ve jménu Hospodinově! Žehnáme vám z Hospodinova domu. ²⁷Hospodin je Bůh a svítí nám; važte sváteční oběti provazy k rohům oltáře. ²⁸Ty jsi můj Bůh, budu ti vzdávat chválu. Můj Bože, budu tě vyvyšovat. ²⁹Chválu vzdejte Hospodinu, protože je dobrý, vždyť jeho milosrdenství je věčné!

Mt 21, 1-11

¹Když se Ježíš se svými učedníky přiblížili k Jeruzalému a přišli do Betfage na Olivové hoře, poslal Ježíš dva učedníky ²a řekl jim: „Jděte do protější vesnice a hned naleznete uvázanou oslici a s ní oslátko. Odvažte je a přiveďte ke mně. ³A kdyby vám někdo něco řekl, povězte: ‚Pán je potřebuje a hned je pošle.‘ “ ⁴Toto všechno se stalo, aby se naplnilo, co bylo řečeno skrze proroka: ⁵‚Řekněte dceři siónské: Hle, tvůj král k tobě přichází, tichý a sedící na oslici a na oslátku, synu té pod jhem.‘ ⁶Učedníci šli a učinili, jak jim Ježíš nařídil. ⁷Přivedli oslici i oslátko, položili na ně pláště a on se na ně posadil. ⁸Mohutný zástup rozprostřel své pláště na cestu, jiní zase odsekávali větve ze stromů a stlali je na cestu. ⁹Zástupy, které šly před ním, i ty, které ho doprovázely, křičely: „Hosana synu Davidovu! Požehnaný, který přichází ve jménu Pána! Hosana na výsostech!“ ¹⁰ Když vjel do Jeruzaléma, celé město se zatřáslo a říkalo: „Kdo to je?“ ¹¹Zástupy říkaly: „To je prorok Ježíš, ten z Nazareta v Galileji.“

Liturgie slova (pašijí)

Iz 50, 4-9a

⁴Panovník Hospodin mi dal jazyk učedníků, abych uměl unaveného podpírat slovem; ráno co ráno mi probouzí uši, abych slyšel jako učedníci. ⁵Panovník Hospodin mi otevřel ucho a já jsem nebyl vzpurný. Zpět jsem neustoupil. ⁶Svá záda nastavuji těm, kdo mě bijí, a své tváře těm, kdo rvou můj vous; tvář neskrývám před potupou a slinou. ⁷Panovník Hospodin mi pomáhá, proto nebudu zahanben; proto jsem nastavil svou tvář jako křemen a vím, že se nebudu stydět. ⁸Blízko je ten, kdo mne ospravedlňuje, kdo se mnou povede při? Povstaňme spolu! Kdo bude mým žalobcem? Ať ke mně přistoupí! ⁹Hle, Panovník Hospodin mi pomáhá, kdo mě chce prohlásit vinným?

Ž 31, 10-17

¹⁰Smiluj se nade mnou, Hospodine, neboť je mi úzko. Trápením mi slábne zrak, duše i tělo. ¹¹Život mi pomíjí žalem, mé roky vzdycháním, pro mé provinění ochabuje má síla a mé kosti slábnou. ¹²Pro všechny své nepřátele jsem se stal potupou, zvláště pro své sousedy, pro své známé předmětem hrůzy; ti, kdo mě venku vidí, přede mnou prchají. ¹³Vypadl jsem jim ze srdce jako mrtvý, jsem jako rozbitá nádoba. ¹⁴Slyším mnoho pomluv, všude kolem hrůza! Když se proti mně radí, zvažují, jak mě připravit o život. ¹⁵Já však doufám v tebe, Hospodine! Řekl jsem: Tys můj Bůh! ¹⁶Mé časy jsou ve tvé ruce. Vysvoboď mě z ruky mých nepřátel a od těch, kdo mě pronásledují! ¹⁷Rozjasni svou tvář nad svým otrokem, zachraň mě svým milosrdenstvím!

Fp 2, 5-11

⁵Mějte v sobě to smýšlení, které bylo i v Kristu Ježíši. ⁶Ačkoli byl ve způsobu Božím, nelpěl na tom, že je roven Bohu, ⁷nýbrž sám sebe zmařil, vzal na sebe způsob otroka a stal se podobným lidem. A když se ukázal v podobě člověka, ⁸ponížil se, stal se poslušným až k smrti, a to smrti na kříži. ⁹Proto ho také Bůh povýšil nade vše a dal mu jméno, které je nad každé jméno, ¹⁰aby se ve jménu Ježíše sklonilo každé koleno; ti, kdo jsou na nebi i na zemi i pod zemí, ¹¹a k slávě Boha Otce aby každý jazyk vyznal, že Ježíš Kristus je Pán.

Mt 26,14 - 27,66 (nebo kratší Mt 27, 11-54)

¹⁴Jeden ze Dvanácti, který se jmenoval Juda Iškariotský, šel k velekněžím ¹⁵a řekl: „Co jste ochotni mi dát, když vám ho vydám?“ A oni mu odvážili třicet stříbrných. ¹⁶Od té chvíle hledal vhodnou příležitost, aby jim ho vydal. ¹⁷Prvního dne svátku nekvašených chlebů přistoupili učedníci k Ježíšovi a řekli: „Kde chceš, abychom ti připravili k jídlu velikonočního beránka. “ ¹⁸On pak řekl: „Jděte do města k jistému člověku a řekněte mu: ‚Učitel říká: Můj čas je blízko. Budu u tebe se svými učedníky slavit velikonočního beránka.‘“ ¹⁹A učedníci učinili, jak jim Ježíš nařídil, a připravili velikonočního beránka. ²⁰ Když nastal večer, stoloval s Dvanácti učedníky. ²¹A když jedli, řekl: „Amen, pravím vám, že jeden z vás mě zradí. “ ²²Velmi se rmoutili a jeden každý z nich mu začal říkat: „Jsem to snad já, Pane?“ ²³On odpověděl: „Kdo se mnou namočil ruku v míse, ten mě zradí. ²⁴Syn člověka sice odchází, jak je o něm napsáno, ale běda tomu člověku, skrze něhož bude Syn člověka zrazen. Pro toho by bylo lépe, kdyby se nenarodil!“ ²⁵Juda, který ho zrazoval, na to řekl: „Jsem to snad já, Rabbi?“ Ježíš mu odpověděl: „Tys to řekl.“ ²⁶ Když jedli, vzal Ježíš chléb, požehnal, rozlomil ho, dal učedníkům a řekl: „Vezměte, jezte. Toto je mé tělo.“ ²⁷Pak vzal kalich, vzdal díky a dal jim ho se slovy. „Napijte se z něho všichni. ²⁸Neboť toto je má krev nové smlouvy, která se vylévá za mnohé na odpuštění hříchů. ²⁹Pravím vám, že od této chvíle již nebudu pít z tohoto plodu vinné révy až do toho dne, kdy jej budu pít s vámi nový v království svého Otce.“ ³⁰A zazpívali chvalozpěv a vyšli na Olivovou horu. ³¹Tehdy jim Ježíš řekl: „Vy všichni ode mne této noci odpadnete, neboť je napsáno: ‚Budu bít pastýře a ovce stáda se rozptýlí.‘ ³²Ale po svém vzkříšení vás předejdu do Galileje.“ ³³ Na to mu Petr řekl: „Kdyby všichni od tebe odpadli, já nikdy neodpadnu!“ ³⁴Ježíš mu řekl: „Amen, pravím tobě, že mě této noci, dřív než kohout zakokrhá, třikrát zapřeš.“ ³⁵Petr mu řekl: „I kdybych měl s tebou zemřít, určitě tě nezapřu.“ Podobně mluvili i ostatní učedníci. ³⁶Tehdy s nimi Ježíš přišel na místo zvané Getsemane a řekl učedníkům: „Posaďte se zde, zatímco se tamhle odejdu pomodlit.“ ³⁷ Vzal s sebou Petra a oba Zebedeovy syny; tu se začal rmoutit a znepokojovat. ³⁸Pak jim řekl: „Má duše je smutná až k smrti. Zůstaňte zde a bděte se mnou.“ ³⁹A trochu poodešel, padl na tvář, modlil se a říkal: „Můj Otče, je-li to možné, ať mne mine tento kalich. Avšak ne jak já chci, ale jak chceš ty.“ ⁴⁰Potom přišel k učedníkům a nalezl je spící, i řekl Petrovi: „To jste se mnou nemohli bdít jedinou hodinu? ⁴¹Bděte a modlete se, abyste nevešli do pokušení. Duch je sice ochotný, ale tělo slabé.“ ⁴²Opět podruhé odešel a pomodlil se, říkaje: „Můj Otče, není-li možné, aby mne tento kalich minul, musím-li ho vypít, staň se tvá vůle.“ ⁴³Pak šel a nalezl je opět spící, protože měli velmi těžká víčka. ⁴⁴I nechal je, znovu odešel a pomodlil se potřetí, říkaje opět stejnou prosbu. ⁴⁵Tehdy přišel ke svým učedníkům a řekl jim: „ Ještě spíte a odpočíváte? Hle, přiblížila se ta hodina a Syn člověka je vydáván do rukou hříšníků. ⁴⁶Vstávejte, pojďme! Hle, přiblížil se ten, který mne zrazuje. “ ⁴⁷ Když ještě mluvil, hle, přišel Juda, jeden z Dvanácti, a s ním veliký zástup od velekněží a starších lidu s meči a holemi. ⁴⁸Ten, který ho zrazoval, s nimi domluvil znamení. „Je to ten, kterého políbím; toho se zmocněte.“ ⁴⁹A hned přistoupil k Ježíšovi a řekl: „Buď zdráv, Rabbi,“ a vroucně ho políbil. ⁵⁰Ježíš mu řekl: „Příteli, proč jsi přišel?“ Tu přistoupili, vztáhli na Ježíše ruce a zmocnili se ho. ⁵¹A hle, jeden z těch, kteří byli s Ježíšem, natáhl ruku, vytasil meč, udeřil veleknězova otroka a uťal mu ucho. ⁵²Tehdy mu Ježíš řekl: „Vrať svůj meč na místo. Neboť všichni, kdo se chápou meče, mečem zahynou. ⁵³Či myslíš, že nemohu poprosit svého Otce, a on mi hned pošle víc než dvanáct legií andělů? ⁵⁴Jak by se však naplnila Písma, že se tak musí stát?“ ⁵⁵V onu hodinu řekl Ježíš zástupům: „Jako na lupiče jste vyšli s meči a holemi, abyste mě zatkli. Den co den jsem sedával v chrámě a učil, a nezmocnili jste se mne. ⁵⁶Toto všechno se však stalo, aby se naplnila Písma proroků.“ A v té chvíli ho všichni učedníci opustili a utekli. ⁵⁷Ti, kdo se Ježíše zmocnili, ho odvedli k veleknězi Kaifášovi, kde se shromáždili učitelé Zákona a starší. ⁵⁸Petr šel zpovzdálí za ním až k veleknězovu dvoru; vešel dovnitř a seděl se služebníky, aby uviděl konec. ⁵⁹Velekněží, starší a celá velerada hledali proti Ježíšovi křivé svědectví, aby ho mohli odsoudit k smrti, ⁶⁰ale nenašli, ačkoli předstoupilo mnoho křivých svědků. Nakonec předstoupili dva křiví svědkové ⁶¹a řekli: „Tento člověk říkal: Mohu zbořit Boží svatyni a ve třech dnech ji vybudovat.“ ⁶²Tu velekněz povstal a řekl mu: „Nic neodpovídáš? Co tito lidé svědčí proti tobě?“ ⁶³Ježíš však mlčel. Velekněz mu řekl: „Zapřísahám tě při živém Bohu, abys nám řekl, zda jsi Mesiáš, Syn Boží!“ ⁶⁴Ježíš mu říká: „Tys to řekl. Avšak pravím vám, od nynějška spatříte Syna člověka sedícího po pravici Moci a přicházejícího na nebeských oblacích. “ ⁶⁵Tu velekněz roztrhl svá roucha a řekl: „Rouhal se! Nač ještě potřebujeme svědky? Hle, teď jste slyšeli rouhání. ⁶⁶Co si o tom myslíte?“ Oni odpověděli: „Je hoden smrti.“ ⁶⁷Pak mu naplivali do tváře a ztloukli ho pěstmi; někteří ho uhodili ⁶⁸a říkali: „Prorokuj nám, Mesiáši, kdo je ten, který tě udeřil?“ ⁶⁹Petr seděl venku na dvoře. Přistoupila k němu jedna služka a řekla: „Také ty jsi byl s Ježíšem Galilejským!“ ⁷⁰Ale on to přede všemi zapřel, říkaje: „Nevím, o čem mluvíš.“ ⁷¹A když on vyšel k bráně, spatřila ho jiná a řekla těm, kdo tam byli: „ I tenhle byl s Ježíšem Nazaretským.“ ⁷²A on opět zapřel s přísahou: „Neznám toho člověka.“ ⁷³Za chvilku přistoupili ti, kteří tam stáli, a řekli Petrovi: „Skutečně i ty jsi z nich, vždyť i tvá řeč tě prozrazuje!“ ⁷⁴Tehdy se začal zaklínat a zapřísahat: „Neznám toho člověka!“ A hned nato zakokrhal kohout. ⁷⁵Tu si Petr vzpomněl na Ježíšovo slovo, jak řekl: ‚Dříve než kohout zakokrhá, třikrát mne zapřeš.‘ I vyšel ven a hořce se rozplakal. ¹ Když nastalo ráno, uradili se všichni velekněží a starší lidu proti Ježíšovi, že ho usmrtí. ²Spoutali ho, odvedli a vydali vladaři Pontiu Pilátovi. ³ Když jeho zrádce Juda uviděl, že byl Ježíš odsouzen, pocítil lítost a vrátil třicet stříbrných velekněžím a starším, ⁴říkaje: „Zhřešil jsem, zradil jsem nevinnou krev!“ Oni však řekli: „Co je nám po tom? To je tvoje věc. “ ⁵Tu pohodil ty stříbrné do svatyně a vzdálil se; pak odešel a oběsil se. ⁶Velekněží vzali ty stříbrné a řekli: „Není dovoleno vhodit je do chrámové pokladny, protože je to cena za krev.“ ⁷Uradili se a koupili za ně hrnčířovo pole k pohřbívání cizinců. ⁸Proto je ono pole až dodnes nazýváno Polem krve. ⁹Tehdy se naplnilo, co bylo řečeno skrze proroka Jeremjáše: ‚I vzali třicet stříbrných, cenu Oceněného, který byl oceněn od synů Izraele; ¹⁰a dali je za hrnčířovo pole, jak mi nařídil Pán.‘ ¹¹Ježíš byl postaven před vladaře. Vladař se ho otázal: „Ty jsi král Židů?“ Ježíš mu řekl: „Ty to říkáš.“ ¹²A když ho velekněží a starší obviňovali, nic neodpověděl. ¹³Tu mu Pilát řekl: „Neslyšíš, co všechno proti tobě vypovídají? “ ¹⁴Ale on mu neodpověděl ani na jedno obvinění, takže se vladař velmi divil. ¹⁵O svátcích měl vladař ve zvyku propouštět zástupu jednoho vězně, kterého chtěli. ¹⁶Tehdy tam měli významného vězně, který se jmenoval Barabáš. ¹⁷ Když se tedy lidé shromáždili, řekl jim Pilát: „Koho chcete, abych vám propustil, Barabáše, nebo Ježíše, zvaného Kristus?“ ¹⁸Věděl totiž, že ho vydali ze závisti. ¹⁹ Když seděl na soudní stolici, vzkázala mu jeho žena. „Neměj nic s tím spravedlivým, neboť jsem dnes kvůli němu ve snu mnoho vytrpěla.“ ²⁰Velekněží a starší přesvědčili zástupy, aby si vyžádaly Barabáše, ale Ježíše aby daly zahubit. ²¹Vladař jim tedy řekl: „Kterého z těch dvou chcete, abych vám propustil?“ Oni řekli: „Barabáše!“ ²²Pilát jim řekl: „Co tedy mám udělat s Ježíšem, zvaným Kristus?“ Všichni mu řekli: „Ať je ukřižován!“ ²³A vládce řekl: „Co tedy udělal zlého?“ Oni však ještě víc křičeli: „Ať je ukřižován!“ ²⁴ Když Pilát uviděl, že to ničemu neprospívá, ale že pozdvižení je čím dál větší, vzal vodu, umyl si před zástupem ruce a řekl: „Jsem nevinen touto krví. Je to vaše věc. “ ²⁵A všechen lid na to řekl: „Jeho krev na nás a na naše děti!“ ²⁶Pak jim propustil Barabáše. Ježíše dal zbičovat a vydal ho, aby byl ukřižován. ²⁷Tehdy vladařovi vojáci vzali Ježíše do vládního paláce a shromáždili k němu celý oddíl vojska. ²⁸Svlékli ho a oblékli mu šarlatový plášť, ²⁹upletli věnec z trní a vložili jej na jeho hlavu a do pravé ruky mu dali rákosovou hůl. Padali před ním na kolena a posmívali se mu: „Buď zdráv, králi Židů!“ ³⁰A když ho poplivali, vzali tu hůl a začali ho bít po hlavě. ³¹Když se mu naposmívali, svlékli mu plášť a oblékli mu jeho šaty. A odvedli ho, aby ho ukřižovali. ³² Když vycházeli, potkali jednoho člověka z Kyrény, jménem Šimon; toho přinutili, aby vzal jeho kříž. ³³ Když přišli na místo zvané Golgota, což znamená ‚Místo lebky‘, ³⁴dali Ježíšovi pít víno smíchané se žlučí. Okusil, ale nechtěl pít. ³⁵Ukřižovali ho a rozdělili si jeho šaty házejíce o ně los; ³⁶pak seděli a střežili ho tam. ³⁷Nad hlavu mu dali nápis o jeho provinění. „Toto je Ježíš, král Židů.“ ³⁸Zároveň s ním byli ukřižováni dva lupiči, jeden po pravici a druhý po levici. ³⁹Kolemjdoucí ho uráželi, potřásali hlavou ⁴⁰a říkali: „Ty, který boříš svatyni a ve třech dnech ji stavíš, zachraň se, jsi-li Syn Boží, a sestup s kříže!“ ⁴¹Podobně se posmívali i velekněží s učiteli Zákona a staršími. Říkali: ⁴²„Jiné zachránil, sám sebe zachránit nemůže. Je králem Izraele, ať nyní sestoupí s kříže, a my v něho uvěříme. ⁴³ Složil naději v Bohu, ať ho nyní vysvobodí, stojí-li o něho. Vždyť řekl: ‚Jsem Boží Syn!‘“ ⁴⁴Stejně ho tupili i lupiči, kteří byli ukřižováni spolu s ním. ⁴⁵Od šesté hodiny nastala tma po celé zemi až do hodiny deváté. ⁴⁶Kolem deváté hodiny zvolal Ježíš silným hlasem: „Eli, Eli, lema sabachthani?“ To jest: ‚Můj Bože, můj Bože, proč jsi mne opustil?‘ ⁴⁷A když to uslyšeli někteří z těch, kdo tam stáli, říkali: „Ten člověk volá Eliáše.“ ⁴⁸Jeden z nich ihned vyběhl, vzal houbu, naplnil ji octem, připevnil na rákosovou hůl a dával mu pít. ⁴⁹Ostatní však říkali: „Nech ho, ať uvidíme, jestli přijde Eliáš a zachrání ho!“ ⁵⁰Ale Ježíš znovu vykřikl silným hlasem a vypustil ducha. ⁵¹A hle, opona svatyně se roztrhla ve dví odshora až dolů a země se zatřásla a skály se roztrhly ⁵²a hroby se otevřely a mnohá těla zesnulých svatých byla vzkříšena; ⁵³ když vyšli z hrobů po jeho vzkříšení, vstoupili do svatého města a ukázali se mnohým. ⁵⁴ Když setník a ti, kdo s ním střežili Ježíše, uviděli zemětřesení a to, co se stalo, velmi se ulekli a řekli: „Opravdu to byl Boží Syn!“ ⁵⁵Bylo tam mnoho žen dívajících se zdaleka, které se vydaly za Ježíšem z Galileje a sloužily mu. ⁵⁶Mezi nimi byla Marie Magdalská, Marie, matka Jakubova a Josefova, a matka synů Zebedeových. ⁵⁷ Když nastal večer, přišel bohatý člověk z Arimatie, jménem Josef, který se také sám stal Ježíšovým učedníkem. ⁵⁸Ten přišel k Pilátovi a požádal o Ježíšovo tělo. Tehdy Pilát rozkázal, aby mu to tělo vydali. ⁵⁹Josef tělo vzal, zavinul je do čistého plátna ⁶⁰a položil je do své nové hrobky, kterou vytesal ve skále. Pak ke vchodu do hrobky přivalil veliký kámen a odešel. ⁶¹Byla tam Marie Magdalská a ta druhá Marie a seděly naproti hrobu. ⁶²Nazítří, to je po přípravě na svátek, se u Piláta shromáždili velekněží a farizeové ⁶³a řekli: „Pane, vzpomněli jsme si, že onen svůdce ještě za svého života řekl: ‚Po třech dnech vstanu. ‘ ⁶⁴Rozkaž tedy, ať je do třetího dne hrob zajištěn, aby nepřišli jeho učedníci, neukradli ho a neřekli lidu: ‚Vstal z mrtvých.‘ A bude poslední blud horší než ten první.“ ⁶⁵Pilát jim řekl: „Máte stráž. Jděte a zabezpečte to, jak umíte.“ ⁶⁶Oni pak šli a zabezpečili hrob tak, že zapečetili kámen a postavili k němu stráž.