Při práci nebo studiu jiné školy? Ekumenicky a v přátelské atmosféře?

Ekumenický lekcionář


dnes (2020-05-24)
předchozí < den (2020-04-12) > následující
předchozí < týden > následující
předchozí << měsíc >> následující


Texty pro 12. duben 2020, Zmrtvýchvstání Páně A


Kalendarium

Petrus Valdus (+ asi 1207), lyonský kupec, který se zřekl majetku, kázal chudobu a následování Krista, kritizoval hříchy kléru, jeho působením vznikli valdenští, kteří existují dodnes v Itálii a Jižní Americe.

Popis lekcionáře

Velikonoční Triduum utrpení, smrti, přebývání v hrobě a zmrtvýchvstání Ježíše Krista vzniklo v Jeruzalémě ve druhé polovině 4. století. Na základě dobových pramenů je možné rekonstruovat průběh jeho slavení včetně biblických textů, které byly čteny. Jeruzalémské slavení, odehrávající se na místech, kde se vyvrcholení Ježíšova života událo, se stalo vzorem slavení ostatních církví Východu i Západu.
Současný ekumenický lekcionář Tridua vychází z římského. Odchylky nejsou velké. Některá čtení jsou o několik veršů doplněna, některá čtení mají alternativy. Vstupem do Tridua je liturgie připomínající ustanovení večeře Páně slavená ve čtvrtek večer. V pátek odpoledne či večer se vzpomíná na utrpení Páně a jeho smrt na kříži při liturgii, která již podle starověké tradice neobsahuje večeři Páně. Navíc, oproti římské praxi, je zařazena možnost liturgie na Bílou sobotu dopoledne (bez večeře Páně - den spočinutí Páně v hrobě). Triduum vrcholí vigilií velikonoční neděle, slavenou v noci ze soboty na neděli.

Den večeře Páně (Zelený čtvrtek) 1. čtení (Ex 12, 1-4.[5-10].11-14) popisuje ustanovení pesachové hostiny. 2. čtení (1 K 11, 23-26) nejstarší známé ustanovení hostiny Páně. Evangelium (J 13, 1-17.31b-35) Janovu verzi večeře na rozloučenou, při které Ježíš umývá učedníkům nohy.

Den utrpení Páně (Velký pátek) 1. čtení (Iz 52,13 – 53,12) je 4. písní o božím služebníkovi. 2. čtení z listu Židům o Kristu – veleknězi je možné vybrat ze dvou variant: bud Žd 10, 16-25, nebo Žd 4, 14-16. Pašije jsou navrženy podle Jana (J 18,1 – 19,42)

Den spočinutí Páně v hrobě (Bílá sobota, nikoli vigilie) 1. čtení (Jb 14, 1-14) klade otázku: „Zemře-li muž, ožije snad opět?“ (Jb 14,14). V jiné variantě 1. čtení (Pl 3, 1-9.19-24) stojí: „Způsobil, že bydlím v temnotách jako dávno zemřelí.“ (Pl 3,6) 2. čtení (1 P 4, 1-8) obsahuje: „Vždyť proto bylo evangelium zvěstováno i mrtvým, aby žili podle Boha v Duchu…“ (1 P 4,6). Evangelium popisuje Ježíšův pohřeb ve dvou variantách. Buď Mt 27, 57-66 nebo J 19, 28-42.

Zmrtvýchvstání Páně – vigilie
Gn 1, 1-2.4a stvoření světa podle kněžského kodexu
Gn 7, 1-5.11-18; 8, 6-18; 9, 8-13 potopa
Gn 22, 1-18 obětování Izáka
Ex 14, 10-31; 15, 20-21 průchod Rákosovým mořem – klíčový text vigilie
Iz 55, 1-11 pojďte k vodám
Bar 3, 9-15.32 – 4,4 opustil jsi pramen moudrosti nebo Př 8, 1-8.19-21; 9, 4b-6 chvála moudrosti
Ez 36, 24-28 srdce z masa
Ez 37, 1-14 suché kosti
Sof 3, 14-20 výskej, dcero siónská
Ř 6, 3-11 křest ve smrt i vzkříšení
Mt 28, 1-10 prázdný hrob

Zmrtvýchvstání Páně – ve dne Během velikonoční doby je zvykem, podle staré tradice, na místo SZ čtení číst ze Skutků. Ekumenický lekcionář tuto zásadu drží, ale zároveň nabízí alternativu.
Jako 1. čtení (Sk 10, 34-43) se čte letniční kázání Petrovo o Ježíšově životě se zřetelem k jeho zmrtvýchvstání. SZ alternativa (Iz 25, 6-9) obsahuje: "Navždy pohltí smrt a Panovník Hospodin sestře slzy z každé tváře." 2. čtení (1 K 15, 1-11) obsahuje jedno z nejstarších vyznání víry: "Kristus zemřel za naše hříchy podle Písem, byl pohřben a třetího dne byl vzkříšen podle Písem." Může být nahrazeno perikopou Sk 10, 34-43, pokud nebyla čtena jako 1. čtení. Evangelium obsahuje svědectví o prázdném hrobě bud z Jana (J 20, 1-18) či Marka (Mk 16, 1-8). V řadě detailů se verze liší. Např. u Marka odchází Ježíš do Galileje, u Jana zůstává v Jeruzalémě, u Marka přichází ženy ke hrobu když vyšlo slunce, u Jana ještě za tmy, atd.

Zmrtvýchvstání Páně – večer
Této denní hodině odpovídá evangelium o cestě učedníkům do Emauz (24, 13-49). Doplňují jej sváteční texty: 1. čtení (Iz 25, 6-9) „Toto je Hospodin, na něhož jsme očekávali, jásejme a radujme se v jeho záchraně“ (Iz 25,9). 2. Čtení (1 K 5, 6b-8) „Slavme tedy svátek… s nekvašenými chleby upřímnosti a pravdy“ (1 K 5, 8)

Zmrtvýchvstání Páně A - vigilie

1. čtení Gn 1,1 - 2,4a

1Na počátku stvořil Bůh nebesa a zemi. 2Země byla pustá a prázdná, temnota byla nad hlubinou a Duch Boží se vznášel nad vodami. 3I řekl Bůh: Budiž světlo! A bylo světlo. 4Bůh viděl, že světlo je dobré, a oddělil Bůh světlo od tmy. 5Bůh nazval světlo dnem a tmu nazval nocí; a byl večer a bylo ráno, jeden den. 6I řekl Bůh: Budiž klenba uprostřed vod a nechť odděluje vody od vod. 7Bůh tedy udělal klenbu a oddělil vody, které byly pod klenbou, od vod, které byly nad klenbou. A stalo se tak. 8Bůh nazval klenbu nebesy; a byl večer a bylo ráno, den druhý. 9I řekl Bůh: Ať se vody pod nebesy shromáždí na jedno místo a ukáže se souš. A stalo se tak. 10Bůh nazval souš zemí a nahromaděné vody nazval moři. Bůh viděl, že to bylo dobré. 11I řekl Bůh: Ať země dá vyrašit trávě, zeleni vysévající semeno, ovocnému stromoví nesoucímu na zemi ovoce podle svého druhu, ve kterém je jeho semeno. A stalo se tak. 12Země vydala trávu, zeleň vysévající semeno podle svého druhu a stromoví nesoucí ovoce, ve kterém je jeho semeno podle jeho druhu. Bůh viděl, že to bylo dobré. 13A byl večer a bylo ráno, den třetí. 14I řekl Bůh: Ať jsou světla na nebeské klenbě, aby oddělovala den od noci a byla na znamení, k určování časů, dnů a let. 15A ať jsou světly na nebeské klenbě, aby svítila na zemi. A stalo se tak. 16Bůh udělal dvě veliká světla: Větší světlo, aby vládlo ve dne, a menší světlo, aby vládlo v noci, a hvězdy. 17Bůh je dal na nebeskou klenbu, aby svítila na zemi, 18a aby ovládala den a noc a oddělovala světlo od tmy. Bůh viděl, že to bylo dobré. 19A byl večer a bylo ráno, den čtvrtý. 20I řekl Bůh: Ať se vody hemží živou havětí a ať létavci létají nad zemí pod nebeskou klenbou. 21Bůh stvořil veliké draky a všechny pohyblivé formy života, jimiž se začaly hemžit vody, podle jejich druhů, také každého okřídleného létavce podle jeho druhu. Bůh viděl, že to bylo dobré. 22A Bůh je požehnal slovy: Ploďte a množte se a naplňte vody v mořích; a létavci ať se rozmnoží na zemi. 23A byl večer a bylo ráno, den pátý. 24I řekl Bůh: Ať země vydá formy života podle jeho druhu: Dobytek, plazy a zemskou zvěř podle svého druhu. A stalo se tak. 25Bůh učinil zemskou zvěř podle jejího druhu, dobytek podle jeho druhu a každého zemského plaza podle jeho druhu. Bůh viděl, že to bylo dobré. 26I řekl Bůh: Učiňme člověka k našemu obrazu, jako naši podobu, aby panovali nad mořskými rybami, nad nebeským ptactvem, nad dobytkem a nad celou zemí i nad všemi plazy pohybujícími se na zemi. 27Bůh stvořil člověka ke svému obrazu, stvořil ho k obrazu Božímu, stvořil je muže a ženu. 28Bůh je požehnal a řekl jim: Ploďte a množte se a naplňte zemi, podmaňte si ji a panujte nad mořskými rybami, nad nebeským ptactvem a nad vším živým, co se na zemi hýbe. 29A Bůh řekl: Hle, dal jsem vám každou rostlinu mající semena na povrchu celé země a každý strom, na němž je ovoce mající semena. To budete mít za pokrm. 30Veškeré zemské zvěři, všemu nebeskému ptactvu a všemu pohybujícímu se na zemi, v čem je živá duše, jsem dal za pokrm každou zelenou rostlinu. A stalo se tak. 31Bůh viděl všechno, co učinil, a hle, bylo to velmi dobré. A byl večer a bylo ráno, den šestý. 1Tak byla dokončena nebesa a země i všechny jejich zástupy. 2Sedmého dne Bůh dokončil své dílo, které konal, a sedmého dne přestal s veškerým svým dílem, které konal. 3Bůh sedmý den požehnal a posvětil ho, protože v něm přestal s veškerým svým dílem, které Bůh stvořil a učinil. 4Toto je rodopis nebes a země, když byly stvořeny.

Žalm 136, 1-9.23-26

1Chválu vzdejte Hospodinu, protože je dobrý -- vždyť jeho milosrdenství je věčné! 2Chválu vzdejte Bohu bohů -- vždyť jeho milosrdenství je věčné! 3Chválu vzdejte Pánu pánů -- vždyť jeho milosrdenství je věčné! 4Tomu, jenž jediný koná veliké divy -- vždyť jeho milosrdenství je věčné! 5Nebesa učinil s důmyslem -- vždyť jeho milosrdenství je věčné! 6Rozprostřel zemi nad vodami -- vždyť jeho milosrdenství je věčné! 7Učinil veliká světla -- vždyť jeho milosrdenství je věčné! 8Slunce, aby vládlo ve dne -- vždyť jeho milosrdenství je věčné! 9Měsíc a hvězdy, aby vládly v noci -- vždyť jeho milosrdenství je věčné! 23V našem ponížení na nás pamatoval -- vždyť jeho milosrdenství je věčné! 24A vytrhl nás z moci našich protivníků -- vždyť jeho milosrdenství je věčné! 25Dává pokrm veškerému tvorstvu -- vždyť jeho milosrdenství je věčné! 26Chválu vzdejte Bohu nebes -- vždyť jeho milosrdenství je věčné!

2. čtení Gn 7, 1-5.11-18; 8, 6-18; 9, 8-13

1Když se lidé začali na zemi množit a rodily se jim dcery, 2synové Boží viděli, že lidské dcery jsou hezké, a brali si za ženy všechny, které si přáli. 3A Hospodin řekl: Můj duch nebude v člověku přebývat navěky, protože je tělo. Jeho dnů bude sto dvacet let. 4V oněch dnech byli na zemi obři -- a také potom, když synové Boží vcházeli k lidským dcerám a ty jim rodily; to jsou ti dávní hrdinové, věhlasní muži. 5I viděl Hospodin, jak mnoho je na zemi lidského zla a že všechno zaměření úmyslů jejich srdce je napořád jenom zlé. 11Země však byla před Bohem zkažená; země byla plná násilí. 12Bůh hleděl na zemi, a hle, byla zkažená, protože všechno tvorstvo na zemi pokazilo svou cestu. 13I řekl Bůh Noemu: Přede mne přišel konec všeho těla, protože země je plná jejich násilí. Hle, zničím je spolu se zemí. 14Udělej si archu z goferového dřeva. V arše udělej komůrky a vysmol ji smolou zevnitř i zvnějšku. 15A udělej ji takto: Délka archy bude tři sta loket, její šířka padesát loket a její výška třicet loket. 16U archy udělej světlík a ukonči ho loket odshora. Vchod archy umísti v jejím boku a udělej v ní dolní, druhé a horní podlaží. 17A hle, já přivedu potopu, vody na zemi, abych zničil pod nebem všechno tvorstvo, v němž je duch života. Všechno, co je na zemi, zahyne. 18Ale s tebou ustanovím svou smlouvu. Vejdeš do archy ty a s tebou tvoji synové, tvá žena i ženy tvých synů. 6A po čtyřiceti dnech Noe otevřel v arše okno, které udělal, 7a vypustil havrana, který odlétal a vracel se, dokud voda ze země nevyschla. 8Pak vypustil holubici, aby viděl, zda voda ustoupila z povrchu země. 9Ale holubice nenalezla pro svou nohu místo odpočinku a vrátila se k němu do archy, protože voda ještě byla na povrchu celé země. Vztáhl ruku, vzal ji a přinesl ji k sobě do archy. 10Dychtivě čekal ještě dalších sedm dní a znovu z archy vypustil holubici. 11Holubice se k němu k večeru vrátila, a hle, v zobáku měla čerstvě utržený olivový list. Noe poznal, že voda ze země ustoupila. 12Čekal ještě dalších sedm dnů a vypustil holubici, ale již se k němu znovu nevrátila. 13V šestistém prvém roce života Noeho v prvním dni prvního měsíce voda ze země začala osychat. Noe sundal příkrov archy a viděl, hle, povrch země osychal. 14Ve druhém měsíci, ve dvacátém sedmém dni měsíce země vyschla. 15I promluvil Bůh k Noemu: 16Vyjdi z archy ty a s tebou tvá žena i tvoji synové a ženy tvých synů. 17Vyveď s sebou všechno živé, co je s tebou ze všeho tvorstva: ptactvo, dobytek a všechny plazy pohybující se na zemi; ať se na zemi hemží, rozplodí se a rozmnoží se na zemi. 18A Noe vyšel a s ním jeho synové, jeho žena i ženy jeho synů. 8A Bůh řekl Noemu a s ním jeho synům: 9Hle, já ustanovuji svou smlouvu s vámi a s vaším potomstvem po vás 10a s každou živou duší, která je s vámi, s ptactvem, s dobytkem a s veškerou zemskou zvěří s vámi; ode všech, kdo vyšli z archy, po všechnu zvěř země. 11Ustanovuji s vámi svou smlouvu, že již nevyhladím všechno tvorstvo vodami potopy a že už nebude potopa, která by zničila zemi. 12A Bůh řekl: Toto je znamení smlouvy, kterou kladu mezi sebe a vás i každou živou duši, která je s vámi, pro věčné generace. 13Na oblak jsem dal duhu, která bude znamením smlouvy mezi mnou a zemí.

Žalm 46

2Bůh je naším útočištěm i silou, velkou pomocí, kterou nacházíme v souženích. 3Proto se nebudeme bát, i kdyby se převrátila země a hory se zřítily do mořských hlubin, 4byť by jeho vody burácely a pěnily, byť by se hory pro jeho zpupnost třásly. 5Řeka svým proudem oblažuje Boží město, svaté příbytky Nejvyššího. 6Bůh je uprostřed něj, nezhroutí se. Bůh mu přijde na pomoc hned za rozbřesku. 7Národy hlučí, království se otřásají. Vydá svůj hlas a země se rozplývá. 8Hospodin zástupů je s námi, nepřístupným hradem je nám Bůh Jákobův. 9Pojďte a pohleďte na Hospodinovy skutky, jakou hroznou spoušť udělal na zemi. 10Činí přítrž bojům až do končin země, láme luky a přesekává kopí, vozy pálí ohněm. 11Přestaňte! Uznejte, že já jsem Bůh, vyvýšený nad národy, vyvýšený nad zemí! 12Hospodin zástupů je s námi, nepřístupným hradem je nám Bůh Jákobův.

3. čtení Gn 22, 1-18

1Po těch událostech se stalo, že Bůh Abrahama zkoušel. Řekl mu: Abrahame! On odpověděl: Tady jsem. 2Bůh řekl: Nuže, vezmi svého syna, svého jediného, jehož miluješ, Izáka, a jdi do země Mórija. Tam ho obětuj jako zápalnou oběť na jedné z hor, o níž ti povím. 3Abraham vstal časně ráno, osedlal osla, vzal s sebou dva své služebníky a svého syna Izáka, naštípal dříví k zápalné oběti a vydal se k místu, o kterém mu řekl Bůh. 4Třetího dne, když Abraham pozvedl oči, uviděl v dáli to místo 5a řekl svým služebníkům: Zůstaňte tady s oslem a já s chlapcem půjdeme až tam. Pokloníme se Bohu a vrátíme se k vám. 6Potom vzal Abraham dříví k zápalné oběti a naložil je na svého syna Izáka. Vzal s sebou také oheň a nůž. A šli oba spolu. 7Tu Izák řekl svému otci Abrahamovi: Otče? Abraham řekl: Tady jsem, synu. Izák řekl: Zde je oheň a dříví, ale kde je beránek k zápalné oběti? 8Abraham odpověděl: Bůh si opatří beránka k zápalné oběti, můj synu. A šli oba spolu. 9Když přišli na místo, o kterém mu řekl Bůh, Abraham tam postavil oltář, připravil dříví, svázal svého syna Izáka a položil ho na oltář na dříví. 10Pak vztáhl ruku a vzal nůž, aby zabil svého syna. 11Vtom na něho zavolal Hospodinův anděl z nebes: Abrahame, Abrahame! Odpověděl: Tady jsem. 12I řekl: Nevztahuj ruku na chlapce a nic mu nedělej, protože teď jsem poznal, že jsi bohabojný a že jsi mi neodepřel svého syna, svého jediného. 13Abraham pozvedl oči a uviděl, že se jeden beran zachytil za rohy v houštině. Šel, vzal toho berana a obětoval ho v zápalnou oběť místo svého syna. 14A Abraham pojmenoval ono místo: Hospodin opatří. Odtud se dodnes říká: Na hoře Hospodinově se opatří. 15Hospodinův anděl zavolal z nebes na Abrahama podruhé 16a řekl: Při sobě jsem přísahal, je Hospodinův výrok: Protože jsi učinil tuto věc a neodepřel jsi mi svého jediného syna, 17proto tě jistě požehnám a tvé símě velice rozmnožím jako nebeské hvězdy a jako písek na mořském břehu. Tvé símě zdědí bránu svých nepřátel. 18Ve tvém semeni si budou žehnat všechny národy země, protože jsi mne uposlechl.

Žalm 16

1Chraň mě, Bože, neboť v tobě hledám útočiště. 2Řekni Hospodinu: Pane, ty jsi mé dobro, mimo tebe žádné nemám. 3Co se týče svatých, kteří jsou na zemi: Ti jsou vznešení. Mám v nich velké zalíbení. 4Bolesti si rozmnožují ti, kdo běhají za jinými bohy. Těm jejich krvavé úlitby nepřinesu. Jejich jména si ani nevezmu na rty. 5Hospodin je můj výtečný podíl a můj kalich; ty sám držíš můj los. 6Vyměřovací provazce mi padly na rozkošných místech. Ano, připadlo mi nádherné dědictví. 7Budu dobrořečit Hospodinu, který mi radí. I v noci mě kázní mé svědomí. 8Stále si stavím Hospodina před sebe. Když je mi po pravici, nepadnu. 9Proto se mé srdce raduje a má sláva jásá. I mé tělo bude přebývat v bezpečí, 10neboť mou duši nepřenecháš podsvětí; nedáš svému věrnému spatřit jámu. 11Dáváš mi poznat stezku života, hojnost radosti je tvá přítomnost, ve tvé pravici je věčné blaho.

4. čtení Ex 14, 10-31; 15, 20-21

10Když se farao přiblížil, synové Izraele pozdvihli oči, a hle, Egypťané táhli za nimi. Synové Izraele dostali veliký strach a úpěnlivě volali k Hospodinu. 11Říkali Mojžíšovi: Což nebyly v Egyptě hroby, žes nás vzal zemřít do pustiny? Cos nám to udělal, žes nás vyvedl z Egypta? 12Zdali to není to, co jsme ti říkali v Egyptě: Nech nás, ať otročíme Egypťanům, protože je pro nás lepší otročit Egypťanům, nežli zemřít v pustině. 13Mojžíš však lidu řekl: Nebojte se, stůjte a hleďte na Hospodinovu záchranu, kterou vám dnes způsobí, protože Egypťany, které vidíte dnes, již nikdy více neuvidíte. 14Hospodin bude bojovat za vás a vy budete mlčet. 15Hospodin řekl Mojžíšovi: Proč ke mně úpěnlivě voláš? Řekni synům Izraele, ať vyrazí. 16A ty zvedni svou hůl, vztáhni ruku nad moře a rozděl je, aby synové Izraele prošli prostředkem moře po suchu. 17A já, hle, posilním srdce Egypťanů, že půjdou za nimi, a oslavím se na faraonovi a na celém jeho vojsku, na jeho vozech i na jeho jezdcích. 18A Egypťané poznají, že já jsem Hospodin, až se oslavím na faraonovi, na jeho vozech a na jeho jezdcích. 19Tu se anděl Boží, který šel před izraelským táborem, odtrhl a šel za nimi, a oblakový sloup se z jejich čela odtrhl a postavil se za ně 20a vešel mezi egyptský tábor a izraelský tábor; jednomu byl oblakem a temnotou a druhému osvěcoval noc. Jeden se k druhému nepřiblížil po celou noc. 21Mojžíš pak vztáhl ruku nad moře a Hospodin silným východním větrem rozháněl moře po celou noc a obrátil moře v souš. Tak byly vody rozděleny. 22Synové Izraele šli prostředkem moře po suchu a vody jim byly hradbou napravo i nalevo. 23Egypťané je pronásledovali -- všechny faraonovy koně, jeho vozy a jeho jezdci -- a vešli za nimi doprostřed moře. 24V čase ranní hlídky Hospodin pohlédl na egyptský tábor z ohnivého a oblakového sloupu a přivedl egyptský tábor do zmatku. 25Vyvrátil kola u jejich vozů, takže je vedli s obtížemi. Nato si Egypťané řekli: Utečme před Izraelci, protože Hospodin bojuje s nimi proti Egypťanům! 26Tu Hospodin řekl Mojžíšovi: Vztáhni ruku nad moře, ať se vody vrátí na Egypťany, na jejich vozy a na jejich jezdce. 27Mojžíš vztáhl ruku nad moře a moře se před rozbřeskem navrátilo do svého normálního stavu. Egypťané utíkali jemu vstříc. Tak Hospodin uvrhl Egypťany doprostřed moře. 28Vody se navrátily a přikryly vozy a jezdce, všechny z faraonova vojska, kteří vešli za Izraelci do moře. Nezůstal z nich ani jediný. 29Ale synové Izraele šli po suchu uprostřed moře a vody jim byly hradbou napravo i nalevo. 30Onoho dne Hospodin zachránil Izraele z moci Egypťanů. Izrael viděl Egypťany mrtvé na břehu moře. 31Tak Izrael uviděl velikou moc, kterou Hospodin prokázal na Egypťanech. Lid se bál Hospodina a uvěřil Hospodinu a jeho otroku Mojžíšovi.20Tu prorokyně Mirjam, sestra Áronova, vzala do ruky tamburínu a všechny ženy vyšly za ní s tamburínami a s tanci. 21Mirjam s nimi zpívala: Zpívejte Hospodinu, protože se slavně vyvýšil, koně i s jezdcem uvrhl do moře!

Kantikum Ex 15, 1b-13.17-18

Budu zpívat Hospodinu, protože se slavně vyvýšil; koně i s jezdcem uvrhl do moře. 2Má síla a píseň je Hospodin, stal se mojí záchranou. On je můj Bůh, budu ho oslavovat, Bůh mého otce, budu ho vyvyšovat. 3Hospodin je válečník, Hospodin je jeho jméno. 4Faraonovy vozy a jeho vojsko vrhl do moře, jeho nejlepší kapitáni utonuli v moři Rákosovém. 5Mořské vlny je přikryly, klesli do hlubin jako kámen. 6Tvá pravice, Hospodine, se proslavila silou, tvá pravice, Hospodine, zdrtila nepřítele. 7Svou velikou vznešeností jsi strhl své protivníky, vypustil jsi svůj planoucí hněv, strávil je jako strniště. 8Dechem tvého chřípí se navršily vody, proudy zůstaly stát jako val, mořské vlny ztuhly uprostřed moře. 9Nepřítel si řekl: Budu je pronásledovat, dostihnu je, budu dělit kořist a má touha se na nich naplní; vytasím meč a má ruka si je podrobí. 10Zadul jsi svým dechem a moře je přikrylo. Potopili se jako olovo v majestátných vodách. 11Kdo je mezi bohy jako ty, Hospodine? Kdo je jako ty, vznešený v svatosti, budící bázeň slavnými skutky, činící divy? 12Vztáhl jsi svou pravici a země je pohltila. 13Svým milosrdenstvím jsi vedl tento lid, který jsi vykoupil, svou silou jsi ho přiváděl k svému svatému příbytku. 17Přivedeš a vysadíš je na horu svého dědictví, na místo, kterés, Hospodine, připravil ke svému bydlení, do svatyně, Panovníku, kterou založily tvé ruce. 18Hospodin bude kralovat navěky a navždy.

5. čtení Iz 55, 1-11

1Aj, všichni žízniví, pojďte k vodám, i ten, kdo nemá peníze. Pojďte, kupujte a jezte, pojďte, kupujte bez peněz a bez úhrady víno a mléko. 2Proč vydáváte peníze za to, co není chléb, a svůj výdělek za to, co není k nasycení? Bedlivě mě poslouchejte a budete jíst dobré věci, vaše duše si bude libovat v tuku. 3Nakloňte ucho a pojďte ke mně, poslouchejte a vaše duše ožije. Uzavřu s vámi věčnou smlouvu -- spolehlivá milosrdenství zaslíbená Davidovi. 4Hle, ustanovil jsem ho za svědka národů, za předáka a správce národů. 5Hle, národy, které neznáš, povoláš, a národy, které tebe neznaly, k tobě poběží; kvůli Hospodinu, tvému Bohu, pro Svatého Izraele, neboť tě oslavil. 6Hledejte Hospodina, dokud se dává najít, volejte ho, dokud je blízko. 7Ať ničema opustí svou cestu a zlý člověk své úmysly, ať se navrátí k Hospodinu, a on se nad ním slituje -- k našemu Bohu, protože je připraven mnoho odpustit. 8Vždyť moje myšlení nejsou myšlení vaše, ani vaše cesty nejsou cesty mé, je Hospodinův výrok. 9Neboť jako jsou nebesa vyšší než země, tak jsou mé cesty vyšší než cesty vaše a má myšlení vyšší než myšlení vaše. 10Tak jako déšť či sníh padá z nebe a nevrací se tam zpět, nýbrž zavlažuje zemi a činí ji plodnou a úrodnou -- dává zrno tomu, kdo rozsévá, a chléb tomu, kdo jí -- 11tak bude mé slovo, které vyjde z mých úst: Nenavrátí se ke mně s prázdnou, nýbrž vykoná to, co si přeji, a zdárně dokáže to, k čemu ho pošlu.

Kantikum Iz 12, 2-6

2Hle, Bůh je má záchrana, budu mu důvěřovat a nebudu se strachovat, vždyť Hospodin je mou silou i mocí -- stal se mou záchranou. 3S jásotem budete čerpat vodu z pramenů té spásy. 4V onen den řeknete: Vzdávejte chválu Hospodinu, vzývejte jeho jméno, oznamujte mezi národy jeho činy; připomínejte, že jeho jméno je vyvýšené. 5Hrajte chvalozpěvy Hospodinu, protože jednal vznešeně -- je to známo po celé zemi. 6Jásej a výskej, obyvatelko Sijóna, protože velikým je uprostřed tebe Svatý Izraele!

6. čtení Baruch 3,9-15.32 - 4,4

9Slyš, Izraeli, přikázání života, naslouchej, ať získáš rozumnost. 10Proč, Izraeli, pročpak jsi v zemi svých nepřátel – zestárlý v cizí zemi, 11poskvrněn s mrtvými už patříš k těm, kdo jsou v podsvětí? 12Opustils pramen moudrosti! 13Kdybys šel cestou Boží, žil bys navěky v pokoji. 14Pouč se, kde je rozumnost, kde síla, kde poznání – tehdy se dozvíš, kde je dlouhověkost a život, kde světlo v očích a mír. 15Kdo našel domov moudrosti, kdo vstoupil do jejích pokladnic? 32Jen Vševědoucí, ten ji zná, ten ji svým důvtipem prozkoumal. On založil zemi navěky a naplnil ji čtyřnohými zvířaty. 1Ona je knihou Božích přikázání, zákonem, jenž trvá navěky. Všichni, kdo se jí drží, budou žít, kdo ji však opouštějí, zahynou. 2Obrať se, Jákobe, a chop se jí, její jasné záři vyjdi naproti. 3Nedávej svou slávu jinému a svou výsadu cizímu národu. 4Blaze nám, Izraeli, že víme, co se Bohu líbí!

nebo Př 8, 1-8.19-21; 9, 4b-6

1Cožpak moudrost nevolá, rozumnost nepozvedá svůj hlas? 2Na vrchu výšin, podél cest, na křižovatce postává; 3u bran, při vstupu do města, u vchodu do bran křičí: 4Na vás, muži, volám, můj hlas zní k lidským synům. 5Prostoduší, získejte chytrost, hlupáci, dostaňte rozum. 6Slyšte, protože promluvím znamenité věci, mé rty vysloví, co je správné. 7Vždyť má ústa si opakují pravdu, ničemnost je ohavností pro mé rty. 8Všechny řeči mých úst jsou spravedlivé, ne v nich nic pokrouceného ani pokřiveného. 19Mé ovoce je lepší nežli zlato, byť seberyzejší, výnos ze mne je nad pročištěné stříbro. 20Chodím po cestě spravedlnosti a po stezkách práva, 21abych dala dědictví těm, kteří mě milují a naplnila jejich sklady. 4Komu chybí rozum, tomu říká: 5 „Pojďte a jezte z mého pokrmu, napijte se z vína, které jsem namíchala!“ 6Opusťte prostoduchost a budete žít, jděte zpříma po cestě rozumnosti.

Žalm 19

2Nebesa vypravují o Boží slávě; obloha vypovídá o díle jeho rukou. 3Den dni vylévá řeč, noc noci sděluje poznání. 4Není to řeč, nejsou to slova, jejich hlas není slyšet. 5Do celé země proniká jejich zvuk a jejich výroky do končin světa. Slunci na nich postavil stan. 6Ono jako ženich vychází ze své komnaty; veselí se jako hrdina běžící svou cestou. 7Od konce nebes vychází a obíhá opět ke konci; před jeho žárem se nic neskryje. 8Hospodinův zákon je ryzí, obnovuje duši. Hospodinovo svědectví je spolehlivé, prostým lidem dává moudrost. 9Hospodinova přikázání jsou přímá, obšťastňují srdce. Hospodinův příkaz je vytříbený, dává očím světlo. 10Hospodinova bázeň je čistá, obstojí navždy. Hospodinova rozhodnutí jsou spolehlivá i spravedlivá. 11Jsou žádoucnější než zlato, než množství ryzího zlata. Jsou sladší než med, med tekoucí z plástve. 12Ano, tvůj otrok se jimi nechává varovat, dbát na ně přináší hojnou odměnu. 13Kdo rozpozná pochybení? Zbav mě těch skrytých 14a zdržuj svého otroka i od těch troufalých, aby mě neopanovaly. Pak budu ryzí a prost velikého přestoupení. 15Kéž jsou ti příjemná slova mých úst, stejně jako rozjímání mého srdce, Hospodine, má skálo a můj vykupiteli!

7. čtení Ez 36, 24-28

24Tehdy vás vezmu z těch národů, shromáždím vás ze všech těch zemí a přivedu vás na vaši půdu. 25Pokropím vás čistou vodou a budete čistí; očistím vás od všech vašich nečistot a od všech vašich bůžků. 26Dám vám nové srdce a nového ducha dám do vašeho nitra. Odstraním srdce kamenné z vašeho těla a dám vám srdce masité. 27Svého ducha dám do vašeho nitra a způsobím, že budete žít podle mých ustanovení a má nařízení budete zachovávat a plnit. 28Budete bydlet v zemi, kterou jsem dal vašim otcům. I budete mým lidem a já budu vaším Bohem.

Žalmy 42 a 43

2Jako laň dychtí po vodních tocích, tak má duše dychtí po tobě, ó Bože! 3Má duše žízní po Bohu, po živém Bohu! Kdy předstoupím, abych se ukázal před Boží tváří? 4Slzy jsou mi chlebem ve dne i v noci, když mi každý den říkají: Kde je ten tvůj Bůh? 5Na to vzpomínám a vylévám v sobě svou duši, jak jsem chodíval v zástupu a ubíral jsem se do Božího domu za zvuku jásotu a děkovných písní davu slavícího svátek. 6Proč jsi tak skleslá, má duše, proč jsi ve mně tak rozrušená? Jen čekej na Boha -- vždyť mu budu znovu vzdávat chválu za spásu jeho přítomnosti. 7Můj Bože, duše je ve mně tak skleslá, a tak na tebe vzpomínám v jordánské zemi, na Chermónu, na hoře Miseáru. 8Hlubina volá na hlubinu za zvuku tvých přívalů, převalily se přese mě všechny tvé příboje a tvá vlnobití. 9Ve dne Hospodin přikazuje svému milosrdenství a v noci je se mnou jeho píseň, modlitba k Bohu mého života. 10Říkám Bohu, své skále: Proč na mě zapomínáš? Proč mám chodit v nářku, utlačován nepřítelem? 11Zkázou pro mé kosti je mi utrhání mých nepřátel. Každý den mi říkají: Kde je ten tvůj Bůh? 12Proč jsi tak skleslá, má duše, proč jsi ve mně tak rozrušená? Jen čekej na Boha -- vždyť mu budu znovu vzdávat chválu za spásu jeho přítomnosti, za svého Boha. 1Zjednej mi právo, Bože, a veď mou při. Vytrhni mě od nemilosrdných pohanů, od lidí podlých a zvrácených. 2Vždyť ty jsi, Bože, má záštita. Proč jsi mě odvrhl? Proč mám chodit v nářku, utlačován nepřítelem? 3Sešli své světlo a svou pravdu, ty ať mě vedou a přivedou na tvou svatou horu, do tvých příbytků. 4Přistoupím k Božímu oltáři, k Bohu, své jásavé radosti, a budu ti vzdávat chválu na lyru, Bože, můj Bože! 5Proč jsi tak skleslá, má duše, proč jsi ve mně tak rozrušená? Jen čekej na Boha -- vždyť mu budu znovu vzdávat chválu za spásu jeho přítomnosti, za svého Boha.

8. čtení Ez 37, 1-14

1Spočinula na mně Hospodinova ruka a Hospodin mě vyvedl v duchu, ponechal mě uprostřed pláně; ta byla plná kostí. 2Pak mě nad nimi provedl kolem dokola; hle, bylo jich na povrchu pláně velmi mnoho, a hle, byly velmi vyschlé. 3Tu mi řekl: Lidský synu, jestlipak tyto kosti ožijí? Odpověděl jsem: Panovníku Hospodine, ty to víš. 4Pak mi řekl: Prorokuj k těmto kostem a řekni jim: Vyschlé kosti, slyšte Hospodinovo slovo. 5Toto praví Panovník Hospodin o těchto kostech: Hle, uvedu do vás ducha a vy ožijete. 6Dám na vás šlachy, nanesu na vás maso a natáhnu na vás kůži, vložím do vás ducha a ožijete. I poznáte, že já jsem Hospodin. 7I prorokoval jsem, tak jak mi bylo přikázáno. Jakmile jsem prorokoval, nastal hluk a hle, hřmot a kosti se přiblížily jedna k druhé. 8Potom hle, spatřil jsem na nich šlachy, maso vyrostlo a odshora se na ně natáhla kůže, ale duch v nich nebyl. 9Nato mi řekl: Prorokuj k duchu. Prorokuj lidský synu a řekni tomu duchu: Toto praví Panovník Hospodin: Přijď duchu, od čtyř větrů a vdechni do těchto pobitých, ať ožijí. 10I prorokoval jsem, jak mi to přikázal. Tu do nich přišel duch, ožili a postavili se na nohy, převelice velké vojsko. 11Nato mi řekl: Lidský synu, tyto kosti jsou celý dům izraelský. Hle, říkají: Naše kosti uschly a naše naděje zahynula, jsme ztraceni. 12Proto prorokuj a řekni jim: Toto praví Panovník Hospodin: Hle, otevřu vaše hroby a vyvedu vás z vašich hrobů, můj lide. Přivedu vás na izraelskou půdu. 13I poznáte, že já jsem Hospodin, až otevřu vaše hroby a až vás vyvedu z vašich hrobů, můj lide. 14Vložím do vás svého ducha a ožijete. Pak vám dám spočinout na vaší půdě. I poznáte, že já Hospodin jsem promluvil a také to vykonám, je Hospodinův výrok.

Žalm 143

1Hospodine, slyš mou modlitbu, vyslyš mé úpěnlivé prosby! Ve své věrnosti mi odpověz pro svou spravedlnost! 2Nevcházej v soud se svým otrokem, neboť před tebou není spravedlivý nikdo z živých. 3Nepřítel pronásleduje mou duši, sráží můj život k zemi, nutí mě přebývat v temnotách jako ty, kdo jsou již dávno mrtví. 4Můj duch ve mně umdlévá, mé srdce je v mém nitru zmateno. 5Připomínám si dávné dny, rozjímám o všech tvých skutcích, přemýšlím o díle tvých rukou. 6Vztahuji své ruce k tobě, má duše po tobě žízní jak vyprahlá zem. 7Pospěš, Hospodine, odpověz mi, můj duch chřadne. Neskrývej přede mnou svou tvář! Byl bych podobný těm, kdo sestupují do jámy. 8Oznam mi zrána své milosrdenství, vždyť doufám v tebe! Dej mi poznat cestu, kterou mám jít; vždyť k tobě pozvedám svou duši! 9Vysvoboď mě od nepřátel, Hospodine, v tobě se skrývám. 10Nauč mě dělat to, co je ti milé, vždyť jsi můj Bůh! Tvůj dobrý Duch nechť mě vede po rovné zemi! 11Pro své jméno, Hospodine, mě zachovej při životě, ve své spravedlnosti vyveď mou duši z tísně! 12Ve svém milosrdenství znič mé nepřátele, odstraň všechny protivníky mé duše, vždyť jsem tvůj otrok!

9. čtení Sf 3, 14-20

14Výskej, dcero sijónská, hlahol, Izraeli, raduj se a jásej celým srdcem, dcero jeruzalémská! 15Hospodin odstranil rozsudek nad tebou, odvrátil tvého nepřítele. Král Izraele, Hospodin, je ve tvém středu, neboj se již zlého. 16V onen den řeknou Jeruzalému: Neboj se, Sijóne, tvé ruce ať neochabnou. 17Hospodin, tvůj Bůh, je ve tvém středu, hrdina, který zachraňuje. Rozjásá se nad tebou radostně, obnoví svou láskou, zaplesá nad tebou s výskáním. 18Sklíčené ze svátků vzal jsem od tebe, byli břemenem, potupou na tobě. 19Hle, v onen čas budu jednat se všemi, kteří tě pokořovali. Zachráním kulhavou a zapuzenou shromáždím, a proměním je ve chválu a věhlas po celé zemi, kde zakoušeli hanbu. 20V onen čas vás přivedu, v onen čas vás shromáždím, ano, učiním vás věhlasem a chválou mezi všemi národy země, když před vašima očima změním váš úděl, praví Hospodin.

Žalm 98

1Zpívejte Hospodinu novou píseň, protože vykonal divy! Pomohla mu jeho pravice, jeho svatá paže. 2Hospodin dal poznat svou spásu, zraku pohanů odhalil svou spravedlnost. 3Rozpomenul se na své milosrdenství a na svou věrnost izraelskému domu. Všechny končiny země uvidí spásu našeho Boha. 4Hlahol Hospodinu, celá země! Propukněte v jásot a pějte žalmy! 5Opěvujte Hospodina při lyře, při lyře a hlasitém zpěvu, 6na trubky a zvukem beraních rohů hlaholte před Hospodinem králem! 7Ať burácí moře a vše, co je v něm, celý svět i jeho obyvatelé! 8Řeky ať tleskají v dlaně, ba i hory ať jásají 9před Hospodinem, jenž přichází, aby soudil zemi, aby soudil celý svět v spravedlnosti a národy s přímostí.

Epištola Ř 6, 3-11

3Což nevíte, že my všichni, kteří jsme byli pokřtěni v Krista Ježíše, jsme byli pokřtěni v jeho smrt? 4Skrze křest jsme byli spolu s ním pohřbeni ve smrt, abychom i my, tak jako byl Kristus skrze slávu Otce vzkříšen z mrtvých, vstoupili na cestu nového života. 5Neboť jestliže jsme se stali s ním srostlými tím, že jsme mu byli podobni ve smrti, jistě mu budeme podobni i v zmrtvýchvstání. 6A víme, že náš starý člověk byl spolu s ním ukřižován, aby tělo hříchu bylo zbaveno sil a my už hříchu neotročili. 7Vždyť ten, kdo zemřel, je zproštěn hříchu. 8Jestliže jsme s Kristem zemřeli, věříme, že spolu s ním budeme také žít. 9A víme, že Kristus, když byl vzkříšen z mrtvých, už neumírá; smrt nad ním už nepanuje. 10Neboť smrtí, kterou zemřel, zemřel hříchu jednou provždy; a život, který žije, žije Bohu. 11Tak i vy se považujte za mrtvé hříchu, ale za živé Bohu v Kristu Ježíši, našem Pánu.

Žalm 114

1Když vyšel Izrael z Egypta, dům Jákobův z lidu cizí řeči, 2byl Juda jeho svatyní, Izrael jeho vladařstvím. 3Moře to vidělo a uteklo, Jordán se obrátil nazpět, 4hory poskakovaly jako berani a pahorky jako jehňata. 5Co je ti, moře, že utíkáš, Jordáne, že se obracíš nazpět? 6Hory, proč poskakujete jako berani, a vy, pahorky, jako jehňata? 7Svíjej se, země, před Pánem, před Bohem Jákobovým, 8jenž proměňuje skálu v jezero, křemen ve vodní pramen.

Evangelium Mt 28, 1-10

1Po sobotě, když svítalo na první den týdne, přišla Marie Magdalská a ta druhá Marie, aby se podívaly na hrob. 2A hle, nastalo veliké zemětřesení, neboť Pánův anděl sestoupil z nebe, přistoupil, odvalil kámen a posadil se na něm. 3Jeho vzhled byl jako blesk a jeho roucho bílé jako sníh. 4Strachem z něho se strážci roztřásli a zůstali jako mrtví. 5Anděl promluvil k ženám: „Vy se nebojte. Vždyť vím, že hledáte Ježíše, toho ukřižovaného. 6Není zde, neboť byl vzkříšen, jak řekl. Pojďte a podívejte se na místo, kde ležel Pán. 7A rychle jděte a povězte jeho učedníkům, že byl vzkříšen z mrtvých. a hle, jde před vámi do Galileje, tam ho spatříte. Hle, řekl jsem vám to.“ 8Rychle odešly od hrobky a se strachem i velikou radostí to běžely oznámit jeho učedníkům. 9A jak šly dát zprávu jeho učedníkům, hle, Ježíš je potkal a řekl: „Buďte pozdraveny!“ Ony přistoupily, objaly mu nohy a poklonily se mu. 10Tehdy jim Ježíš řekl: „Nebojte se! Jděte a oznamte mým bratřím, aby odešli do Galileje; tam mě uvidí.“

Zmrtvýchvstání Páně A - ve dne

1. čtení Sk 10, 34-43

34Petr otevřel ústa a řekl: „Opravdu nyní chápu, že Bůh nikomu nestraní, 35ale v každém národě je mu milý ten, kdo se ho bojí a činí spravedlnost. 36To je slovo, které poslal synům Izraele, když zvěstoval pokoj skrze Ježíše Krista -- on je Pánem všech. 37Vy sami víte o tom, co se dálo po celém Judsku, počínajíc Galileou, po křtu, který hlásal Jan. 38Jak Bůh pomazal Duchem Svatým a mocí Ježíše, toho z Nazareta, jenž procházel zemí, činil dobře a uzdravoval všechny, kteří trpěli pod mocí Ďábla, protože Bůh byl s ním. 39My jsme svědky všeho, co učinil v té krajině Židů a v Jeruzalémě. A oni ho pověsili na dřevo a zabili. 40Bůh jej však třetího dne probudil z mrtvých a dal mu zjevit se; 41ne všemu lidu, ale svědkům předem Bohem určeným, nám, kteří jsme s ním po jeho vzkříšení z mrtvých jedli a pili. 42A nařídil nám, abychom lidu vyhlásili a dosvědčili, že on je ten Bohem ustanovený soudce živých i mrtvých. 43Jemu všichni proroci vydávají svědectví, že skrze jeho jméno přijme odpuštění hříchů každý, kdo v něho věří.“

nebo Iz 25, 6-9

6 Hospodin zástupů uspořádá pro všechny národy na této hoře hostinu z tučných jídel, hostinu z (vyzrálých vín;) z jídel tučných, dužnatých, a z přečištěných (vyzrálých vín.) 7 A pohltí na této hoře zahalení, které zahaluje všechny lidi, a přikrývku, která přikrývá všechny národy.8 Navždy pohltí smrt a Panovník Hospodin setře slzy z každé tváře; potupu svého lidu odstraní na celé zemi, neboť Hospodin promluvil.9 A řeknou v onen den: Hle, toto je náš Bůh, očekávali jsme na něho a zachránil nás. Toto je Hospodin, na něhož jsme očekávali, jásejme a radujme se v jeho záchraně!

Žalm 118, 1-2.14-24

1Chválu vzdejte Hospodinu, protože je dobrý, vždyť jeho milosrdenství je věčné! 2Ať řekne Izrael: Jeho milosrdenství je věčné! 3Ať řekne dům Áronův: Jeho milosrdenství je věčné! 4Ať řeknou ti, kdo se bojí Hospodina: Jeho milosrdenství je věčné! 5V tísni jsem volal Hospodina. Hospodin mi odpověděl a uvedl mě na prostranno. 6Hospodin je se mnou, nebojím se. Co mi může udělat člověk? 7Hospodin je se mnou, jako můj pomocník. Podívám se na ty, kdo mě nenávidí. 8Lépe je hledat útočiště v Hospodinu než spoléhat na člověka. 9Lépe je hledat útočiště v Hospodinu než spoléhat na přední muže. 10Všechny národy mě obklíčily; ve jménu Hospodinově jsem je však odrazil. 11Obklíčily mě, jak mě obklíčily! Ve jménu Hospodinově jsem je však odrazil. 12Obklíčily mě jako včely, zhasly jako oheň z trní! Ve jménu Hospodinově jsem je odrazil. 13Pořádně jsi do mě strčil, abych padl, ale Hospodin mi pomohl. 14Hospodin je má síla i píseň; stal se mou spásou. 15Hlasitý jásot i vítězství jsou ve stanech spravedlivých. Hospodinova pravice vykonala mocné činy. 16Hospodinova pravice se vyvýšila, Hospodinova pravice vykonala udatné činy. 17Nezemřu, budu žít a vypravovat o Hospodinových skutcích. 18Hospodin mě přísně káznil, ale nevydal mě smrti. 19Otevřete mi brány spravedlnosti, vejdu jimi a budu vzdávat chválu Hospodinu. 20Toto je brána pro Hospodina; touto branou vcházejí spravedliví. 21Tobě vzdávám chválu, žes mi odpověděl a stal ses mi spásou. 22Kámen, který zavrhli stavitelé, se stal hlavou úhlu. 23Bylo to od Hospodina. V našich očích je to podivuhodné. 24Tento den učinil Hospodin. Jásejme a radujme se v něm!

2. čtení 1 K 15, 1-11

1 Připomínám vám, bratři, evangelium, které jsem vám zvěstoval, které jste přijali, v němž stojíte 2 a skrze něž (jste i zachraňováni), držíte-li se ho tak, jak jsem vám je zvěstoval -- ledaže byste uvěřili nadarmo. 3 Předal jsem vám především to, co jsem také sám přijal, že Kristus zemřel za naše hříchy podle Písem, 4 byl pohřben a třetího dne byl vzkříšen podle Písem,5 zjevil se Kéfovi a potom Dvanácti.6 Dále se zjevil více než pěti stům bratří najednou; většina z nich doposud žije, někteří však již zemřeli. 7 Potom se zjevil Jakubovi a potom všem apoštolům.8 Naposledy ze všech, jako nedochůdčeti, zjevil se také mně. 9 Neboť já jsem nejmenší z apoštolů; nejsem hoden nazývat se apoštolem, protože jsem pronásledoval Boží církev.10 Boží milostí jsem to, co jsem. A jeho milost, kterou mi prokázal, nebyla marná, vždyť jsem usilovně pracoval více než všichni ostatní -- nikoli já, nýbrž Boží milost, [která] byla se mnou. 11 tedy já, nebo oni -- takto hlásáme a tak jste uvěřili.

nebo Sk 10, 34-43

34Petr otevřel ústa a řekl: „Opravdu nyní chápu, že Bůh nikomu nestraní, 35ale v každém národě je mu milý ten, kdo se ho bojí a činí spravedlnost. 36To je slovo, které poslal synům Izraele, když zvěstoval pokoj skrze Ježíše Krista -- on je Pánem všech. 37Vy sami víte o tom, co se dálo po celém Judsku, počínajíc Galileou, po křtu, který hlásal Jan. 38Jak Bůh pomazal Duchem Svatým a mocí Ježíše, toho z Nazareta, jenž procházel zemí, činil dobře a uzdravoval všechny, kteří trpěli pod mocí Ďábla, protože Bůh byl s ním. 39My jsme svědky všeho, co učinil v té krajině Židů a v Jeruzalémě. A oni ho pověsili na dřevo a zabili. 40Bůh jej však třetího dne probudil z mrtvých a dal mu zjevit se; 41ne všemu lidu, ale svědkům předem Bohem určeným, nám, kteří jsme s ním po jeho vzkříšení z mrtvých jedli a pili. 42A nařídil nám, abychom lidu vyhlásili a dosvědčili, že on je ten Bohem ustanovený soudce živých i mrtvých. 43Jemu všichni proroci vydávají svědectví, že skrze jeho jméno přijme odpuštění hříchů každý, kdo v něho věří.“

Evangelium J 20, 1-18

1Prvního dne týdne přišla Marie Magdalská časně ráno, ještě za tmy, ke hrobu a uviděla kámen odvalený od hrobu. 2Běžela tedy a přišla k Šimonu Petrovi a k druhému učedníkovi, kterého měl Ježíš rád, a řekla jim: „Vzali Pána z hrobu a nevíme, kam ho položili.“ 3Petr a ten druhý učedník tedy vyšli a zamířili ke hrobu. 4Běželi oba spolu, ale ten druhý učedník běžel napřed, rychleji než Petr, a přišel ke hrobu první. 5Naklonil se dovnitř a uviděl tam ležet plátna, ale dovnitř nevstoupil. 6Potom přišel také Šimon Petr, který šel za ním. Vešel do hrobu a uviděl tam ležet lněná plátna, 7avšak šátek, který byl na Ježíšově hlavě, neležel se lněnými plátny, nýbrž byl svinut zvlášť na jednom místě. 8Potom vstoupil i ten druhý učedník, který k hrobu přišel první; i uviděl a uvěřil. 9Neboť ještě neznali Písmo, že musí vstát z mrtvých. 10Učedníci pak opět odešli domů. 11Marie stála venku před hrobem a plakala. Jak plakala, naklonila se do hrobu 12a uviděla dva anděly v bílém rouchu sedící na místě, kde leželo Ježíšovo tělo; jednoho u hlavy a druhého u nohou. 13A ti jí řekli: „Ženo, proč pláčeš?“ Řekla jim: „Vzali mého Pána a nevím, kam ho položili.“ 14Když to řekla, otočila se dozadu a uviděla tam stát Ježíše; nevěděla však, že je to Ježíš. 15Ježíš jí řekl: „Ženo, proč pláčeš? Koho hledáš?“ Ona mu v domnění, že je to zahradník, řekla: „Pane, jestliže tys ho odnesl, řekni mi, kam jsi ho položil, a já si ho vezmu.“ 16Ježíš jí řekl: „Marie!“ Ona se otočila a hebrejsky mu řekla: „Rabbuni“, což znamená ‚Učiteli‘. 17Ježíš jí řekl: „Nedrž se mne, neboť jsem ještě nevystoupil ke svému Otci. Jdi k mým bratřím a řekni jim: ‚Vystupuji k Otci svému i k Otci vašemu, k Bohu svému i k Bohu vašemu.‘“ 18Marie Magdalská šla a zvěstovala učedníkům: „Viděla jsem Pána“, a oznámila jim to, co jí řekl.

nebo Mk 16, 1-8

1 Když uplynula sobota, Marie Magdalská, Marie matka Jakubova a Salome nakoupily vonné látky, aby přišly a pomazaly ho.2 A časně ráno prvního dne týdne, když vyšlo slunce, přicházely k hrobce.3 A říkaly si: „Kdo nám odvalí kámen od vchodu do hrobky?“4 A vzhlédly a vidí, že kámen je odvalen; byl totiž velmi veliký.5 Když vstoupily do hrobky, spatřily mládence sedícího po pravé straně, oděného bílým rouchem, a vyděsily se.6 On pak jim řekl: „Neděste se. Hledáte Ježíše Nazaretského, toho ukřižovaného. Byl vzkříšen z mrtvých, není tu. Hle, místo, kam ho položili.7 Ale jděte a povězte jeho učedníkům i Petrovi: Jde před vámi do Galileje; tam ho spatříte, tak jak vám řekl.“8 Vyšly a utekly od hrobky; zmocnilo se jich totiž třesení a byly zcela bez sebe. A nikomu nic neřekly, neboť se bály.

Zmrtvýchvstání Páně A - večer

1. čtení Iz 25, 6-9

6Hospodin zástupů uspořádá pro všechny národy na této hoře hostinu z tučných jídel, hostinu z vyzrálých vín; z jídel tučných, dužnatých, a z přečištěných vyzrálých vín. 7A pohltí na této hoře zahalení, které zahaluje všechny lidi, a přikrývku, která přikrývá všechny národy. 8Navždy pohltí smrt a Panovník Hospodin setře slzy z každé tváře; potupu svého lidu odstraní na celé zemi, neboť Hospodin promluvil. 9A řeknou v onen den: Hle, toto je náš Bůh, očekávali jsme na něho a zachránil nás. Toto je Hospodin, na něhož jsme očekávali, jásejme a radujme se v jeho záchraně!

Žalm 114

1Když vyšel Izrael z Egypta, dům Jákobův z lidu cizí řeči, 2byl Juda jeho svatyní, Izrael jeho vladařstvím. 3Moře to vidělo a uteklo, Jordán se obrátil nazpět, 4hory poskakovaly jako berani a pahorky jako jehňata. 5Co je ti, moře, že utíkáš, Jordáne, že se obracíš nazpět? 6Hory, proč poskakujete jako berani, a vy, pahorky, jako jehňata? 7Svíjej se, země, před Pánem, před Bohem Jákobovým, 8jenž proměňuje skálu v jezero, křemen ve vodní pramen.

2. čtení 1 K 5, 6b-8

Nevíte, že trocha kvasu prokvasí celé těsto? 7Vyčistěte proto starý kvas, abyste byli novým těstem, neboť jste nekvašení. Vždyť Kristus, náš velikonoční Beránek, byl za nás obětován. 8Slavme tedy svátek ne se starým kvasem, ani s kvasem špatnosti a zloby, ale s nekvašenými chleby upřímnosti a pravdy.

Evangelium L 24, 13-49

13A hle, téhož dne šli dva z nich do vesnice jménem Emaus, vzdálené sto šedesát stadií od Jeruzaléma, 14a rozmlouvali spolu o tom všem, co se přihodilo. 15A stalo se, jak tak spolu rozmlouvali a probírali to, že se k nim přiblížil sám Ježíš a šel s nimi. 16Ale jejich oči byly drženy, takže ho nepoznali. 17Řekl jim: „O jakých věcech to spolu cestou rozmlouváte?“ I zůstali stát zasmušilí. 18Jeden z nich, jménem Kleofáš, mu odpověděl: „Ty jsi snad jediný, kdo pobývá v Jeruzalémě a nedověděl se, co se v něm v těchto dnech stalo!“ 19I řekl jim: „Co to je?“ Oni mu řekli: „To s Ježíšem Nazaretským, který byl muž prorok mocný v činu i slově před Bohem i přede vším lidem; 20jak ho velekněží a naši vládci vydali k odsouzení na smrt a ukřižovali ho. 21My jsme však doufali, že on je ten, který má vykoupit Izrael. Ale přes to všechno je to třetí den od toho, kdy se to stalo. 22Některé z našich žen nás však ohromily. Byly zrána u hrobky, 23a když nenalezly jeho tělo, přišly a říkaly, že měly dokonce vidění andělů, kteří řekli, že je živ. 24A někteří z těch, kteří byli s námi, odešli k hrobce a nalezli vše tak, jak řekly i ženy, jeho však nespatřili.“ 25A on jim řekl: „Ó nerozumní a zpozdilého srdce, abyste věřili tomu všemu, co mluvili proroci! 26Což to neměl Kristus vytrpět a vejít do své slávy?“ 27A začal od Mojžíše a od všech proroků a vysvětlil jim ve všech Písmech to, co o něm bylo napsáno. 28Přiblížili se k vesnici, kam šli, a on si počínal, jako by chtěl jít dál. 29Oni však na něho naléhali slovy: „Zůstaň s námi, neboť se připozdívá a den se již nachýlil.“ I vstoupil, aby s nimi zůstal. 30A stalo se, když s nimi zaujal místo u stolu, že vzal chléb, požehnal, rozlomil a podával jim. 31Vtom se jim otevřely oči a poznali ho; ale on se pro ně stal neviditelným. 32A řekli si spolu: „Což v nás srdce nehořelo, když k nám na cestě mluvil a otvíral nám Písma?“ 33A v tu hodinu vstali, vrátili se do Jeruzaléma a nalezli shromážděných těch jedenáct i ty, kteří byli s nimi, 34a ti jim říkali, že Pán byl skutečně probuzen z mrtvých a ukázal se Šimonovi. 35A oni vypravovali, co se jim stalo na cestě a jak se jim dal poznat při lámání chleba. 36Zatímco o tom mluvili, postavil se on uprostřed nich a řekl jim: „Pokoj vám.“ 37Vyděsili se a vystrašeni se domnívali, že vidí ducha. 38Řekl jim: „Proč jste tak rozrušeni a proč ve vašem srdci vystupují pochybnosti? 39Podívejte se na mé ruce a na mé nohy, že jsem to já. Dotkněte se mne a podívejte se: duch nemá maso a kosti, jako to vidíte na mně.“ 40A když to řekl, ukázal jim ruce a nohy. 41Když tomu ještě pro samou radost nemohli uvěřit a jen se divili, řekl jim: „Máte tu něco k jídlu?“ 42Podali mu kus pečené ryby a plást medu. 43Vzal si a pojedl před nimi. 44Řekl jim: „To jsou ta má slova, která jsem k vám mluvil, když jsem byl ještě s vámi, že se musí naplnit všechno, co je o mně napsáno v Mojžíšově zákoně, v prorocích a Žalmech.“ 45Potom otevřel jejich mysl, aby rozuměli Písmu, 46a řekl jim: „Tak je napsáno, že Kristus měl trpět a třetího dne vstát z mrtvých; 47a na základě jeho jména být všem národům vyhlášeno pokání k odpuštění hříchů, počínajíc od Jeruzaléma. 48Vy jste svědky těchto věcí. 49A hle, já na vás posílám zaslíbení mého Otce; vy však zůstaňte ve městě, dokud nebudete oblečeni mocí z výsosti.“