dnes (2022-07-29)
předchozí < den (2020-03-15) > následující
předchozí < týden > následující
předchozí << měsíc >> následující

Texty pro 15. březen 2020, 3. neděle v době postní A

Kalendarium

Popis lekcionáře

3. neděle v době postní A
Klíčovým textem této neděle je evangelium (J 4, 5-42) – o Samařance potkávací Ježíše u studny. Text byl zřejmě napsán jako katecheze a od starověku je čten v rámci přípravy na křest. Perikopa obsahuje několik navazujících témat ve více vrstvách:
voda k pití, o kterou Ježíš ženu žádá (v. 5-9)
„živá“ voda jako pramen k věčnému životu, kterou Ježíš nabízí ženě (v. 10-14)
uctívání Boha v Duchu a v pravdě není vázáno na místo, ale osobu mesiáše (v. 19-25)
Ježíš sám je tím od Boha poslaným mesiášem (v. 26.34-37)
žena Ježíši uvěřila a šíří tuto zvěst dál (v. 28-30.39-42)

Evangelium tematicky doplňují 1. čtení (Ex 17, 1-7) o vodě ze skály k napojení lidu na poušti; a 2. čtení (Ř 5, 1-11) které je oslavou víry.

Během tří dnů připravujících na neděli se čte na pokračování 16. kapitola 2. knihy Mojžíšovy popisující seslání many – ve čtvrtek Ex 16, 1-8; v pátek Ex 16, 9-21; v sobotu Ex 16, 27-36. Kapitola bezprostředně předchází nedělnímu 1. čtení.
NZ čtení, ve čtvrtek Ko 1, 15-23; v pátek Ef 2, 11-22 jsou oslavou Krista, skrze něhož nás Otec se sebou smířil. Sobotní evangelium (J 4, 1-6) popisuje kontext evangelia nedělního.

Čtení po neděli rozvíjí tematiku vody. Pondělní SZ čtení (Gn 24, 1-27) obsahuje příběh podobný nedělnímu evangeliu – Rebeka přijímá a napojí u studny Abrahamova služebníka. NZ dopis (2 J 1-13) je adresován paní, která přijala radostnou zvěst.
V úterním SZ čtení (Gn 29, 1-14) potkává u studny Jákob Ráchel. Úterní NZ čtení (1 K 10, 1-4) reflektuje nedělní 1. čtení: „…pili totiž z duchovní skály, která je doprovázela, a tou skálou byl Kristus.“ (1 K 10,4)
Středeční SZ čtení (Jr 2, 4-13) obsahuje Hospodinův výrok: „Opustili mne, pramen živé vody“ (Jr 2,14), obdobně NZ (J 7, 14-31.37-39): „kdo věří ve mne „… řeky živé vody poplynou z jeho nitra“ (J 7,38)

3. neděle v době postní A

Ex 17, 1-7

¹Celá pospolitost synů Izraele odtáhla z pustiny Sínu po svých denních pochodech podle Hospodinova příkazu, až se utábořili v Refídímu a lid tam neměl vodu k pití. ²Lid se přel s Mojžíšem. Říkali: Dej nám vodu k pití! Mojžíš jim odpověděl: Proč se přete se mnou? Proč pokoušíte Hospodina? ³Ale lid tam žíznil po vodě a reptal proti Mojžíšovi. Říkali: Proč jsi nás vyvedl z Egypta? Abys nás, naše syny i náš dobytek nechal zemřít žízní? ⁴Mojžíš úpěnlivě volal k Hospodinu slovy: Co budu dělat s tímto lidem? Ještě málo a budou mne kamenovat! ⁵Hospodin Mojžíšovi odpověděl: Předstup před lid a vezmi s sebou některé z izraelských starších. Také svou hůl, s níž jsi udeřil Nil, si vezmi do ruky a jdi. ⁶Hle, budu tam stát před tebou na skále na Chorébu. Udeříš do skály a vyjde z ní voda, aby lid mohl pít. Mojžíš to učinil před očima izraelských starších. ⁷To místo pojmenoval Massa a Meriba kvůli při synů Izraele a kvůli jejich pokoušení Hospodina slovy: Je Hospodin uprostřed nás, nebo není?

Ž 95

¹Pojďme, jásejme Hospodinu, hlaholme skále své spásy! ²Vstupme před něj s chvalami, hlaholme mu písněmi! ³Vždyť Hospodin je velký Bůh a velký král nade všemi bohy! ⁴V jeho rukou jsou končiny země, patří mu i vrcholky hor. ⁵Jemu patří moře -- on je udělal, souš vytvořily jeho ruce. ⁶Pojďme, klaňme se, skloňme se, poklekněme před Hospodinem, který nás učinil. ⁷Vždyť on je náš Bůh a my jsme lid jeho pastvy, ovce jeho rukou. Jestliže dnes uslyšíte jeho hlas, ⁸nezatvrzujte svá srdce jako v Meribě, jako v den Massy v pustině, ⁹kde mě vaši otcové pokoušeli. Zkoušeli mě, přestože viděli mé skutky. ¹⁰Čtyřicet let jsem se s tím pokolením trápil. Řekl jsem si: Je to lid, který bloudí srdcem -- ti mým cestám neporozuměli. ¹¹Tak jsem se ve svém hněvu zapřisáhl: Nevejdou do mého odpočinutí.

Ř 5, 1-11

¹ Když jsme tedy byli ospravedlněni z víry, máme pokoj s Bohem skrze našeho Pána Ježíše Krista. ²Skrze něho jsme vírou získali přístup k této milosti, v níž stojíme a chlubíme se nadějí Boží slávy. ³A nejen to, chlubíme se také souženími, neboť víme, že soužení působí vytrvalost, ⁴vytrvalost osvědčenost a osvědčenost naději. ⁵A naděje nezahanbuje, neboť Boží láska je vylita v našich srdcích skrze Ducha svatého, který nám byl dán. ⁶Vždyť když jsme ještě byli bezmocní, zemřel Kristus v určený čas za bezbožné. ⁷Sotva kdo podstoupí smrt za spravedlivého, i když za dobrého by se snad někdo i odvážil zemřít. ⁸ Bůh však projevuje svou lásku k nám tím, že Kristus za nás zemřel, když jsme ještě byli hříšní. ⁹Tím spíše tedy nyní, když jsme byli ospravedlněni jeho krví, budeme skrze něho zachráněni od Božího hněvu. ¹⁰Jestliže jsme jako nepřátelé byli usmířeni s Bohem smrtí jeho Syna, tím spíše jako usmíření budeme zachráněni jeho životem. ¹¹A nejen to, chlubíme se také Bohem skrze našeho Pána Ježíše Krista, skrze něhož jsme nyní přijali usmíření.

J 4, 5-42

⁵ Ježíš přišel do samařského města zvaného Sychar, blízko pozemku, který dal Jákob svému synu Josefovi. ⁶Tam byl Jákobův pramen. Ježíš, unaven cestou, se posadil u toho pramene. Bylo kolem poledne. ⁷Tu přišla samařská žena, aby načerpala vodu. Ježíš jí řekl: „Dej mi napít.“ ⁸Jeho učedníci totiž odešli do města, aby nakoupili jídlo. ⁹Samařská žena mu řekla: „Jak to, že ty, ač jsi Žid, žádáš mne, samařskou ženu, abych ti dala napít?“ Židé totiž se Samařany nic společného neužívají. ¹⁰Ježíš jí odpověděl: „Kdybys znala ten Boží dar a věděla, kdo je ten, který ti říká: ‚Dej mi napít‘, požádala bys ty jeho a on by ti dal živou vodu.“ ¹¹ Žena mu řekla: „Pane, nemáš ani vědro a studna je hluboká; odkud tedy máš tu živou vodu? ¹²Jsi snad větší než náš otec Jákob, který nám tuto studnu dal a pil z ní on sám i jeho synové a jeho dobytek?“ ¹³Ježíš jí odpověděl: „Každý, kdo pije z této vody, bude opět žíznit. ¹⁴Kdo by se však napil z vody, kterou mu dám já, nebude nikdy žíznit, ale voda, kterou mu dám, se v něm stane pramenem vody tryskající k věčnému životu.“ ¹⁵Ta žena mu řekla: „Pane, dej mi tuto vodu, abych už nežíznila a nemusela sem chodit nabírat.“ ¹⁶ Ježíš jí řekl: „Jdi, zavolej svého muže a přijď sem.“ ¹⁷Žena mu odpověděla: „Nemám muže.“ Ježíš jí řekl: „Dobře jsi řekla: ‚Nemám muže.‘ ¹⁸Vždyť jsi měla pět mužů, a ten, kterého máš nyní, není tvůj muž. To jsi řekla pravdu.“ ¹⁹Žena mu řekla: „Pane, vidím, že jsi prorok. ²⁰Naši otcové se klaněli Bohu na této hoře, a vy říkáte, že místo, kde je třeba se klanět, je v Jeruzalémě.“ ²¹Ježíš jí řekl: „Věř mi, ženo, že přichází hodina, kdy se nebudete klanět Otci ani na této hoře ani v Jeruzalémě. ²²Vy se klaníte tomu, co neznáte. My se klaníme tomu, co známe, protože záchrana je ze Židů. ²³Ale přichází hodina, a již je zde, kdy praví ctitelé se budou klanět Otci v duchu a pravdě; vždyť sám Otec hledá takové ctitele. ²⁴ Bůh je duch, a ti, kteří se mu klanějí, musí se mu klanět v duchu a pravdě.“ ²⁵Žena mu řekla: „Vím, že má přijít Mesiáš, zvaný Kristus. Až on přijde, oznámí nám všechno.“ ²⁶Ježíš jí řekl: „Já jsem to -- ten, který k tobě mluví.“ ²⁷Vtom přišli jeho učedníci a divili se, že rozmlouvá se ženou. Nikdo však neřekl: ‚Nač se ptáš?‘ nebo ‚Proč s ní mluvíš?‘ ²⁸Žena tam tedy nechala svůj džbán, odešla do města a řekla lidem: ²⁹„Pojďte se podívat na člověka, který mi řekl všechno, co jsem udělala. Není snad on ten Kristus?“ ³⁰Vyšli z města a šli k němu. ³¹Mezitím ho učedníci prosili: „Rabbi, najez se.“ ³²On jim však řekl: „Já mám jíst pokrm, který vy neznáte.“ ³³Učedníci se mezi sebou ptali: „Nepřinesl mu někdo něco k jídlu?“ ³⁴Ježíš jim řekl: „Můj pokrm je, abych činil vůli toho, který mne poslal, a dokonal jeho dílo. ³⁵Což neříkáte: ‚Ještě čtyři měsíce a přijde žeň‘? Hle, pravím vám: Pozvedněte své oči a pohleďte na pole, že se bělají ke žni. ³⁶Žnec již bere odměnu a shromažďuje úrodu k věčnému životu, aby se společně radovali rozsévač i žnec. ³⁷Neboť v tom je pravdivé přísloví, že jiný rozsévá a jiný žne. ³⁸Já jsem vás poslal žnout to, na čem jste nepracovali. Druzí pracovali a vy jste vstoupili do jejich těžké práce.“ ³⁹Mnoho Samařanů z onoho města v něho uvěřilo pro slovo té ženy, která svědčila: „Řekl mi vše, co jsem udělala.“ ⁴⁰Když tedy k němu ti Samařané přišli, prosili ho, aby u nich zůstal. I zůstal tam dva dny. ⁴¹A mnohem více jich uvěřilo pro jeho slovo. ⁴²Té ženě pak říkali: „Teď už věříme ne pro to, co jsi říkala ty, ale sami jsme ho slyšeli a víme, že toto je skutečně Zachránce světa, Kristus.“