dnes (2022-09-02)
předchozí < den (2020-08-11) > následující
předchozí < týden > následující
předchozí << měsíc >> následující

Texty pro 11. srpen 2020, Úterý po 19. neděli v mezidobí A

Kalendarium

Klára z Assisi (1194-1253), zakladatelka řádu klarisek.

Popis lekcionáře

19. neděle v mezidobí A
Sjednocující téma čtení této neděle, podobně jako předchozí je záchrana. V evangeliu (Mt 14, 22-33) Ježíš tiší bouři a zachraňuje učedníky na lodi. Zachraňuje i Petra, když přestává věřit.
Ve 2. čtení (Ř 10, 5-15) říká Pavel: „… uvěříš-li ve svém srdci, že ho Bůh vzkřísil z mrtvých, budeš zachráněn.“ (Ř 10,9).
1. čtením (Gn 37, 1-4.12-28) začíná josefovský cyklus. Jednak Ruben se pokouší Josefa zachránit, jednak i skrze špatnost bratrů Bůh zachraňuje nejen Josefa, ale celý rod.

SZ čtení před nedělí předkládají ve čtvrtek (Gn 35, 22b-29) rodokmen Jákoba, v pátek (Gn 36, 1-8) rodokmen Ezaua, v sobotu (Gn 37, 5-11) Josefův sen, kvůli kterému jej bratři nenáviděli.
NZ čtení čtvrtku (Sk 17, 10-15) a pátku (Sk 18, 24-28) ukazují příklady Židů, kteří přijali Krista (souvislost s 2. nedělním čtením). Zmínka o bouřce v sobotním evangeliu (Mt 16, 1-4) jej prostředím spojuje s evangeliem nedělním.

SZ čtení po neděli rozvíjí Josefův příběh. V pondělí (Gn 37, 29-37) žal Jákoba nad smrtí milovaného syna. V úterý (Gn 39, 1-23) svádění Josefa Putifarovou ženou, ve středu (Gn 40, 1-23) výklad snů faraónova číšníka a pekaře.
NZ texty pondělí (2 P 2, 4-10) obsahují: „… Pán umí vysvobozovat zbožné ze zkoušky…“ (2 P 2,9), v úterý (Ř 9, 14-29) „záleží na Bohu, který se smilovává“ (Ř 9,16).
Středeční evangelium (Mt 8, 23-27) má stejné téma jako evangelium nedělní.

Úterý po 19. neděli v mezidobí A

Ž 28

¹K tobě volám, Hospodine, má skálo, nebuď ke mně hluchý! Neozveš-li se mi, budu podobný těm, kdo sestupují v jámu. ²Vyslyš mé úpěnlivé prosby, když k tobě volám, když pozvedám ruce ke tvé nejsvětější svatyni! ³Neodvleč mě s ničemy, s činiteli nepravosti, s těmi, kdo se svými bližními mluví pokojně, ale v jejich srdci je zlo. ⁴Dej jim podle jejich skutků, podle jejich zvrácených činů, podle díla jejich rukou jim dej, vrať jim, co vykonali! ⁵Oni neuvažují o Hospodinově jednání, o díle jeho rukou. Strhne je a už je nezbuduje. ⁶ Požehnán buď Hospodin, neboť vyslyšel mé úpěnlivé prosby. ⁷Hospodin je má síla a můj štít, v něho doufá mé srdce. Dostalo se mi pomoci, proto mé srdce jásá, proto mu budu vzdávat chválu svou písní. ⁸Hospodin je silou svého lidu, je spásnou záštitou svému pomazanému. ⁹Zachraň svůj lid, žehnej svému dědictví, pas jej, nos jej stále!

Gn 39, 1-23

¹Josef byl přiveden dolů do Egypta. Od Izmaelitů, kteří ho tam odvedli, ho koupil faraonův dvorní úředník, Egypťan Potífar, velitel tělesné stráže. ²A Hospodin byl s Josefem, a proto byl úspěšný člověk. Zůstal v domě svého egyptského pána. ³Jeho pán viděl, že Hospodin je s ním a že všemu, co dělá, Hospodin dopřává v jeho rukou úspěch. ⁴Josef nalezl v jeho očích milost a sloužil jemu samému. Potifar ho ustanovil nad svým domem a všechno, co měl, svěřil do Josefových rukou. ⁵A od té doby, co ho ustanovil nad svým domem a nade vším, co měl, Hospodin kvůli Josefovi Egypťanovu domu žehnal. Hospodinovo požehnání bylo na všem, co měl, jak v domě, tak na poli. ⁶Všechno, co měl, zanechal v Josefových rukou a nestaral se s ním o nic kromě chleba, který jídal. Josef byl krásné postavy a krásného vzhledu. ⁷Stalo se po těch věcech, že žena jeho pána pozvedla k Josefovi oči a řekla: Lehni si se mnou. ⁸On však odmítl a ženě svého pána řekl: Hle, když jsem zde, můj pán se nestará o to, co se v domě děje, a všechno, co má, svěřil do mých rukou. ⁹Nikdo není v tomto domě větší než já a nevyňal z mé správy nic kromě tebe, protože jsi jeho žena. Jak bych mohl spáchat takové zlo a zhřešit proti Bohu? ¹⁰I když mluvila k Josefovi den co den, neuposlechl ji, aby k ní ulehl a byl s ní. ¹¹Jednoho dne přišel do domu, aby dělal svou práci, a nikdo z domácích v domě nebyl. ¹²Tu ho uchopila za oděv se slovy: Lehni si se mnou! Zanechal svůj oděv v její ruce, utíkal a odešel ven. ¹³Když viděla, že zanechal svůj oděv v její ruce a utekl ven, ¹⁴svolala své domácí a říkala jim: Podívejte, přivedl nám hebrejského muže, aby s námi laškoval! Přišel ke mně, aby se mnou ležel, ale hlasitě jsem křičela. ¹⁵Když uslyšel, že jsem začala hlasitě křičet, zanechal svůj oděv u mě, utíkal a odešel ven. ¹⁶Nechala si jeho oděv u sebe, dokud jeho pán nepřišel domů, ¹⁷a povídala mu totéž: Přišel ke mně ten hebrejský otrok, kterého jsi nám přivedl, a chtěl se mnou laškovat. ¹⁸Ale když jsem začala hlasitě křičet, zanechal svůj oděv u mne a utekl ven. ¹⁹Když jeho pán slyšel slova své ženy, která mu říkala: To a to mi tvůj otrok udělal, vzplanul hněvem, ²⁰vzal ho a uvrhl ho do věznice, do místa, kde byli vězněni královští vězni. Tak se tam ocitl ve věznici. ²¹Ale Hospodin byl s Josefem a rozprostřel nad ním milosrdenství a dal mu milost v očích velitele věznice. ²²Velitel věznice svěřil všechny vězně ve věznici do Josefových rukou, takže řídil všechno, co se tam dělalo. ²³Velitel věznice nedohlížel na nic, co bylo v jeho rukou, protože Hospodin byl s ním. Co Josef činil, tomu Hospodin dopřával úspěch.

Ř 9, 14-29

¹⁴Co tedy řekneme? Není u Boha nespravedlnost? Naprosto ne! ¹⁵Mojžíšovi říká: ‚ Smiluji se, nad kým se smiluji, a slituji se, nad kým se slituji. ‘ ¹⁶Nezáleží tedy na tom, kdo chce, ani na tom, kdo běží, ale na Bohu, který se smilovává. ¹⁷Písmo praví faraonovi: ‚Právě proto jsem tě vzbudil, abych na tobě ukázal svou moc a aby mé jméno bylo rozhlášeno po celé zemi.‘ ¹⁸A tak se slitovává nad kým chce, a koho chce, toho zatvrzuje. ¹⁹ Řekneš mi tedy: ‚Proč si ještě stěžuje? Vždyť kdo odolal jeho vůli?‘ ²⁰Člověče, kdo vlastně jsi, že odmlouváš Bohu? Což výtvor řekne svému tvůrci: ‚Proč jsi mě udělal takto?‘ ²¹Což nemá hrnčíř ve své moci hlínu, aby z téže hroudy učinil jednu nádobu ke cti a druhou k hanbě? ²²Což nechtěl Bůh ukázat svůj hněv a uvést ve známost svou moc, a proto s velikou trpělivostí snášel nádoby hněvu připravené k záhubě? ²³A také proto, aby oznámil bohatství své slávy na nádobách milosrdenství, které předem připravil k slávě, ²⁴totiž na nás, které také povolal nejen ze Židů, ale i z pohanů? ²⁵Jak praví u Ozeáše: ‚Lid, který není můj, nazvu svým lidem, a tu, která nebyla milována, nazvu milovanou,‘ ²⁶‚a stane se, že na místě, kde jim bylo řečeno: Vy nejste můj lid, tam budou nazváni syny Boha živého.‘ ²⁷Izaiáš však volá nad Izraelem: ‚Kdyby bylo synů Izraele jako písku v moři, jen ostatek bude zachráněn, ²⁸neboť úplně a rychle vykoná Pán své slovo na zemi.‘ ²⁹A jak to Izaiáš předpověděl: ‚Kdyby nám Pán Sabaoth nezanechal símě, byli bychom jako Sodoma, Gomoře bychom byli podobni.‘