dnes (2022-08-25)
předchozí < den (2020-07-17) > následující
předchozí < týden > následující
předchozí << měsíc >> následující

Texty pro 17. červenec 2020, Pátek před 16. nedělí v mezidobí A

Kalendarium

Tomáš ze Štítného (kol. 1333- mezi 1400-1409), český zeman, laický náboženský myslitel, popularizátor teologické literatury a kritik společenských poměrů.
Pavol Gojdič (1888-1960), řeckokatolický biskup a od roku 1946 administrátor všech katolíků východního obřadu v Československu, při násilné likvidaci řeckokatolické církve byl v roce 1950 uvězněn, zemřel ve věznici v Leopoldově.

Popis lekcionáře

16. neděle v mezidobí A
Nedělní evangelium (Mt 13, 24-30.36-43) nabízí tři podobenství o božím království a výklad prvního z nich (o rozsévači). S tím souvisí 1. čtení (Gn 28, 10-19a) o Jákobově žebříku do nebes.
2. čtení (Ř 8, 12-25) je nezávislé na této tématice a je pokračováním (semi)kontinuální čtení listu Římanů o nedělích.

SZ čtení před nedělí obsahují zaslíbení daná Jákobovu potomstvu. Ve čtvrtek (Iz 44, 1-5): „vyleji svého Ducha a tvé potomstvo“ (Iz 44,3). V pátek (Ez 39, 21-29): „Nyní změním Jákobův úděl…“ (Ez 39,25). Sobotní perikopa (Ex 14, 9-25) popisuje průchod Izraelitů Rákosovým mořem.
NZ čtení čtvrtku (Žd 2, 1-9) pohlíží na Ježíše v jeho nebeské slávě (téma božího království), v pátek (Žd 6, 13-20) se zabývá zaslíbením Abrahamovi (téma obdobné jako NZ čtení dne). Sobotní evangelium (Mt 7, 15-21) ukazuje jinými obrazy stejné téma jako evangelium nedělní.

SZ texty pondělí (Gn 32, 3-21), úterý (Gn 33, 1-17) a středy (Gn 35, 16-29) popisují události následující po Jákobově vidění žebříku dosahujícího do nebes (téma nedělního 1. čtení).
NZ text pondělí (Zj 14, 12-20) je eschatologickým pohledem na boží království. Úterní NZ čtení (Ga 4,21 – 5,1) reflektuje plody zaslíbení. Obdobně evangelium středy (Mt 12, 15-21) popisuje zaslíbení naplněná na Ježíšovi.

Pátek před 16. nedělí v mezidobí A

Ž 139, 1-12.23-24

¹Hospodine, tys mě vyzpytoval a znáš mě. ²Ty víš, kdy si sedám a kdy vstávám -- už dávno znáš mé úmysly. ³Rozebrals mé putování i mé uléhání a dobře znáš všechny mé cesty. ⁴Ještě nemám slovo na jazyku -- hle, Hospodine, ty už všechno víš. ⁵Oblehls mě zezadu i zepředu a položils na mě svou dlaň. ⁶Úžasné poznání! Úplně mě přesahuje! To nezvládám! ⁷Kam odejdu před tvým duchem? Kam uteču před tvou tváří? ⁸Vystoupím-li na nebesa, tam jsi ty. Ustelu si v podsvětí, jsi i tam. ⁹ Když se vznesu na křídlech jitřenky a usadím se za koncem moře, ¹⁰i tam mě bude provázet tvá ruka, tvá pravice se mě chopí. ¹¹I kdybych řekl: Jistě mě přikryje tma, i noc se kvůli mně stane světlem. ¹²Ani tma před tebou není temná, noc ti svítí jako den, temnota jako světlo. ²³Vyzpytuj mě, Bože, a poznej mé srdce, zkoumej mě a poznej mé myšlení ²⁴a pohleď, není-li ve mně cesta trápení, a veď mě cestou věčnosti!

Ez 39, 21-29

²¹Svou slávu uvedu mezi národy. Všechny národy uvidí můj soud, který jsem vykonal, a mou ruku, kterou jsem na ně vložil. ²²I pozná dům izraelský, že já Hospodin jsem jejich Bůh, od onoho dne i nadále. ²³I poznají národy, že dům izraelský byl vystěhován pro svou zvrácenost, kvůli tomu, že se mi zpronevěřili, a já jsem před nimi skryl svou tvář. Vydal jsem je do ruky jejich protivníků a všichni padli mečem. ²⁴Naložil jsem s nimi podle jejich nečistoty a podle jejich přestoupení a skryl jsem před nimi svou tvář. ²⁵Proto praví Panovník Hospodin toto: Nyní změním Jákobův úděl a slituji se nad celým domem izraelským. Vzplanu žárlivostí pro své svaté jméno. ²⁶Ponesou svou ostudu a všechnu svou věrolomnost, kterou se mi zpronevěřili, když pobývali v bezpečí na své půdě a nikdo je neděsil. ²⁷Až je navrátím z národů a shromáždím je ze zemí jejich nepřátel, budu skrze ně posvěcen před očima mnohých národů. ²⁸I poznají, že já Hospodin jsem jejich Bůh, podle toho, že jsem je odvedl do zajetí k národům, ale shromáždím je na jejich půdu; už tam z nich nikoho neponechám. ²⁹Nebudu už před nimi skrývat svou tvář, já, který jsem vylil svého ducha na dům izraelský, je výrok Panovníka Hospodina.

Žd 6, 13-20

¹³ Když Bůh dal zaslíbení Abrahamovi a neměl nikoho vyššího, při kom by učinil přísahu, ‚přísahal při sobě samém‘. ¹⁴Řekl: ‚Jistě tě zahrnu požehnáním a velmi tě rozmnožím. ‘ ¹⁵A tak trpělivě vyčkal a dosáhl toho zaslíbení. ¹⁶Neboť lidé přísahají při větším, než jsou sami; a přísaha je zárukou, která ukončuje každý jejich spor. ¹⁷ Když tedy Bůh chtěl ještě hojněji ukázat dědicům zaslíbení nepohnutelnost svého úmyslu, zaručil jej přísahou, ¹⁸abychom skrze dvě nepohnutelné skutečnosti, v nichž není možné, aby Bůh lhal, měli mocné povzbuzení my, kteří jsme se utekli k pevnému uchopení předkládané naděje. ¹⁹Máme ji jako kotvu duše, bezpečnou a pevnou, která vchází až do vnitřku za oponu, ²⁰kam kvůli nám vešel náš předchůdce Ježíš, který se na věčnost stal veleknězem podle řádu Melchisedechova.