dnes (2022-08-05)
předchozí < den (2020-05-15) > následující
předchozí < týden > následující
předchozí << měsíc >> následující

Texty pro 15. květen 2020, Pátek před 6. nedělí velikonoční A

Kalendarium

Popis lekcionáře

6. neděle velikonoční A
Společný tématem nedělních textů je život. V evangeliu (J 14, 15-21), které je součástí Ježíšovy řeči na rozloučenou, čteme: „…já žiji a také vy budete žít.“ (J 14,19). V 1. čtení (Sk 17, 22-31) káže Pavel na Areopagu: „on dává všem život, dech i všechno“ (Sk 17,25) i „v něm žijeme, pohybujeme se a jsme“ (Sk 17,28). Ve 2. čtení (1 P 3, 13-22) stojí o Kristu: „V těle byl sice usmrcen, ale v Duchu obživen.“ (1 P 3,18). Zároveň zmiňuje archu, která zachránila životy Noeho rodiny a je předobrazem křtu.

SZ čtení všedních dní před nedělí si všímají záchrany života v arše. Ve čtvrtek Gn 6, 5-22, v pátek Gn 7, 1-24 a v sobotu Gn 8, 13-19.
NZ čtení ve čtvrtek (Sk 27, 1-12) a navazující v pátek (Sk 27, 13-37) popisují záchranu Pavla a jeho spolucestujících v jiné lodi. Evangelium v sobotu (J 14, 27-29) připravuje na evangelium nedělní.

Texty v pondělí navazují na čtení před nedělí. SZ (Gn 9, 8-17) popisuje smlouvu Hospodina s Noem doprovázenou duhou. NZ (Sk 27, 39-44) záchranu Pavla při ztroskotání.
V úterý líčí SZ čtení (Dt 5, 22-33) smlouvu s Hospodinem „abyste zůstali naživu, bylo vám dobře a dožili jste se mnoho dní…“ (Dt 5,33) NZ list (1 P 3, 8-12) doporučuje: „kdo chce milovat život a vidět dobré dny, ať zdržuje jazyk od zlého…“ (1 P 3,10)
Středeční texty navazují na nedělní evangelium a všímají si odcházení Mojžíše (Dt 31, 1-13) a Ježíše (J 16, 16-24). Jsou přípravou za zítřejší slavnost Nanebevstoupení Páně.

Pátek před 6. nedělí velikonoční A

Ž 66, 8-20

⁸Dobrořečte, národy, našemu Bohu, hlasitě rozhlašujte jeho chválu! ⁹ On zachoval naši duši při životě a nedovolil, aby naše nohy uklouzly. ¹⁰Ano, zkoušel jsi nás, Bože, přečišťoval jsi nás jako zlatník stříbro. ¹¹Zavedls nás do lovecké sítě, vložils na naše bedra těžké břemeno. ¹²Nechals nám lidi jezdit po hlavě, prošli jsme ohněm i vodou, ale vyvedls nás do hojnosti. ¹³Vstoupím do tvého domu se zápalnými oběťmi, splním ti své sliby, ¹⁴jež vyslovily mé rty, jež vyřkla má ústa, když jsem byl v tísni. ¹⁵K zápalným obětem ti přinesu tučné kusy, s kadidlem beranů připravím skot i kozly. ¹⁶Pojďte, slyšte! Všem bojícím se Boha budu vypravovat, co učinil mé duši. ¹⁷Volával jsem k němu svými ústy, na jazyku jsem měl jeho chválu. ¹⁸Kdybych viděl ve svém srdci nepravost, Panovník by mě nevyslyšel. ¹⁹Avšak Bůh slyšel, věnoval pozornost hlasu mé modlitby. ²⁰Požehnaný Bůh, který nezamítl mou modlitbu a neodňal mi své milosrdenství!

Gn 7, 1-24

¹Pak Hospodin řekl Noemu: Vejdi ty a celá tvá rodina do archy, neboť jsem viděl, že v této generaci jsi přede mnou spravedlivý jen ty. ²Ze všech čistých zvířat vezmeš s sebou po sedmi párech, vždy samce a jeho samici, a ze zvířat, která nejsou čistá, pár, samce a jeho samici. ³Také z nebeského ptactva po sedmi párech, samce a samici, aby na povrchu celé země zůstalo naživu potomstvo. ⁴Protože již za sedm dnů sešlu na zemi déšť trvající čtyřicet dní a čtyřicet nocí a vyhladím z povrchu země vše živé, jež jsem učinil. ⁵A Noe udělal všechno, jak mu Hospodin přikázal. ⁶Noemu bylo šest set let, když nastala potopa, vody na zemi. ⁷I vešel Noe a jeho synové, jeho žena i ženy jeho synů s ním před vodami potopy do archy. ⁸Z čistých zvířat i ze zvířat, která nejsou čistá, z ptactva i ze všeho, co se hýbe na zemi, ⁹vždy po párech vešli k Noemu do archy, samec a samice tak, jak Bůh přikázal Noemu. ¹⁰I stalo se za sedm dnů, že vody potopy přišly na zemi. ¹¹V šestistém roce života Noeho, ve druhém měsíci v sedmnáctém dni měsíce -- v tom dni se rozevřely všechny prameny veliké hlubiny a uvolnily se nebeské průduchy. ¹²A na zemi nastal déšť trvající čtyřicet dnů a čtyřicet nocí. ¹³Právě toho dne vešli Noe i Šém, Chám a Jefet, synové Noeho, žena Noeho a tři ženy jeho synů s nimi do archy, ¹⁴oni i všechna zvěř podle svých druhů, všechen dobytek podle svých druhů, všichni plazi pohybující se na zemi, podle svých druhů, všichni létavci podle svých druhů, každý pták, každý okřídlenec. ¹⁵Vešli k Noemu do archy po párech ze všeho tvorstva, v němž byl duch života. ¹⁶Přicházeli vždy samec a samice z veškerého tvorstva; vešli tak, jak mu Bůh přikázal. A Hospodin za ním zavřel. ¹⁷Potopa na zemi trvala čtyřicet dnů, voda přibývala, zvedla archu a ta stoupala od země. ¹⁸Vody se na zemi rozmáhaly a velmi přibývaly a archa plula po povrchu vod. ¹⁹Vody se na zemi převelice rozmáhaly, až byly přikryty všechny vysoké hory všude pod nebem. ²⁰Vody se rozmohly na patnáct loket výše, když byly přikryty hory. ²¹A zahynulo všechno tvorstvo pohybující se na zemi -- ptactvo, dobytek i zvěř, veškerá havěť hemžící se na zemi i všichni lidé. ²²Všechno, co mělo ve svém chřípí dech života, všechno, co bylo na souši, zemřelo. ²³Tak Bůh vyhladil vše živé z povrchu země od lidí až po zvěř, po plazy a po nebeské ptactvo, vše bylo smeteno ze země. Zůstal jenom Noe a to, co bylo s ním v arše. ²⁴A vody se nad zemí rozmáhaly sto padesát dnů.

Sk 27, 13-37

¹³A když začal vát jižní vítr, mysleli si, že provedou svůj úmysl. Zvedli kotvy a pluli co nejblíže podél Kréty. ¹⁴Ale zanedlouho se od ní přihnal prudký vítr, který se nazývá Eurakylón. ¹⁵Loď jím byla stržena a nemohla mu čelit; proto jsme vzdali jakýkoliv odpor a nechali jsme se jím unášet. ¹⁶ Dostali jsme se do závětří jakéhosi ostrůvku, který se jmenoval Kauda, a stěží jsme dokázali vytáhnout záchranný člun. ¹⁷ Když ho vytáhli, použili pomocných prostředků a podvázali loď. Protože se báli, aby nenajeli na syrtskou mělčinu, spustili plachty a takto se nechali unášet. ¹⁸ Protože s námi prudce zmítala bouře, začali druhý den vyhazovat náklad ¹⁹a třetí den vlastníma rukama hodili do moře lodní zařízení. ²⁰Po mnoho dní se neobjevovalo ani slunce ani hvězdy a dorážela na nás nemalá bouře, nakonec se již ztrácela veškerá naděje, že se zachráníme. ²¹ Když už dlouho nic nejedli, postavil se Pavel uprostřed nich a řekl: „Muži, měli jste mne poslechnout a nevyplouvat z Kréty, a mohli jste si ušetřit toto nebezpečí a ztrátu. ²²Ale nyní vás vyzývám, abyste byli dobré mysli, neboť nikdo z vás nebude ztracen, nýbrž jen loď. ²³Tuto noc přišel ke mně anděl toho Boha, jemuž patřím a kterému sloužím, ²⁴a řekl: ‚Neboj se, Pavle, ty se musíš postavit před císaře. A hle, Bůh ti daroval všechny ty, kteří se plaví s tebou.‘ ²⁵Proto, muži, buďte dobré mysli. Věřím totiž Bohu, že to bude tak, jak mi bylo oznámeno. ²⁶Musíme však narazit na nějaký ostrov.“ ²⁷Když jsme byli unášeni po Adrii už čtrnáctou noc, začali mít námořníci kolem půlnoci dojem, že se k nim přibližuje nějaká země. ²⁸ Spustili olovnici a zjistili hloubku dvacet sáhů. Když odpluli kousek dále, opět spustili olovnici a zjistili hloubku patnáct sáhů. ²⁹ Protože se báli, abychom někde nenarazili na skalnatá místa, vyhodili ze zádi čtyři kotvy a toužebně čekali, až nastane den. ³⁰ Když se námořníci pokoušeli utéci z lodi a spustili člun na moře pod záminkou, že chtějí vytahovat kotvy z přídi, ³¹řekl Pavel setníkovi a vojákům: „Nezůstanou-li tito na lodi, vy nemůžete být zachráněni.“ ³²Tu vojáci přesekli lana u člunu a nechali jej uplavat. ³³Než se začalo rozednívat, vybízel Pavel všechny, aby pojedli. Řekl: „Dnes již čtrnáctý den čekáte, zůstáváte hladoví a nic nejíte. ³⁴Proto vás vybízím, abyste pojedli; je to k vaší záchraně. Vždyť nikomu z vás se neztratí ani vlas z hlavy.“ ³⁵ Po těch slovech vzal chléb, přede všemi vzdal Bohu díky, rozlomil jej a začal jíst. ³⁶Všichni nabyli dobré mysli a také oni přijali pokrm. ³⁷Všech nás bylo na lodi dvě stě sedmdesát šest.