Při práci nebo studiu jiné školy? Ekumenicky a v přátelské atmosféře?

Ekumenický lekcionář


dnes (2022-09-18)
předchozí < den (2020-05-08) > následující
předchozí < týden > následující
předchozí << měsíc >> následující


Texty pro 8. květen 2020, Pátek před 5. nedělí velikonoční A


Kalendarium

Řehoř Naziánský (330-390), biskup a učitel církve.

Popis lekcionáře

5. neděle velikonoční A
Spojujícím tématem neděle je cesta k Otci. V evangeliu (J 14, 1-14), které je součástí Ježíšovy řeči na rozloučenou se Tomáš ptá: „Pane nevíme kam jdeš. Jak můžeme znát cestu?“ Ježíš odpovídá: „Já jsem ta Cesta, Pravda i Život…“ (J 14, 5-6) a rovněž říká: „…já jdu k Otci“ (J 14,12). Ve 2. čtení (1 P 2, 2-10) najdeme „přicházíte k němu, kameni živému“ (1 P 2,4). V 1. čtení (Sk 7, 55-60) kamenovaný Štěpán odchází k Otci a prosí: „Pane Ježíši, přijmi mého ducha.“ (Sk 7,59). Zajímavé je rovněž souvislost mezi kameny ke kamenování a kamenem úhelným či kameny živými.

Ve SZ čtení čtvrtku (Gn 12, 1-3) je výzva Abramovi: „Odejdi ze své země…“ (Gn 12,1). NZ čtení (Sk 6, 8-15) o zatčení Štěpána vytváří kontext k nedělnímu 1. čtení.
V pátečním SZ čtení (Ex 3, 1-12) se Hospodin představuje Mojžíšovi jako „Bůh Abrahamův, Bůh Izákův a Bůh Jákobův“ (Ex 3,6) analogicky k Ježíšově výroku nedělního evangelia „Já jsem ta Cesta, Pravda i Život…“ (J 14,6). NZ čtení (Sk 7, 1-16) je vzato ze Štěpánovy řeči před Veleradou o Abrahamovi, který se vydal na cestu.
Sobotní čtení se týkají analogií se Štěpánovým osudem. Ve SZ (Jr 26, 20-24) je králem zabit Uriáš, autor pro krále nepříjemných proroctví. Evangelium (J 8, 48-59) obsahuje pokus o kamenování Ježíše.

Pondělní SZ čtení (Ex 13, 17-22) popisuje cestu Izraelitů pouští. Tato událost je reflektována Štěpánovou řečí před veleradou v NZ čtení (Sk 7, 17-40).
V úterním SZ čtení (Př 3, 5-12) stojí „Poznávej ho na všech svých cestách, a on napřímí tvé stezky“ (Př 3,6). NZ čtení (Sk 7, 44-56) je pokračováním Štěpánovy řeči.
Ve středu čteme v SZ (Př 3, 13-18) „cesty (Moudrosti) jsou cesty příjemné a všechny její stezky jsou pokoj“. V evangeliu (J 8, 31-38) Ježíš oponuje Židům, kteří ho chtějí zabít.

Pátek před 5. nedělí velikonoční A

Ž 31, 1-5.15-16

2V tobě, Hospodine, hledám útočiště; kéž nejsem nikdy zahanben. Vytrhni mě pro svou spravedlnost! 3Nakloň ke mně své ucho, rychle mě vysvoboď, buď mi pevnou skálou, opevněným domem, abys mě zachránil. 4Neboť ty jsi má skála a má tvrz! Pro své jméno mě tedy veď a posiluj! 5Vyveď mě z léčky, kterou mi nastražili. Vždyť tys má záštita! 15Já však doufám v tebe, Hospodine! Řekl jsem: Tys můj Bůh! 16Mé časy jsou ve tvé ruce. Vysvoboď mě z ruky mých nepřátel a od těch, kdo mě pronásledují!

Ex 3, 1-12

1Mojžíš pásl ovce svého tchána, midjánského kněze Jitra. Jednou vedl ovce za pustinu a přišel k Boží hoře, k Chorébu. 2I ukázal se mu Hospodinův anděl v ohnivém plameni zprostřed keře. Mojžíš hleděl, hle, keř planul ohněm, ale nebyl stravován. 3Mojžíš si řekl: Odbočím a prohlédnu si ten veliký úkaz, proč ten keř neshoří. 4Když Hospodin viděl, že odbočil, aby se podíval, zavolal na něho Bůh z prostřed keře: Mojžíši, Mojžíši! Ten odpověděl: Tady jsem. 5I řekl: Nepřibližuj se sem! Zuj si z nohou sandály, protože místo, na kterém stojíš, je půda svatá. 6Dále řekl: Já jsem Bůh tvého otce, Bůh Abrahamův, Bůh Izákův a Bůh Jákobův. Mojžíš si skryl tvář, protože se bál pohlédnout na Boha. 7Hospodin pak řekl: Dobře jsem viděl soužení svého lidu, který je v Egyptě, a slyšel jsem jejich volání kvůli jeho utlačovatelům. Vždyť vím o jeho bolestech. 8Sestoupil jsem, abych ho vysvobodil z moci Egypťanů a abych ho z oné země vyvedl do země dobré a rozlehlé, do země oplývající mlékem a medem, na místo Kenaanců, Chetejců, Emorejců, Perizejců, Chivejců a Jebúsejců. 9Vždyť volání synů Izraele se nyní doneslo ke mně, a také jsem viděl útisk, kterým je Egypťané utiskují. 10Nuže pojď, pošlu tě k faraonovi, abys vyvedl můj lid, syny Izraele, z Egypta. 11Ale Mojžíš Bohu řekl: Kdo jsem já, abych šel k faraonovi a abych vyvedl syny Izraele z Egypta? 12Tedy odpověděl: Vždyť budu s tebou. A toto ti bude znamením, že jsem tě poslal já: Až vyvedeš lid z Egypta, budete Bohu sloužit na této hoře.

Sk 7, 1-16

1Velekněz řekl: „Je tomu skutečně tak?“ 2A on začal mluvit: „Muži bratři a otcové, poslyšte: Bůh slávy se ukázal našemu otci Abrahamovi, když byl v Mezopotámii, dříve než se usadil v Cháranu, 3a řekl mu: ‚Vyjdi ze své země a ze svého příbuzenstva a jdi do země, kterou ti ukážu.‘ 4Potom vyšel z Chaldejské země a usadil se v Cháranu. A odtud jej Bůh po smrti jeho otce přestěhoval do této země, ve které vy nyní bydlíte. 5A nedal mu v ní za dědictví ani píď země, ale slíbil ji dát do vlastnictví jemu a po něm jeho potomstvu, ačkoliv ještě neměl dítě. 6 Bůh promluvil takto: ‚Jeho potomci budou žít jako cizinci v cizí zemi; tam je zotročí a čtyři sta let s nimi budou zle nakládat. 7Ale národ, jemuž budou otročit, budu soudit já,‘ řekl Bůh, ‚a potom vyjdou a budou mi sloužit na tomto místě.‘ 8I dal mu smlouvu obřízky. A tak, když zplodil Izáka, osmý den ho obřezal; podobně i Izák obřezal Jákoba a Jákob dvanáct patriarchů. 9Patriarchové žárlili na Josefa a prodali ho do Egypta; ale Bůh byl s ním, 10vysvobodil ho ze všech jeho soužení a dal mu milost i moudrost před faraonem, egyptským králem, a ten ho ustanovil vládcem nad Egyptem i nad celým svým domem. 11Potom přišel na celý Egypt i Kanaán hlad a veliké soužení, a naši otcové nenalézali obživu. 12Když Jákob uslyšel, že v Egyptě je obilí, vyslal tam naše otce poprvé. 13Při druhé návštěvě se Josef dal svým bratřím poznat a Josefův rod se stal faraonovi známým. 14Josef poslal vzkaz a zavolal k sobě svého otce Jákoba a celé příbuzenstvo v počtu sedmdesáti pěti duší. 15A sestoupil Jákob do Egypta a zemřel on i naši otcové. 16 Přenesli je do Sichemu a uložili v hrobce, kterou Abraham koupil za stříbro od synů Emorových v Sichemu.