dnes (2022-08-14)
předchozí < den (2020-04-12) > následující
předchozí < týden > následující
předchozí << měsíc >> následující

Texty pro 12. duben 2020, Zmrtvýchvstání Páně A

Kalendarium

Petrus Valdus (+ asi 1207), lyonský kupec, který se zřekl majetku, kázal chudobu a následování Krista, kritizoval hříchy kléru, jeho působením vznikli valdenští, kteří existují dodnes v Itálii a Jižní Americe.

Popis lekcionáře

Velikonoční Triduum utrpení, smrti, přebývání v hrobě a zmrtvýchvstání Ježíše Krista vzniklo v Jeruzalémě ve druhé polovině 4. století. Na základě dobových pramenů je možné rekonstruovat průběh jeho slavení včetně biblických textů, které byly čteny. Jeruzalémské slavení, odehrávající se na místech, kde se vyvrcholení Ježíšova života událo, se stalo vzorem slavení ostatních církví Východu i Západu.
Současný ekumenický lekcionář Tridua vychází z římského. Odchylky nejsou velké. Některá čtení jsou o několik veršů doplněna, některá čtení mají alternativy. Vstupem do Tridua je liturgie připomínající ustanovení večeře Páně slavená ve čtvrtek večer. V pátek odpoledne či večer se vzpomíná na utrpení Páně a jeho smrt na kříži při liturgii, která již podle starověké tradice neobsahuje večeři Páně. Navíc, oproti římské praxi, je zařazena možnost liturgie na Bílou sobotu dopoledne (bez večeře Páně - den spočinutí Páně v hrobě). Triduum vrcholí vigilií velikonoční neděle, slavenou v noci ze soboty na neděli.

Den večeře Páně (Zelený čtvrtek) 1. čtení (Ex 12, 1-4.[5-10].11-14) popisuje ustanovení pesachové hostiny. 2. čtení (1 K 11, 23-26) nejstarší známé ustanovení hostiny Páně. Evangelium (J 13, 1-17.31b-35) Janovu verzi večeře na rozloučenou, při které Ježíš umývá učedníkům nohy.

Den utrpení Páně (Velký pátek) 1. čtení (Iz 52,13 – 53,12) je 4. písní o božím služebníkovi. 2. čtení z listu Židům o Kristu – veleknězi je možné vybrat ze dvou variant: bud Žd 10, 16-25, nebo Žd 4, 14-16. Pašije jsou navrženy podle Jana (J 18,1 – 19,42)

Den spočinutí Páně v hrobě (Bílá sobota, nikoli vigilie) 1. čtení (Jb 14, 1-14) klade otázku: „Zemře-li muž, ožije snad opět?“ (Jb 14,14). V jiné variantě 1. čtení (Pl 3, 1-9.19-24) stojí: „Způsobil, že bydlím v temnotách jako dávno zemřelí.“ (Pl 3,6) 2. čtení (1 P 4, 1-8) obsahuje: „Vždyť proto bylo evangelium zvěstováno i mrtvým, aby žili podle Boha v Duchu…“ (1 P 4,6). Evangelium popisuje Ježíšův pohřeb ve dvou variantách. Buď Mt 27, 57-66 nebo J 19, 28-42.

Zmrtvýchvstání Páně – vigilie
Gn 1, 1-2.4a stvoření světa podle kněžského kodexu
Gn 7, 1-5.11-18; 8, 6-18; 9, 8-13 potopa
Gn 22, 1-18 obětování Izáka
Ex 14, 10-31; 15, 20-21 průchod Rákosovým mořem – klíčový text vigilie
Iz 55, 1-11 pojďte k vodám
Bar 3, 9-15.32 – 4,4 opustil jsi pramen moudrosti nebo Př 8, 1-8.19-21; 9, 4b-6 chvála moudrosti
Ez 36, 24-28 srdce z masa
Ez 37, 1-14 suché kosti
Sof 3, 14-20 výskej, dcero siónská
Ř 6, 3-11 křest ve smrt i vzkříšení
Mt 28, 1-10 prázdný hrob

Zmrtvýchvstání Páně – ve dne Během velikonoční doby je zvykem, podle staré tradice, na místo SZ čtení číst ze Skutků. Ekumenický lekcionář tuto zásadu drží, ale zároveň nabízí alternativu.
Jako 1. čtení (Sk 10, 34-43) se čte letniční kázání Petrovo o Ježíšově životě se zřetelem k jeho zmrtvýchvstání. SZ alternativa (Iz 25, 6-9) obsahuje: "Navždy pohltí smrt a Panovník Hospodin sestře slzy z každé tváře." 2. čtení (1 K 15, 1-11) obsahuje jedno z nejstarších vyznání víry: "Kristus zemřel za naše hříchy podle Písem, byl pohřben a třetího dne byl vzkříšen podle Písem." Může být nahrazeno perikopou Sk 10, 34-43, pokud nebyla čtena jako 1. čtení. Evangelium obsahuje svědectví o prázdném hrobě bud z Jana (J 20, 1-18) či Marka (Mk 16, 1-8). V řadě detailů se verze liší. Např. u Marka odchází Ježíš do Galileje, u Jana zůstává v Jeruzalémě, u Marka přichází ženy ke hrobu když vyšlo slunce, u Jana ještě za tmy, atd.

Zmrtvýchvstání Páně – večer
Této denní hodině odpovídá evangelium o cestě učedníkům do Emauz (24, 13-49). Doplňují jej sváteční texty: 1. čtení (Iz 25, 6-9) „Toto je Hospodin, na něhož jsme očekávali, jásejme a radujme se v jeho záchraně“ (Iz 25,9). 2. Čtení (1 K 5, 6b-8) „Slavme tedy svátek… s nekvašenými chleby upřímnosti a pravdy“ (1 K 5, 8)

Zmrtvýchvstání Páně A - vigilie

1. čtení Gn 1,1 - 2,4a

¹Na počátku stvořil Bůh nebesa a zemi. ²Země byla pustá a prázdná, temnota byla nad hlubinou a Duch Boží se vznášel nad vodami. ³I řekl Bůh: Budiž světlo! A bylo světlo. ⁴Bůh viděl, že světlo je dobré, a oddělil Bůh světlo od tmy. ⁵Bůh nazval světlo dnem a tmu nazval nocí; a byl večer a bylo ráno, jeden den. ⁶I řekl Bůh: Budiž klenba uprostřed vod a nechť odděluje vody od vod. ⁷Bůh tedy udělal klenbu a oddělil vody, které byly pod klenbou, od vod, které byly nad klenbou. A stalo se tak. ⁸Bůh nazval klenbu nebesy; a byl večer a bylo ráno, den druhý. ⁹I řekl Bůh: Ať se vody pod nebesy shromáždí na jedno místo a ukáže se souš. A stalo se tak. ¹⁰Bůh nazval souš zemí a nahromaděné vody nazval moři. Bůh viděl, že to bylo dobré. ¹¹I řekl Bůh: Ať země dá vyrašit trávě, zeleni vysévající semeno, ovocnému stromoví nesoucímu na zemi ovoce podle svého druhu, ve kterém je jeho semeno. A stalo se tak. ¹²Země vydala trávu, zeleň vysévající semeno podle svého druhu a stromoví nesoucí ovoce, ve kterém je jeho semeno podle jeho druhu. Bůh viděl, že to bylo dobré. ¹³A byl večer a bylo ráno, den třetí. ¹⁴I řekl Bůh: Ať jsou světla na nebeské klenbě, aby oddělovala den od noci a byla na znamení, k určování časů, dnů a let. ¹⁵A ať jsou světly na nebeské klenbě, aby svítila na zemi. A stalo se tak. ¹⁶Bůh udělal dvě veliká světla: Větší světlo, aby vládlo ve dne, a menší světlo, aby vládlo v noci, a hvězdy. ¹⁷Bůh je dal na nebeskou klenbu, aby svítila na zemi, ¹⁸a aby ovládala den a noc a oddělovala světlo od tmy. Bůh viděl, že to bylo dobré. ¹⁹A byl večer a bylo ráno, den čtvrtý. ²⁰I řekl Bůh: Ať se vody hemží živou havětí a ať létavci létají nad zemí pod nebeskou klenbou. ²¹Bůh stvořil veliké draky a všechny pohyblivé formy života, jimiž se začaly hemžit vody, podle jejich druhů, také každého okřídleného létavce podle jeho druhu. Bůh viděl, že to bylo dobré. ²²A Bůh je požehnal slovy: Ploďte a množte se a naplňte vody v mořích; a létavci ať se rozmnoží na zemi. ²³A byl večer a bylo ráno, den pátý. ²⁴I řekl Bůh: Ať země vydá formy života podle jeho druhu: Dobytek, plazy a zemskou zvěř podle svého druhu. A stalo se tak. ²⁵Bůh učinil zemskou zvěř podle jejího druhu, dobytek podle jeho druhu a každého zemského plaza podle jeho druhu. Bůh viděl, že to bylo dobré. ²⁶I řekl Bůh: Učiňme člověka k našemu obrazu, jako naši podobu, aby panovali nad mořskými rybami, nad nebeským ptactvem, nad dobytkem a nad celou zemí i nad všemi plazy pohybujícími se na zemi. ²⁷Bůh stvořil člověka ke svému obrazu, stvořil ho k obrazu Božímu, stvořil je muže a ženu. ²⁸Bůh je požehnal a řekl jim: Ploďte a množte se a naplňte zemi, podmaňte si ji a panujte nad mořskými rybami, nad nebeským ptactvem a nad vším živým, co se na zemi hýbe. ²⁹A Bůh řekl: Hle, dal jsem vám každou rostlinu mající semena na povrchu celé země a každý strom, na němž je ovoce mající semena. To budete mít za pokrm. ³⁰Veškeré zemské zvěři, všemu nebeskému ptactvu a všemu pohybujícímu se na zemi, v čem je živá duše, jsem dal za pokrm každou zelenou rostlinu. A stalo se tak. ³¹Bůh viděl všechno, co učinil, a hle, bylo to velmi dobré. A byl večer a bylo ráno, den šestý. ¹Tak byla dokončena nebesa a země i všechny jejich zástupy. ²Sedmého dne Bůh dokončil své dílo, které konal, a sedmého dne přestal s veškerým svým dílem, které konal. ³Bůh sedmý den požehnal a posvětil ho, protože v něm přestal s veškerým svým dílem, které Bůh stvořil a učinil. ⁴Toto je rodopis nebes a země, když byly stvořeny.

Žalm 136, 1-9.23-26

¹Chválu vzdejte Hospodinu, protože je dobrý -- vždyť jeho milosrdenství je věčné! ²Chválu vzdejte Bohu bohů -- vždyť jeho milosrdenství je věčné! ³Chválu vzdejte Pánu pánů -- vždyť jeho milosrdenství je věčné! ⁴Tomu, jenž jediný koná veliké divy -- vždyť jeho milosrdenství je věčné! ⁵Nebesa učinil s důmyslem -- vždyť jeho milosrdenství je věčné! ⁶Rozprostřel zemi nad vodami -- vždyť jeho milosrdenství je věčné! ⁷Učinil veliká světla -- vždyť jeho milosrdenství je věčné! ⁸Slunce, aby vládlo ve dne -- vždyť jeho milosrdenství je věčné! ⁹Měsíc a hvězdy, aby vládly v noci -- vždyť jeho milosrdenství je věčné! ²³V našem ponížení na nás pamatoval -- vždyť jeho milosrdenství je věčné! ²⁴A vytrhl nás z moci našich protivníků -- vždyť jeho milosrdenství je věčné! ²⁵Dává pokrm veškerému tvorstvu -- vždyť jeho milosrdenství je věčné! ²⁶Chválu vzdejte Bohu nebes -- vždyť jeho milosrdenství je věčné!

2. čtení Gn 7, 1-5.11-18; 8, 6-18; 9, 8-13

¹Když se lidé začali na zemi množit a rodily se jim dcery, ²synové Boží viděli, že lidské dcery jsou hezké, a brali si za ženy všechny, které si přáli. ³A Hospodin řekl: Můj duch nebude v člověku přebývat navěky, protože je tělo. Jeho dnů bude sto dvacet let. ⁴V oněch dnech byli na zemi obři -- a také potom, když synové Boží vcházeli k lidským dcerám a ty jim rodily; to jsou ti dávní hrdinové, věhlasní muži. ⁵I viděl Hospodin, jak mnoho je na zemi lidského zla a že všechno zaměření úmyslů jejich srdce je napořád jenom zlé. ¹¹Země však byla před Bohem zkažená; země byla plná násilí. ¹²Bůh hleděl na zemi, a hle, byla zkažená, protože všechno tvorstvo na zemi pokazilo svou cestu. ¹³I řekl Bůh Noemu: Přede mne přišel konec všeho těla, protože země je plná jejich násilí. Hle, zničím je spolu se zemí. ¹⁴Udělej si archu z goferového dřeva. V arše udělej komůrky a vysmol ji smolou zevnitř i zvnějšku. ¹⁵A udělej ji takto: Délka archy bude tři sta loket, její šířka padesát loket a její výška třicet loket. ¹⁶U archy udělej světlík a ukonči ho loket odshora. Vchod archy umísti v jejím boku a udělej v ní dolní, druhé a horní podlaží. ¹⁷A hle, já přivedu potopu, vody na zemi, abych zničil pod nebem všechno tvorstvo, v němž je duch života. Všechno, co je na zemi, zahyne. ¹⁸Ale s tebou ustanovím svou smlouvu. Vejdeš do archy ty a s tebou tvoji synové, tvá žena i ženy tvých synů. ⁶A po čtyřiceti dnech Noe otevřel v arše okno, které udělal, ⁷a vypustil havrana, který odlétal a vracel se, dokud voda ze země nevyschla. ⁸Pak vypustil holubici, aby viděl, zda už voda ustoupila z povrchu země. ⁹Ale holubice nenalezla pro svou nohu místo odpočinku a vrátila se k němu do archy, protože voda ještě byla na povrchu celé země. Vztáhl ruku, vzal ji a přinesl ji k sobě do archy. ¹⁰Dychtivě čekal ještě dalších sedm dní a znovu z archy vypustil holubici. ¹¹Holubice se k němu k večeru vrátila, a hle, v zobáku měla čerstvě utržený olivový list. Noe poznal, že voda ze země ustoupila. ¹²Čekal ještě dalších sedm dnů a vypustil holubici, ale již se k němu znovu nevrátila. ¹³V šestistém prvém roce života Noeho v prvním dni prvního měsíce voda ze země začala osychat. Noe sundal příkrov archy a viděl, hle, povrch země osychal. ¹⁴Ve druhém měsíci, ve dvacátém sedmém dni měsíce země vyschla. ¹⁵I promluvil Bůh k Noemu: ¹⁶Vyjdi z archy ty a s tebou tvá žena i tvoji synové a ženy tvých synů. ¹⁷Vyveď s sebou všechno živé, co je s tebou ze všeho tvorstva: ptactvo, dobytek a všechny plazy pohybující se na zemi; ať se na zemi hemží, rozplodí se a rozmnoží se na zemi. ¹⁸A Noe vyšel a s ním jeho synové, jeho žena i ženy jeho synů. ⁸A Bůh řekl Noemu a s ním jeho synům: ⁹Hle, já ustanovuji svou smlouvu s vámi a s vaším potomstvem po vás ¹⁰a s každou živou duší, která je s vámi, s ptactvem, s dobytkem a s veškerou zemskou zvěří s vámi; ode všech, kdo vyšli z archy, po všechnu zvěř země. ¹¹Ustanovuji s vámi svou smlouvu, že již nevyhladím všechno tvorstvo vodami potopy a že už nebude potopa, která by zničila zemi. ¹²A Bůh řekl: Toto je znamení smlouvy, kterou kladu mezi sebe a vás i každou živou duši, která je s vámi, pro věčné generace. ¹³Na oblak jsem dal duhu, která bude znamením smlouvy mezi mnou a zemí.

Žalm 46

²Bůh je naším útočištěm i silou, velkou pomocí, kterou nacházíme v souženích. ³Proto se nebudeme bát, i kdyby se převrátila země a hory se zřítily do mořských hlubin, ⁴byť by jeho vody burácely a pěnily, byť by se hory pro jeho zpupnost třásly. ⁵Řeka svým proudem oblažuje Boží město, svaté příbytky Nejvyššího. ⁶Bůh je uprostřed něj, nezhroutí se. Bůh mu přijde na pomoc hned za rozbřesku. ⁷Národy hlučí, království se otřásají. Vydá svůj hlas a země se rozplývá. ⁸Hospodin zástupů je s námi, nepřístupným hradem je nám Bůh Jákobův. ⁹Pojďte a pohleďte na Hospodinovy skutky, jakou hroznou spoušť udělal na zemi. ¹⁰Činí přítrž bojům až do končin země, láme luky a přesekává kopí, vozy pálí ohněm. ¹¹Přestaňte! Uznejte, že já jsem Bůh, vyvýšený nad národy, vyvýšený nad zemí! ¹²Hospodin zástupů je s námi, nepřístupným hradem je nám Bůh Jákobův.

3. čtení Gn 22, 1-18

¹Po těch událostech se stalo, že Bůh Abrahama zkoušel. Řekl mu: Abrahame! On odpověděl: Tady jsem. ²Bůh řekl: Nuže, vezmi svého syna, svého jediného, jehož miluješ, Izáka, a jdi do země Mórija. Tam ho obětuj jako zápalnou oběť na jedné z hor, o níž ti povím. ³Abraham vstal časně ráno, osedlal osla, vzal s sebou dva své služebníky a svého syna Izáka, naštípal dříví k zápalné oběti a vydal se k místu, o kterém mu řekl Bůh. ⁴Třetího dne, když Abraham pozvedl oči, uviděl v dáli to místo ⁵a řekl svým služebníkům: Zůstaňte tady s oslem a já s chlapcem půjdeme až tam. Pokloníme se Bohu a vrátíme se k vám. ⁶Potom vzal Abraham dříví k zápalné oběti a naložil je na svého syna Izáka. Vzal s sebou také oheň a nůž. A šli oba spolu. ⁷Tu Izák řekl svému otci Abrahamovi: Otče? Abraham řekl: Tady jsem, synu. Izák řekl: Zde je oheň a dříví, ale kde je beránek k zápalné oběti? ⁸Abraham odpověděl: Bůh si opatří beránka k zápalné oběti, můj synu. A šli oba spolu. ⁹Když přišli na místo, o kterém mu řekl Bůh, Abraham tam postavil oltář, připravil dříví, svázal svého syna Izáka a položil ho na oltář na dříví. ¹⁰Pak vztáhl ruku a vzal nůž, aby zabil svého syna. ¹¹Vtom na něho zavolal Hospodinův anděl z nebes: Abrahame, Abrahame! Odpověděl: Tady jsem. ¹²I řekl: Nevztahuj ruku na chlapce a nic mu nedělej, protože teď jsem poznal, že jsi bohabojný a že jsi mi neodepřel svého syna, svého jediného. ¹³Abraham pozvedl oči a uviděl, že se jeden beran zachytil za rohy v houštině. Šel, vzal toho berana a obětoval ho v zápalnou oběť místo svého syna. ¹⁴A Abraham pojmenoval ono místo: Hospodin opatří. Odtud se dodnes říká: Na hoře Hospodinově se opatří. ¹⁵Hospodinův anděl zavolal z nebes na Abrahama podruhé ¹⁶a řekl: Při sobě jsem přísahal, je Hospodinův výrok: Protože jsi učinil tuto věc a neodepřel jsi mi svého jediného syna, ¹⁷proto tě jistě požehnám a tvé símě velice rozmnožím jako nebeské hvězdy a jako písek na mořském břehu. Tvé símě zdědí bránu svých nepřátel. ¹⁸Ve tvém semeni si budou žehnat všechny národy země, protože jsi mne uposlechl.

Žalm 16

¹Chraň mě, Bože, neboť v tobě hledám útočiště. ²Řekni Hospodinu: Pane, ty jsi mé dobro, mimo tebe žádné nemám. ³Co se týče svatých, kteří jsou na zemi: Ti jsou vznešení. Mám v nich velké zalíbení. ⁴Bolesti si rozmnožují ti, kdo běhají za jinými bohy. Těm jejich krvavé úlitby nepřinesu. Jejich jména si ani nevezmu na rty. ⁵Hospodin je můj výtečný podíl a můj kalich; ty sám držíš můj los. ⁶Vyměřovací provazce mi padly na rozkošných místech. Ano, připadlo mi nádherné dědictví. ⁷Budu dobrořečit Hospodinu, který mi radí. I v noci mě kázní mé svědomí. ⁸Stále si stavím Hospodina před sebe. Když je mi po pravici, nepadnu. ⁹Proto se mé srdce raduje a má sláva jásá. I mé tělo bude přebývat v bezpečí, ¹⁰neboť mou duši nepřenecháš podsvětí; nedáš svému věrnému spatřit jámu. ¹¹Dáváš mi poznat stezku života, hojnost radosti je tvá přítomnost, ve tvé pravici je věčné blaho.

4. čtení Ex 14, 10-31; 15, 20-21

¹⁰Když se farao přiblížil, synové Izraele pozdvihli oči, a hle, Egypťané táhli za nimi. Synové Izraele dostali veliký strach a úpěnlivě volali k Hospodinu. ¹¹Říkali Mojžíšovi: Což nebyly v Egyptě hroby, žes nás vzal zemřít do pustiny? Cos nám to udělal, žes nás vyvedl z Egypta? ¹²Zdali to není to, co jsme ti říkali v Egyptě: Nech nás, ať otročíme Egypťanům, protože je pro nás lepší otročit Egypťanům, nežli zemřít v pustině. ¹³Mojžíš však lidu řekl: Nebojte se, stůjte a hleďte na Hospodinovu záchranu, kterou vám dnes způsobí, protože Egypťany, které vidíte dnes, již nikdy více neuvidíte. ¹⁴Hospodin bude bojovat za vás a vy budete mlčet. ¹⁵Hospodin řekl Mojžíšovi: Proč ke mně úpěnlivě voláš? Řekni synům Izraele, ať vyrazí. ¹⁶A ty zvedni svou hůl, vztáhni ruku nad moře a rozděl je, aby synové Izraele prošli prostředkem moře po suchu. ¹⁷A já, hle, posilním srdce Egypťanů, že půjdou za nimi, a oslavím se na faraonovi a na celém jeho vojsku, na jeho vozech i na jeho jezdcích. ¹⁸A Egypťané poznají, že já jsem Hospodin, až se oslavím na faraonovi, na jeho vozech a na jeho jezdcích. ¹⁹Tu se anděl Boží, který šel před izraelským táborem, odtrhl a šel za nimi, a oblakový sloup se z jejich čela odtrhl a postavil se za ně ²⁰a vešel mezi egyptský tábor a izraelský tábor; jednomu byl oblakem a temnotou a druhému osvěcoval noc. Jeden se k druhému nepřiblížil po celou noc. ²¹Mojžíš pak vztáhl ruku nad moře a Hospodin silným východním větrem rozháněl moře po celou noc a obrátil moře v souš. Tak byly vody rozděleny. ²²Synové Izraele šli prostředkem moře po suchu a vody jim byly hradbou napravo i nalevo. ²³Egypťané je pronásledovali -- všechny faraonovy koně, jeho vozy a jeho jezdci -- a vešli za nimi doprostřed moře. ²⁴V čase ranní hlídky Hospodin pohlédl na egyptský tábor z ohnivého a oblakového sloupu a přivedl egyptský tábor do zmatku. ²⁵Vyvrátil kola u jejich vozů, takže je vedli s obtížemi. Nato si Egypťané řekli: Utečme před Izraelci, protože Hospodin bojuje s nimi proti Egypťanům! ²⁶Tu Hospodin řekl Mojžíšovi: Vztáhni ruku nad moře, ať se vody vrátí na Egypťany, na jejich vozy a na jejich jezdce. ²⁷Mojžíš vztáhl ruku nad moře a moře se před rozbřeskem navrátilo do svého normálního stavu. Egypťané utíkali jemu vstříc. Tak Hospodin uvrhl Egypťany doprostřed moře. ²⁸Vody se navrátily a přikryly vozy a jezdce, všechny z faraonova vojska, kteří vešli za Izraelci do moře. Nezůstal z nich ani jediný. ²⁹Ale synové Izraele šli po suchu uprostřed moře a vody jim byly hradbou napravo i nalevo. ³⁰Onoho dne Hospodin zachránil Izraele z moci Egypťanů. Izrael viděl Egypťany mrtvé na břehu moře. ³¹Tak Izrael uviděl velikou moc, kterou Hospodin prokázal na Egypťanech. Lid se bál Hospodina a uvěřil Hospodinu a jeho otroku Mojžíšovi.²⁰Tu prorokyně Mirjam, sestra Áronova, vzala do ruky tamburínu a všechny ženy vyšly za ní s tamburínami a s tanci. ²¹Mirjam s nimi zpívala: Zpívejte Hospodinu, protože se slavně vyvýšil, koně i s jezdcem uvrhl do moře!

Kantikum Ex 15, 1b-13.17-18

Budu zpívat Hospodinu, protože se slavně vyvýšil; koně i s jezdcem uvrhl do moře. ²Má síla a píseň je Hospodin, stal se mojí záchranou. On je můj Bůh, budu ho oslavovat, Bůh mého otce, budu ho vyvyšovat. ³Hospodin je válečník, Hospodin je jeho jméno. ⁴Faraonovy vozy a jeho vojsko vrhl do moře, jeho nejlepší kapitáni utonuli v moři Rákosovém. ⁵Mořské vlny je přikryly, klesli do hlubin jako kámen. ⁶Tvá pravice, Hospodine, se proslavila silou, tvá pravice, Hospodine, zdrtila nepřítele. ⁷Svou velikou vznešeností jsi strhl své protivníky, vypustil jsi svůj planoucí hněv, strávil je jako strniště. ⁸Dechem tvého chřípí se navršily vody, proudy zůstaly stát jako val, mořské vlny ztuhly uprostřed moře. ⁹Nepřítel si řekl: Budu je pronásledovat, dostihnu je, budu dělit kořist a má touha se na nich naplní; vytasím meč a má ruka si je podrobí. ¹⁰Zadul jsi svým dechem a moře je přikrylo. Potopili se jako olovo v majestátných vodách. ¹¹Kdo je mezi bohy jako ty, Hospodine? Kdo je jako ty, vznešený v svatosti, budící bázeň slavnými skutky, činící divy? ¹²Vztáhl jsi svou pravici a země je pohltila. ¹³Svým milosrdenstvím jsi vedl tento lid, který jsi vykoupil, svou silou jsi ho přiváděl k svému svatému příbytku. ¹⁷Přivedeš a vysadíš je na horu svého dědictví, na místo, kterés, Hospodine, připravil ke svému bydlení, do svatyně, Panovníku, kterou založily tvé ruce. ¹⁸Hospodin bude kralovat navěky a navždy.

5. čtení Iz 55, 1-11

¹Aj, všichni žízniví, pojďte k vodám, i ten, kdo nemá peníze. Pojďte, kupujte a jezte, pojďte, kupujte bez peněz a bez úhrady víno a mléko. ²Proč vydáváte peníze za to, co není chléb, a svůj výdělek za to, co není k nasycení? Bedlivě mě poslouchejte a budete jíst dobré věci, vaše duše si bude libovat v tuku. ³Nakloňte ucho a pojďte ke mně, poslouchejte a vaše duše ožije. Uzavřu s vámi věčnou smlouvu -- spolehlivá milosrdenství zaslíbená Davidovi. ⁴Hle, ustanovil jsem ho za svědka národů, za předáka a správce národů. ⁵Hle, národy, které neznáš, povoláš, a národy, které tebe neznaly, k tobě poběží; kvůli Hospodinu, tvému Bohu, pro Svatého Izraele, neboť tě oslavil. ⁶Hledejte Hospodina, dokud se dává najít, volejte ho, dokud je blízko. ⁷Ať ničema opustí svou cestu a zlý člověk své úmysly, ať se navrátí k Hospodinu, a on se nad ním slituje -- k našemu Bohu, protože je připraven mnoho odpustit. ⁸Vždyť moje myšlení nejsou myšlení vaše, ani vaše cesty nejsou cesty mé, je Hospodinův výrok. ⁹Neboť jako jsou nebesa vyšší než země, tak jsou mé cesty vyšší než cesty vaše a má myšlení vyšší než myšlení vaše. ¹⁰Tak jako déšť či sníh padá z nebe a nevrací se tam zpět, nýbrž zavlažuje zemi a činí ji plodnou a úrodnou -- dává zrno tomu, kdo rozsévá, a chléb tomu, kdo jí -- ¹¹tak bude mé slovo, které vyjde z mých úst: Nenavrátí se ke mně s prázdnou, nýbrž vykoná to, co si přeji, a zdárně dokáže to, k čemu ho pošlu.

Kantikum Iz 12, 2-6

²Hle, Bůh je má záchrana, budu mu důvěřovat a nebudu se strachovat, vždyť Hospodin je mou silou i mocí -- stal se mou záchranou. ³S jásotem budete čerpat vodu z pramenů té spásy. ⁴V onen den řeknete: Vzdávejte chválu Hospodinu, vzývejte jeho jméno, oznamujte mezi národy jeho činy; připomínejte, že jeho jméno je vyvýšené. ⁵Hrajte chvalozpěvy Hospodinu, protože jednal vznešeně -- ať je to známo po celé zemi. ⁶Jásej a výskej, obyvatelko Sijóna, protože velikým je uprostřed tebe Svatý Izraele!

6. čtení Baruch 3,9-15.32 - 4,4

⁹Slyš, Izraeli, přikázání života, naslouchej, ať získáš rozumnost. ¹⁰Proč, Izraeli, pročpak jsi v zemi svých nepřátel – zestárlý v cizí zemi, ¹¹poskvrněn s mrtvými už patříš k těm, kdo jsou v podsvětí? ¹²Opustils pramen moudrosti! ¹³Kdybys šel cestou Boží, žil bys navěky v pokoji. ¹⁴Pouč se, kde je rozumnost, kde síla, kde poznání – tehdy se dozvíš, kde je dlouhověkost a život, kde světlo v očích a mír. ¹⁵Kdo našel domov moudrosti, kdo vstoupil do jejích pokladnic? ³²Jen Vševědoucí, ten ji zná, ten ji svým důvtipem prozkoumal. On založil zemi navěky a naplnil ji čtyřnohými zvířaty. ¹Ona je knihou Božích přikázání, zákonem, jenž trvá navěky. Všichni, kdo se jí drží, budou žít, kdo ji však opouštějí, zahynou. ²Obrať se, Jákobe, a chop se jí, její jasné záři vyjdi naproti. ³Nedávej svou slávu jinému a svou výsadu cizímu národu. ⁴Blaze nám, Izraeli, že víme, co se Bohu líbí!

nebo Př 8, 1-8.19-21; 9, 4b-6

¹Cožpak moudrost nevolá, rozumnost nepozvedá svůj hlas? ²Na vrchu výšin, podél cest, na křižovatce postává; ³u bran, při vstupu do města, u vchodu do bran křičí: ⁴Na vás, muži, volám, můj hlas zní k lidským synům. ⁵Prostoduší, získejte chytrost, hlupáci, dostaňte rozum. ⁶Slyšte, protože promluvím znamenité věci, mé rty vysloví, co je správné. ⁷Vždyť má ústa si opakují pravdu, ničemnost je ohavností pro mé rty. ⁸Všechny řeči mých úst jsou spravedlivé, není v nich nic pokrouceného ani pokřiveného. ¹⁹Mé ovoce je lepší nežli zlato, byť seberyzejší, výnos ze mne je nad pročištěné stříbro. ²⁰Chodím po cestě spravedlnosti a po stezkách práva, ²¹abych dala dědictví těm, kteří mě milují a naplnila jejich sklady. ⁴Komu chybí rozum, tomu říká: ⁵ „Pojďte a jezte z mého pokrmu, napijte se z vína, které jsem namíchala!“ ⁶Opusťte prostoduchost a budete žít, jděte zpříma po cestě rozumnosti.

Žalm 19

²Nebesa vypravují o Boží slávě; obloha vypovídá o díle jeho rukou. ³Den dni vylévá řeč, noc noci sděluje poznání. ⁴Není to řeč, nejsou to slova, jejich hlas není slyšet. ⁵Do celé země proniká jejich zvuk a jejich výroky do končin světa. Slunci na nich postavil stan. ⁶Ono jako ženich vychází ze své komnaty; veselí se jako hrdina běžící svou cestou. ⁷Od konce nebes vychází a obíhá opět ke konci; před jeho žárem se nic neskryje. ⁸Hospodinův zákon je ryzí, obnovuje duši. Hospodinovo svědectví je spolehlivé, prostým lidem dává moudrost. ⁹Hospodinova přikázání jsou přímá, obšťastňují srdce. Hospodinův příkaz je vytříbený, dává očím světlo. ¹⁰Hospodinova bázeň je čistá, obstojí navždy. Hospodinova rozhodnutí jsou spolehlivá i spravedlivá. ¹¹Jsou žádoucnější než zlato, než množství ryzího zlata. Jsou sladší než med, med tekoucí z plástve. ¹²Ano, tvůj otrok se jimi nechává varovat, dbát na ně přináší hojnou odměnu. ¹³Kdo rozpozná pochybení? Zbav mě těch skrytých ¹⁴a zdržuj svého otroka i od těch troufalých, aby mě neopanovaly. Pak budu ryzí a prost velikého přestoupení. ¹⁵Kéž jsou ti příjemná slova mých úst, stejně jako rozjímání mého srdce, Hospodine, má skálo a můj vykupiteli!

7. čtení Ez 36, 24-28

²⁴Tehdy vás vezmu z těch národů, shromáždím vás ze všech těch zemí a přivedu vás na vaši půdu. ²⁵Pokropím vás čistou vodou a budete čistí; očistím vás od všech vašich nečistot a od všech vašich bůžků. ²⁶Dám vám nové srdce a nového ducha dám do vašeho nitra. Odstraním srdce kamenné z vašeho těla a dám vám srdce masité. ²⁷Svého ducha dám do vašeho nitra a způsobím, že budete žít podle mých ustanovení a má nařízení budete zachovávat a plnit. ²⁸Budete bydlet v zemi, kterou jsem dal vašim otcům. I budete mým lidem a já budu vaším Bohem.

Žalmy 42 a 43

²Jako laň dychtí po vodních tocích, tak má duše dychtí po tobě, ó Bože! ³Má duše žízní po Bohu, po živém Bohu! Kdy předstoupím, abych se ukázal před Boží tváří? ⁴Slzy jsou mi chlebem ve dne i v noci, když mi každý den říkají: Kde je ten tvůj Bůh? ⁵Na to vzpomínám a vylévám v sobě svou duši, jak jsem chodíval v zástupu a ubíral jsem se do Božího domu za zvuku jásotu a děkovných písní davu slavícího svátek. ⁶Proč jsi tak skleslá, má duše, proč jsi ve mně tak rozrušená? Jen čekej na Boha -- vždyť mu budu znovu vzdávat chválu za spásu jeho přítomnosti. ⁷Můj Bože, duše je ve mně tak skleslá, a tak na tebe vzpomínám v jordánské zemi, na Chermónu, na hoře Miseáru. ⁸Hlubina volá na hlubinu za zvuku tvých přívalů, převalily se přese mě všechny tvé příboje a tvá vlnobití. ⁹Ve dne Hospodin přikazuje svému milosrdenství a v noci je se mnou jeho píseň, modlitba k Bohu mého života. ¹⁰Říkám Bohu, své skále: Proč na mě zapomínáš? Proč mám chodit v nářku, utlačován nepřítelem? ¹¹Zkázou pro mé kosti je mi utrhání mých nepřátel. Každý den mi říkají: Kde je ten tvůj Bůh? ¹²Proč jsi tak skleslá, má duše, proč jsi ve mně tak rozrušená? Jen čekej na Boha -- vždyť mu budu znovu vzdávat chválu za spásu jeho přítomnosti, za svého Boha. ¹Zjednej mi právo, Bože, a veď mou při. Vytrhni mě od nemilosrdných pohanů, od lidí podlých a zvrácených. ²Vždyť ty jsi, Bože, má záštita. Proč jsi mě odvrhl? Proč mám chodit v nářku, utlačován nepřítelem? ³Sešli své světlo a svou pravdu, ty ať mě vedou a přivedou na tvou svatou horu, do tvých příbytků. ⁴Přistoupím k Božímu oltáři, k Bohu, své jásavé radosti, a budu ti vzdávat chválu na lyru, Bože, můj Bože! ⁵Proč jsi tak skleslá, má duše, proč jsi ve mně tak rozrušená? Jen čekej na Boha -- vždyť mu budu znovu vzdávat chválu za spásu jeho přítomnosti, za svého Boha.

8. čtení Ez 37, 1-14

¹Spočinula na mně Hospodinova ruka a Hospodin mě vyvedl v duchu, ponechal mě uprostřed pláně; ta byla plná kostí. ²Pak mě nad nimi provedl kolem dokola; hle, bylo jich na povrchu pláně velmi mnoho, a hle, byly velmi vyschlé. ³Tu mi řekl: Lidský synu, jestlipak tyto kosti ožijí? Odpověděl jsem: Panovníku Hospodine, ty to víš. ⁴Pak mi řekl: Prorokuj k těmto kostem a řekni jim: Vyschlé kosti, slyšte Hospodinovo slovo. ⁵Toto praví Panovník Hospodin o těchto kostech: Hle, uvedu do vás ducha a vy ožijete. ⁶Dám na vás šlachy, nanesu na vás maso a natáhnu na vás kůži, vložím do vás ducha a ožijete. I poznáte, že já jsem Hospodin. ⁷I prorokoval jsem, tak jak mi bylo přikázáno. Jakmile jsem prorokoval, nastal hluk a hle, hřmot a kosti se přiblížily jedna k druhé. ⁸Potom hle, spatřil jsem na nich šlachy, maso vyrostlo a odshora se na ně natáhla kůže, ale duch v nich nebyl. ⁹Nato mi řekl: Prorokuj k duchu. Prorokuj lidský synu a řekni tomu duchu: Toto praví Panovník Hospodin: Přijď duchu, od čtyř větrů a vdechni do těchto pobitých, ať ožijí. ¹⁰I prorokoval jsem, jak mi to přikázal. Tu do nich přišel duch, ožili a postavili se na nohy, převelice velké vojsko. ¹¹Nato mi řekl: Lidský synu, tyto kosti jsou celý dům izraelský. Hle, říkají: Naše kosti uschly a naše naděje zahynula, jsme ztraceni. ¹²Proto prorokuj a řekni jim: Toto praví Panovník Hospodin: Hle, otevřu vaše hroby a vyvedu vás z vašich hrobů, můj lide. Přivedu vás na izraelskou půdu. ¹³I poznáte, že já jsem Hospodin, až otevřu vaše hroby a až vás vyvedu z vašich hrobů, můj lide. ¹⁴Vložím do vás svého ducha a ožijete. Pak vám dám spočinout na vaší půdě. I poznáte, že já Hospodin jsem promluvil a také to vykonám, je Hospodinův výrok.

Žalm 143

¹Hospodine, slyš mou modlitbu, vyslyš mé úpěnlivé prosby! Ve své věrnosti mi odpověz pro svou spravedlnost! ²Nevcházej v soud se svým otrokem, neboť před tebou není spravedlivý nikdo z živých. ³Nepřítel pronásleduje mou duši, sráží můj život k zemi, nutí mě přebývat v temnotách jako ty, kdo jsou již dávno mrtví. ⁴Můj duch ve mně umdlévá, mé srdce je v mém nitru zmateno. ⁵Připomínám si dávné dny, rozjímám o všech tvých skutcích, přemýšlím o díle tvých rukou. ⁶Vztahuji své ruce k tobě, má duše po tobě žízní jak vyprahlá zem. ⁷Pospěš, Hospodine, odpověz mi, můj duch chřadne. Neskrývej přede mnou svou tvář! Byl bych podobný těm, kdo sestupují do jámy. ⁸Oznam mi zrána své milosrdenství, vždyť doufám v tebe! Dej mi poznat cestu, kterou mám jít; vždyť k tobě pozvedám svou duši! ⁹Vysvoboď mě od nepřátel, Hospodine, v tobě se skrývám. ¹⁰Nauč mě dělat to, co je ti milé, vždyť jsi můj Bůh! Tvůj dobrý Duch nechť mě vede po rovné zemi! ¹¹Pro své jméno, Hospodine, mě zachovej při životě, ve své spravedlnosti vyveď mou duši z tísně! ¹²Ve svém milosrdenství znič mé nepřátele, odstraň všechny protivníky mé duše, vždyť jsem tvůj otrok!

9. čtení Sf 3, 14-20

¹⁴Výskej, dcero sijónská, hlahol, Izraeli, raduj se a jásej celým srdcem, dcero jeruzalémská! ¹⁵Hospodin odstranil rozsudek nad tebou, odvrátil tvého nepřítele. Král Izraele, Hospodin, je ve tvém středu, neboj se již zlého. ¹⁶V onen den řeknou Jeruzalému: Neboj se, Sijóne, tvé ruce ať neochabnou. ¹⁷Hospodin, tvůj Bůh, je ve tvém středu, hrdina, který zachraňuje. Rozjásá se nad tebou radostně, obnoví tě svou láskou, zaplesá nad tebou s výskáním. ¹⁸Sklíčené ze svátků vzal jsem od tebe, byli břemenem, potupou na tobě. ¹⁹Hle, v onen čas budu jednat se všemi, kteří tě pokořovali. Zachráním kulhavou a zapuzenou shromáždím, a proměním je ve chválu a věhlas po celé zemi, kde zakoušeli hanbu. ²⁰V onen čas vás přivedu, v onen čas vás shromáždím, ano, učiním vás věhlasem a chválou mezi všemi národy země, když před vašima očima změním váš úděl, praví Hospodin.

Žalm 98

¹Zpívejte Hospodinu novou píseň, protože vykonal divy! Pomohla mu jeho pravice, jeho svatá paže. ²Hospodin dal poznat svou spásu, zraku pohanů odhalil svou spravedlnost. ³Rozpomenul se na své milosrdenství a na svou věrnost izraelskému domu. Všechny končiny země uvidí spásu našeho Boha. ⁴Hlahol Hospodinu, celá země! Propukněte v jásot a pějte žalmy! ⁵Opěvujte Hospodina při lyře, při lyře a hlasitém zpěvu, ⁶na trubky a zvukem beraních rohů hlaholte před Hospodinem králem! ⁷Ať burácí moře a vše, co je v něm, celý svět i jeho obyvatelé! ⁸Řeky ať tleskají v dlaně, ba i hory ať jásají ⁹před Hospodinem, jenž přichází, aby soudil zemi, aby soudil celý svět v spravedlnosti a národy s přímostí.

Epištola Ř 6, 3-11

³Což nevíte, že my všichni, kteří jsme byli pokřtěni v Krista Ježíše, jsme byli pokřtěni v jeho smrt? ⁴Skrze křest jsme byli spolu s ním pohřbeni ve smrt, abychom i my, tak jako byl Kristus skrze slávu Otce vzkříšen z mrtvých, vstoupili na cestu nového života. ⁵Neboť jestliže jsme se stali s ním srostlými tím, že jsme mu byli podobni ve smrti, jistě mu budeme podobni i v zmrtvýchvstání. ⁶A víme, že náš starý člověk byl spolu s ním ukřižován, aby tělo hříchu bylo zbaveno sil a my už hříchu neotročili. ⁷Vždyť ten, kdo zemřel, je zproštěn hříchu. ⁸Jestliže jsme s Kristem zemřeli, věříme, že spolu s ním budeme také žít. ⁹A víme, že Kristus, když byl vzkříšen z mrtvých, už neumírá; smrt nad ním už nepanuje. ¹⁰Neboť smrtí, kterou zemřel, zemřel hříchu jednou provždy; a život, který žije, žije Bohu. ¹¹Tak i vy se považujte za mrtvé hříchu, ale za živé Bohu v Kristu Ježíši, našem Pánu.

Žalm 114

¹Když vyšel Izrael z Egypta, dům Jákobův z lidu cizí řeči, ²byl Juda jeho svatyní, Izrael jeho vladařstvím. ³Moře to vidělo a uteklo, Jordán se obrátil nazpět, ⁴hory poskakovaly jako berani a pahorky jako jehňata. ⁵Co je ti, moře, že utíkáš, Jordáne, že se obracíš nazpět? ⁶Hory, proč poskakujete jako berani, a vy, pahorky, jako jehňata? ⁷Svíjej se, země, před Pánem, před Bohem Jákobovým, ⁸jenž proměňuje skálu v jezero, křemen ve vodní pramen.

Evangelium Mt 28, 1-10

¹Po sobotě, když už svítalo na první den týdne, přišla Marie Magdalská a ta druhá Marie, aby se podívaly na hrob. ²A hle, nastalo veliké zemětřesení, neboť Pánův anděl sestoupil z nebe, přistoupil, odvalil kámen a posadil se na něm. ³Jeho vzhled byl jako blesk a jeho roucho bílé jako sníh. ⁴Strachem z něho se strážci roztřásli a zůstali jako mrtví. ⁵Anděl promluvil k ženám: „Vy se nebojte. Vždyť vím, že hledáte Ježíše, toho ukřižovaného. ⁶Není zde, neboť byl vzkříšen, jak řekl. Pojďte a podívejte se na místo, kde ležel Pán. ⁷A rychle jděte a povězte jeho učedníkům, že byl vzkříšen z mrtvých. a hle, jde před vámi do Galileje, tam ho spatříte. Hle, řekl jsem vám to.“ ⁸Rychle odešly od hrobky a se strachem i velikou radostí to běžely oznámit jeho učedníkům. ⁹A jak šly dát zprávu jeho učedníkům, hle, Ježíš je potkal a řekl: „Buďte pozdraveny!“ Ony přistoupily, objaly mu nohy a poklonily se mu. ¹⁰Tehdy jim Ježíš řekl: „Nebojte se! Jděte a oznamte mým bratřím, aby odešli do Galileje; tam mě uvidí.“

Zmrtvýchvstání Páně A - ve dne

1. čtení Sk 10, 34-43

³⁴Petr otevřel ústa a řekl: „Opravdu nyní chápu, že Bůh nikomu nestraní, ³⁵ale v každém národě je mu milý ten, kdo se ho bojí a činí spravedlnost. ³⁶To je slovo, které poslal synům Izraele, když zvěstoval pokoj skrze Ježíše Krista -- on je Pánem všech. ³⁷Vy sami víte o tom, co se dálo po celém Judsku, počínajíc Galileou, po křtu, který hlásal Jan. ³⁸Jak Bůh pomazal Duchem Svatým a mocí Ježíše, toho z Nazareta, jenž procházel zemí, činil dobře a uzdravoval všechny, kteří trpěli pod mocí Ďábla, protože Bůh byl s ním. ³⁹My jsme svědky všeho, co učinil v té krajině Židů a v Jeruzalémě. A oni ho pověsili na dřevo a zabili. ⁴⁰Bůh jej však třetího dne probudil z mrtvých a dal mu zjevit se; ⁴¹ne všemu lidu, ale svědkům předem Bohem určeným, nám, kteří jsme s ním po jeho vzkříšení z mrtvých jedli a pili. ⁴²A nařídil nám, abychom lidu vyhlásili a dosvědčili, že on je ten Bohem ustanovený soudce živých i mrtvých. ⁴³Jemu všichni proroci vydávají svědectví, že skrze jeho jméno přijme odpuštění hříchů každý, kdo v něho věří.“

nebo Iz 25, 6-9

⁶ Hospodin zástupů uspořádá pro všechny národy na této hoře hostinu z tučných jídel, hostinu z (vyzrálých vín;) z jídel tučných, dužnatých, a z přečištěných (vyzrálých vín.) ⁷ A pohltí na této hoře zahalení, které zahaluje všechny lidi, a přikrývku, která přikrývá všechny národy.⁸ Navždy pohltí smrt a Panovník Hospodin setře slzy z každé tváře; potupu svého lidu odstraní na celé zemi, neboť Hospodin promluvil.⁹ A řeknou v onen den: Hle, toto je náš Bůh, očekávali jsme na něho a zachránil nás. Toto je Hospodin, na něhož jsme očekávali, jásejme a radujme se v jeho záchraně!

Žalm 118, 1-2.14-24

¹Chválu vzdejte Hospodinu, protože je dobrý, vždyť jeho milosrdenství je věčné! ²Ať řekne Izrael: Jeho milosrdenství je věčné! ³Ať řekne dům Áronův: Jeho milosrdenství je věčné! ⁴Ať řeknou ti, kdo se bojí Hospodina: Jeho milosrdenství je věčné! ⁵V tísni jsem volal Hospodina. Hospodin mi odpověděl a uvedl mě na prostranno. ⁶Hospodin je se mnou, nebojím se. Co mi může udělat člověk? ⁷Hospodin je se mnou, jako můj pomocník. Podívám se na ty, kdo mě nenávidí. ⁸Lépe je hledat útočiště v Hospodinu než spoléhat na člověka. ⁹Lépe je hledat útočiště v Hospodinu než spoléhat na přední muže. ¹⁰Všechny národy mě obklíčily; ve jménu Hospodinově jsem je však odrazil. ¹¹Obklíčily mě, jak mě obklíčily! Ve jménu Hospodinově jsem je však odrazil. ¹²Obklíčily mě jako včely, zhasly jako oheň z trní! Ve jménu Hospodinově jsem je odrazil. ¹³Pořádně jsi do mě strčil, abych padl, ale Hospodin mi pomohl. ¹⁴Hospodin je má síla i píseň; stal se mou spásou. ¹⁵Hlasitý jásot i vítězství jsou ve stanech spravedlivých. Hospodinova pravice vykonala mocné činy. ¹⁶Hospodinova pravice se vyvýšila, Hospodinova pravice vykonala udatné činy. ¹⁷Nezemřu, budu žít a vypravovat o Hospodinových skutcích. ¹⁸Hospodin mě přísně káznil, ale nevydal mě smrti. ¹⁹Otevřete mi brány spravedlnosti, vejdu jimi a budu vzdávat chválu Hospodinu. ²⁰Toto je brána pro Hospodina; touto branou vcházejí spravedliví. ²¹Tobě vzdávám chválu, žes mi odpověděl a stal ses mi spásou. ²²Kámen, který zavrhli stavitelé, se stal hlavou úhlu. ²³Bylo to od Hospodina. V našich očích je to podivuhodné. ²⁴Tento den učinil Hospodin. Jásejme a radujme se v něm!

2. čtení 1 K 15, 1-11

¹ Připomínám vám, bratři, evangelium, které jsem vám zvěstoval, které jste přijali, v němž stojíte ² a skrze něž (jste i zachraňováni), držíte-li se ho tak, jak jsem vám je zvěstoval -- ledaže byste uvěřili nadarmo. ³ Předal jsem vám především to, co jsem také sám přijal, že Kristus zemřel za naše hříchy podle Písem, ⁴ byl pohřben a třetího dne byl vzkříšen podle Písem,⁵ zjevil se Kéfovi a potom Dvanácti.⁶ Dále se zjevil více než pěti stům bratří najednou; většina z nich doposud žije, někteří však již zemřeli. ⁷ Potom se zjevil Jakubovi a potom všem apoštolům.⁸ Naposledy ze všech, jako nedochůdčeti, zjevil se také mně. ⁹ Neboť já jsem nejmenší z apoštolů; nejsem hoden nazývat se apoštolem, protože jsem pronásledoval Boží církev.¹⁰ Boží milostí jsem to, co jsem. A jeho milost, kterou mi prokázal, nebyla marná, vždyť jsem usilovně pracoval více než všichni ostatní -- nikoli já, nýbrž Boží milost, [která] byla se mnou. ¹¹ Ať už tedy já, nebo oni -- takto hlásáme a tak jste uvěřili.

nebo Sk 10, 34-43

³⁴Petr otevřel ústa a řekl: „Opravdu nyní chápu, že Bůh nikomu nestraní, ³⁵ale v každém národě je mu milý ten, kdo se ho bojí a činí spravedlnost. ³⁶To je slovo, které poslal synům Izraele, když zvěstoval pokoj skrze Ježíše Krista -- on je Pánem všech. ³⁷Vy sami víte o tom, co se dálo po celém Judsku, počínajíc Galileou, po křtu, který hlásal Jan. ³⁸Jak Bůh pomazal Duchem Svatým a mocí Ježíše, toho z Nazareta, jenž procházel zemí, činil dobře a uzdravoval všechny, kteří trpěli pod mocí Ďábla, protože Bůh byl s ním. ³⁹My jsme svědky všeho, co učinil v té krajině Židů a v Jeruzalémě. A oni ho pověsili na dřevo a zabili. ⁴⁰Bůh jej však třetího dne probudil z mrtvých a dal mu zjevit se; ⁴¹ne všemu lidu, ale svědkům předem Bohem určeným, nám, kteří jsme s ním po jeho vzkříšení z mrtvých jedli a pili. ⁴²A nařídil nám, abychom lidu vyhlásili a dosvědčili, že on je ten Bohem ustanovený soudce živých i mrtvých. ⁴³Jemu všichni proroci vydávají svědectví, že skrze jeho jméno přijme odpuštění hříchů každý, kdo v něho věří.“

Evangelium J 20, 1-18

¹Prvního dne týdne přišla Marie Magdalská časně ráno, ještě za tmy, ke hrobu a uviděla kámen odvalený od hrobu. ²Běžela tedy a přišla k Šimonu Petrovi a k druhému učedníkovi, kterého měl Ježíš rád, a řekla jim: „Vzali Pána z hrobu a nevíme, kam ho položili.“ ³Petr a ten druhý učedník tedy vyšli a zamířili ke hrobu. ⁴Běželi oba spolu, ale ten druhý učedník běžel napřed, rychleji než Petr, a přišel ke hrobu první. ⁵Naklonil se dovnitř a uviděl tam ležet plátna, ale dovnitř nevstoupil. ⁶Potom přišel také Šimon Petr, který šel za ním. Vešel do hrobu a uviděl tam ležet lněná plátna, ⁷avšak šátek, který byl na Ježíšově hlavě, neležel se lněnými plátny, nýbrž byl svinut zvlášť na jednom místě. ⁸Potom vstoupil i ten druhý učedník, který k hrobu přišel první; i uviděl a uvěřil. ⁹Neboť ještě neznali Písmo, že musí vstát z mrtvých. ¹⁰Učedníci pak opět odešli domů. ¹¹Marie stála venku před hrobem a plakala. Jak plakala, naklonila se do hrobu ¹²a uviděla dva anděly v bílém rouchu sedící na místě, kde leželo Ježíšovo tělo; jednoho u hlavy a druhého u nohou. ¹³A ti jí řekli: „Ženo, proč pláčeš?“ Řekla jim: „Vzali mého Pána a nevím, kam ho položili.“ ¹⁴Když to řekla, otočila se dozadu a uviděla tam stát Ježíše; nevěděla však, že je to Ježíš. ¹⁵Ježíš jí řekl: „Ženo, proč pláčeš? Koho hledáš?“ Ona mu v domnění, že je to zahradník, řekla: „Pane, jestliže tys ho odnesl, řekni mi, kam jsi ho položil, a já si ho vezmu.“ ¹⁶Ježíš jí řekl: „Marie!“ Ona se otočila a hebrejsky mu řekla: „Rabbuni“, což znamená ‚Učiteli‘. ¹⁷Ježíš jí řekl: „Nedrž se mne, neboť jsem ještě nevystoupil ke svému Otci. Jdi k mým bratřím a řekni jim: ‚Vystupuji k Otci svému i k Otci vašemu, k Bohu svému i k Bohu vašemu.‘“ ¹⁸Marie Magdalská šla a zvěstovala učedníkům: „Viděla jsem Pána“, a oznámila jim to, co jí řekl.

nebo Mk 16, 1-8

¹ Když uplynula sobota, Marie Magdalská, Marie matka Jakubova a Salome nakoupily vonné látky, aby přišly a pomazaly ho.² A časně ráno prvního dne týdne, když vyšlo slunce, přicházely k hrobce.³ A říkaly si: „Kdo nám odvalí kámen od vchodu do hrobky?“⁴ A vzhlédly a vidí, že kámen je odvalen; byl totiž velmi veliký.⁵ Když vstoupily do hrobky, spatřily mládence sedícího po pravé straně, oděného bílým rouchem, a vyděsily se.⁶ On pak jim řekl: „Neděste se. Hledáte Ježíše Nazaretského, toho ukřižovaného. Byl vzkříšen z mrtvých, není tu. Hle, místo, kam ho položili.⁷ Ale jděte a povězte jeho učedníkům i Petrovi: Jde před vámi do Galileje; tam ho spatříte, tak jak vám řekl.“⁸ Vyšly a utekly od hrobky; zmocnilo se jich totiž třesení a byly zcela bez sebe. A nikomu nic neřekly, neboť se bály.

Zmrtvýchvstání Páně A - večer

1. čtení Iz 25, 6-9

⁶Hospodin zástupů uspořádá pro všechny národy na této hoře hostinu z tučných jídel, hostinu z vyzrálých vín; z jídel tučných, dužnatých, a z přečištěných vyzrálých vín. ⁷A pohltí na této hoře zahalení, které zahaluje všechny lidi, a přikrývku, která přikrývá všechny národy. ⁸Navždy pohltí smrt a Panovník Hospodin setře slzy z každé tváře; potupu svého lidu odstraní na celé zemi, neboť Hospodin promluvil. ⁹A řeknou v onen den: Hle, toto je náš Bůh, očekávali jsme na něho a zachránil nás. Toto je Hospodin, na něhož jsme očekávali, jásejme a radujme se v jeho záchraně!

Žalm 114

¹Když vyšel Izrael z Egypta, dům Jákobův z lidu cizí řeči, ²byl Juda jeho svatyní, Izrael jeho vladařstvím. ³Moře to vidělo a uteklo, Jordán se obrátil nazpět, ⁴hory poskakovaly jako berani a pahorky jako jehňata. ⁵Co je ti, moře, že utíkáš, Jordáne, že se obracíš nazpět? ⁶Hory, proč poskakujete jako berani, a vy, pahorky, jako jehňata? ⁷Svíjej se, země, před Pánem, před Bohem Jákobovým, ⁸jenž proměňuje skálu v jezero, křemen ve vodní pramen.

2. čtení 1 K 5, 6b-8

Nevíte, že trocha kvasu prokvasí celé těsto? ⁷Vyčistěte proto starý kvas, abyste byli novým těstem, neboť jste nekvašení. Vždyť Kristus, náš velikonoční Beránek, byl za nás obětován. ⁸Slavme tedy svátek ne se starým kvasem, ani s kvasem špatnosti a zloby, ale s nekvašenými chleby upřímnosti a pravdy.

Evangelium L 24, 13-49

¹³A hle, téhož dne šli dva z nich do vesnice jménem Emaus, vzdálené sto šedesát stadií od Jeruzaléma, ¹⁴a rozmlouvali spolu o tom všem, co se přihodilo. ¹⁵A stalo se, jak tak spolu rozmlouvali a probírali to, že se k nim přiblížil sám Ježíš a šel s nimi. ¹⁶Ale jejich oči byly drženy, takže ho nepoznali. ¹⁷Řekl jim: „O jakých věcech to spolu cestou rozmlouváte?“ I zůstali stát zasmušilí. ¹⁸Jeden z nich, jménem Kleofáš, mu odpověděl: „Ty jsi snad jediný, kdo pobývá v Jeruzalémě a nedověděl se, co se v něm v těchto dnech stalo!“ ¹⁹I řekl jim: „Co to je?“ Oni mu řekli: „To s Ježíšem Nazaretským, který byl muž prorok mocný v činu i slově před Bohem i přede vším lidem; ²⁰jak ho velekněží a naši vládci vydali k odsouzení na smrt a ukřižovali ho. ²¹My jsme však doufali, že on je ten, který má vykoupit Izrael. Ale přes to všechno je to už třetí den od toho, kdy se to stalo. ²²Některé z našich žen nás však ohromily. Byly zrána u hrobky, ²³a když nenalezly jeho tělo, přišly a říkaly, že měly dokonce vidění andělů, kteří řekli, že je živ. ²⁴A někteří z těch, kteří byli s námi, odešli k hrobce a nalezli vše tak, jak řekly i ženy, jeho však nespatřili.“ ²⁵A on jim řekl: „Ó nerozumní a zpozdilého srdce, abyste věřili tomu všemu, co mluvili proroci! ²⁶Což to neměl Kristus vytrpět a vejít do své slávy?“ ²⁷A začal od Mojžíše a od všech proroků a vysvětlil jim ve všech Písmech to, co o něm bylo napsáno. ²⁸Přiblížili se k vesnici, kam šli, a on si počínal, jako by chtěl jít dál. ²⁹Oni však na něho naléhali slovy: „Zůstaň s námi, neboť se připozdívá a den se již nachýlil.“ I vstoupil, aby s nimi zůstal. ³⁰A stalo se, když s nimi zaujal místo u stolu, že vzal chléb, požehnal, rozlomil a podával jim. ³¹Vtom se jim otevřely oči a poznali ho; ale on se pro ně stal neviditelným. ³²A řekli si spolu: „Což v nás srdce nehořelo, když k nám na cestě mluvil a otvíral nám Písma?“ ³³A v tu hodinu vstali, vrátili se do Jeruzaléma a nalezli shromážděných těch jedenáct i ty, kteří byli s nimi, ³⁴a ti jim říkali, že Pán byl skutečně probuzen z mrtvých a ukázal se Šimonovi. ³⁵A oni vypravovali, co se jim stalo na cestě a jak se jim dal poznat při lámání chleba. ³⁶Zatímco o tom mluvili, postavil se on uprostřed nich a řekl jim: „Pokoj vám.“ ³⁷Vyděsili se a vystrašeni se domnívali, že vidí ducha. ³⁸Řekl jim: „Proč jste tak rozrušeni a proč ve vašem srdci vystupují pochybnosti? ³⁹Podívejte se na mé ruce a na mé nohy, že jsem to já. Dotkněte se mne a podívejte se: duch nemá maso a kosti, jako to vidíte na mně.“ ⁴⁰A když to řekl, ukázal jim ruce a nohy. ⁴¹Když tomu ještě pro samou radost nemohli uvěřit a jen se divili, řekl jim: „Máte tu něco k jídlu?“ ⁴²Podali mu kus pečené ryby a plást medu. ⁴³Vzal si a pojedl před nimi. ⁴⁴Řekl jim: „To jsou ta má slova, která jsem k vám mluvil, když jsem byl ještě s vámi, že se musí naplnit všechno, co je o mně napsáno v Mojžíšově zákoně, v prorocích a Žalmech.“ ⁴⁵Potom otevřel jejich mysl, aby rozuměli Písmu, ⁴⁶a řekl jim: „Tak je napsáno, že Kristus měl trpět a třetího dne vstát z mrtvých; ⁴⁷a na základě jeho jména má být všem národům vyhlášeno pokání k odpuštění hříchů, počínajíc od Jeruzaléma. ⁴⁸Vy jste svědky těchto věcí. ⁴⁹A hle, já na vás posílám zaslíbení mého Otce; vy však zůstaňte ve městě, dokud nebudete oblečeni mocí z výsosti.“