dnes (2022-07-29)
předchozí < den (2020-02-26) > následující
předchozí < týden > následující
předchozí << měsíc >> následující

Texty pro 26. únor 2020, Popeleční středa ABC

Kalendarium

Popis lekcionáře

Popeleční středa
Popeleční středa má původ v římské liturgii. Východní liturgie takový den neznají. Půst začíná v pondělí po 1. neděli v době postní. Podobně je tomu i v dodnes slavené západní katolické liturgii ambrosiánské. Ta však Popeleční středu zná, ale až v prvním postním týdnu, tedy o týden později, než v liturgii římské. Aby římská doba postu trvala přesně 40 dnů, byly před šest postních týdnů (bez nedělí, které nikdy nebyly postními dny) předřazeny ještě 4 dny počínaje středou. Při reformě římské liturgie po posledním koncilu se uvažovalo o zrušení Popeleční středy a přesunutí začátku postní doby na neděli. Nakonec, s ohledem na její starobylost, byla Popeleční středa zachována.
Římská stationální bohoslužba Popeleční středy u sv. Sabiny, které předcházelo žehnání popela u sv. Anastasie je známa již ve 2. pol. 5. stol. Tedy v době, kdy ještě nebyl vytvořen systém postních statií.
Popelem byli žehnání kajícníci, kteří na začátku postní doby zahajovali, často mnohaleté, kanonické pokání. Vymizením praxe kanonického pokání koncem 1. tisíciletí došlo k rozšíření označování popelem na všechny účastníky liturgie. Označování popelem je vnímáno jako znamení pokání, tj. ochoty obrácení. Prof. Richter interpretuje popel i jako znamení očištění. Rostlinný popel obsahuje potaš (uhličitan draselný), která byla užívána při výrobě mýdla.
Nověji je jako znamení postu užíváno označení olejem: „když se postíš, potři svou hlavu olejem a svou tvář umyj, abys neukázal lidem, že se postíš, ale svému Otci…“ (Mt 16,17), tak, jak je obsaženo v dnešním evangeliu. (Mt 16, 1-6.16-21)
1. čtení z proroka Joela (Jl 2, 1-2.12-17) vybízející k obrácení a postu je obsaženo již ve Würsburgském Comes (v rozahu Jl 2, 12-19), popisujícím římskou praxi v 7. století. Může být nahrazeno čtením z proroka Izaiáše (Iz 58, 1-12) vystihujícím podstatu a smysl postu.
2. čtení (2 K 5,20b – 6,10) ukazuje na další motiv postní doby – smíření.

Půst - Je mnoho vznešenějších cest...
Rituál Popeleční středy církví vzešlých z reformace

Popeleční středa ABC

Jl 2, 1-2.12-17

¹Trubte na beraní roh na Sijónu, křičte na mé svaté hoře! Ať se chvějí všichni obyvatelé země, neboť přichází Hospodinův den, ano, je blízko. ²Den temnoty a soumraku, den mračna a husté temnoty, jako rozbřesk se rozprostírá na horách; početný a mocný národ, jakého nebylo od věků ani po něm nebude po mnoho let, z generace na generaci. ¹²Avšak i nyní je Hospodinův výrok: Navraťte se ke mně celým svým srdcem, s postem, s pláčem a s kvílením. ¹³Roztrhněte svá srdce, ne svá roucha a navraťte se k Hospodinu, svému Bohu, protože je milostivý a soucitný, pomalý k hněvu, hojný v milosrdenství, slitovává se nad zlem. ¹⁴Kdo ví, snad se odvrátí, slituje a zanechá za sebou požehnání. Přídavná a litá oběť patří Hospodinu, vašemu Bohu. ¹⁵Trubte na beraní roh na Sijónu, nachystejte půst, svolejte shromáždění. ¹⁶Shromážděte lid, posvěťte shromáždění! Shromážděte starší, shromážděte děti i kojence od prsů! Ať vyjde ženich ze své komnaty a nevěsta ze své svatební komůrky. ¹⁷ Mezi předsíní a oltářem ať pláčou kněží, Hospodinovi služebníci. Ať říkají: Hospodine, pohleď s lítostí na svůj lid a nevydávej své dědictví v potupu, za pořekadlo mezi pohanskými národy. Proč by měli říkat mezi národy: Kde je jejich Bůh?

nebo Iz 58, 1-12

¹Volej z plna hrdla, bez zábran; pozdvihni svůj hlas jako beraní roh a oznam mému lidu jejich přestoupení a domu Jákobovu jejich hříchy! ²Den co den se mě dotazují a mají zalíbení v poznání mých cest jako národ, který koná spravedlnost a neopouští právo svého Boha. Doptávají se mě na spravedlivá rozhodnutí, mají zalíbení v Boží blízkosti. ³Proč, když se postíme, ty to nevidíš, pokořujeme svou duši, a ty o tom nevíš? Hle, v den svého půstu si hledíte svých zájmů a utlačujete všechny své dělníky. ⁴Hle, postíte se jen ke sporům a hádkám a abyste bili ničemnou pěstí. Nepostěte se tak jako dnes, má-li být na výšině slyšet váš hlas. ⁵Což je toto půst, který si přeji, a den, kdy člověk pokořuje svou duši? Aby svěsil hlavu jako rákos a podestlal si pytlovinu a popel? Toto chceš nazývat postem a dnem, který je Hospodinu milý? ⁶Toto je půst, který si přeji: Rozvázat pouta ničemnosti, uvolnit řemeny jha a propustit utlačované na svobodu, zpřetrhat každé jho. ⁷ Když budeš lámat hladovému svůj chléb a chudé bezdomovce přivedeš do domu, když uvidíš nahého, zakryješ ho a vůči vlastnímu tělu a krvi nebudeš lhostejný, ⁸tehdy tvé světlo vytryskne jako rozbřesk a rychle vzejde tvé uzdravení; před tebou půjde tvá spravedlnost a za tebou půjde Hospodinova sláva. ⁹Tehdy zavoláš a Hospodin odpoví, budeš křičet o pomoc a řekne: Zde jsem; jestliže odstraníš ze svého středu jho, ukazování prstem a mluvení zla. ¹⁰Poskytneš-li ze svého hladovému a strádajícího nasytíš, v temnotě vyjde tvé světlo a tvůj soumrak bude jako poledne. ¹¹A Hospodin tě povede ustavičně, nasytí tvou duši i na vyprahlých místech a dodá svěžesti tvým kostem. Budeš jako zavlažovaná zahrada a jako vodní zdroj, jehož voda nebude vysychat. ¹² Ti, kteří z tebe vyjdou, vybudují odvěké trosky, upevníš základy, které trvaly z generace na generaci. A nazvou tě tím, kdo zazdívá trhliny a obnovuje stezky k obydlím.

Ž 51

³Smiluj se nade mnou, Bože, podle svého milosrdenství! Podle svého hojného slitování vymaž má přestoupení! ⁴Dokonale mě umyj od mého provinění a od mého hříchu mě očisti. ⁵Já svá přestoupení uznávám, svůj hřích mám před sebou ustavičně. ⁶Proti tobě samému jsem zhřešil, udělal jsem to, co je zlé v tvých očích. A tak jsi spravedlivý, když mluvíš, jsi dokonalý, když konáš soud. ⁷Hle, byl jsem zplozen v nepravosti, matka mě počala v hříchu. ⁸Hle, ty máš zalíbení v niterné opravdovosti a vskrytu mi dáváš poznat moudrost. ⁹Očisti mě od hříchu yzopem, a budu čistý, umyj mě, a budu nad sníh bělejší. ¹⁰Dej, ať uslyším veselí a radost, ať se zaradují kosti, kterés zdeptal. ¹¹ Skryj svou tvář před mými hříchy a všechna má provinění vymaž. ¹²Stvoř mi čisté srdce, ó Bože! Obnov v mém nitru pevného ducha! ¹³Neodvrhuj mě od své tváře, svého svatého Ducha mi neber! ¹⁴Vrať mi veselí ze své spásy a upevni ve mně šlechetného ducha. ¹⁵Budu vyučovat vzpurníky tvým cestám a hříšníci se navrátí k tobě. ¹⁶Uchraň mě před proléváním krve, Bože! Bože, má spáso, můj jazyk jásá nad tvou spravedlností. ¹⁷Panovníku, otevři mé rty, má ústa budou zvěstovat tvou chválu.

2 K 5, 20b - 6,10

Na místě Kristově prosíme: Smiřte se s Bohem. ²¹Toho, který hřích nepoznal, za nás učinil hříchem, abychom se my v něm stali Boží spravedlností. ¹ Jako Boží spolupracovníci vás také napomínáme, abyste Boží milost nepřijali nadarmo. ²Neboť praví: ‚Ve vítaný čas jsem tě vyslyšel a v den záchrany jsem ti pomohl.‘ Hle, nyní je nanejvýš vítaný čas, hle, nyní je den záchrany. ³Nikomu nedáváme v ničem důvod k pohoršení, aby tato služba nebyla pohaněna. ⁴Ve všem se představujeme jako Boží služebníci: v mnohé vytrvalosti, v souženích, v tlacích, v úzkostech, ⁵v ranách, ve vězeních, ve zmatcích, v těžkých pracích, ve bděních, v postech, ⁶v čistotě, v poznání, v trpělivosti, v dobrotě, v Duchu svatém, v lásce bez přetvářky, ⁷ve slovu pravdy, v moci Boží; skrze zbroj spravedlnosti v pravici i v levici. ⁸skrze slávu i potupu, skrze pomluvu i pochvalu, jako svůdcové, a přece pravdiví, ⁹jako neznámí i uznávaní, jako umírající -- a hle, jsme naživu, jako trestaní, ale ne usmrcovaní, ¹⁰jako zarmucovaní, avšak stále se radující, jako chudí, avšak mnohé zbohacující, jako nic nemající, a přece všechno vlastnící.

Mt 6, 1-6.16-21

¹„ Dávejte si pozor, abyste nekonali svou spravedlnost před lidmi, jim na odiv. jinak nemáte odměnu u svého Otce, který je v nebesích.“ ²„Když tedy dáváš almužnu. nevytrubuj to před sebou, jak to činí pokrytci v synagogách a na ulicích, aby je lidé pochválili. Amen, pravím vám: Mají už svou odměnu. ³Ale když ty dáváš almužnu. ať tvá levice nepozná, co činí pravice, ⁴aby tvá almužna zůstala skrytá. A tvůj Otec, který vidí v skrytu, ti odplatí zjevně.“ ⁵„A když se modlíte, nebuďte jako pokrytci; neboť ti se rádi modlí, stojíce v synagogách a na rozích ulic, aby je viděli lidé. Amen, pravím vám: Mají už svou odměnu. ⁶Když ty se modlíš, vejdi do svého pokoje, zavři za sebou dveře a pomodli se k svému Otci, který je v skrytu, a tvůj Otec, který vidí v skrytu, ti odplatí zjevně. ¹⁶„Když se postíte, nebývejte zasmušilí jako pokrytci; ti se totiž tváří ztrápeně. aby lidem ukázali, že se postí. Amen, pravím vám: Mají už svou odměnu. ¹⁷Ale ty, když se postíš, potři svou hlavu olejem a svou tvář umyj, ¹⁸abys neukázal lidem, že se postíš, ale svému Otci, který je v skrytu. A tvůj Otec, který vidí v skrytu, ti odplatí.“ ¹⁹„Neshromažďujte si poklady na zemi, kde je ničí mol a rez a kde se zloději prokopávají a kradou. ²⁰Shromažďujte si poklady v nebi, kde je neničí mol ani rez a kde se zloději neprokopávají ani nekradou. ²¹Neboť kde je tvůj poklad, tam bude i tvé srdce.“