dnes (2022-09-15)
předchozí < den (2020-03-26) > následující
předchozí < týden > následující
předchozí << měsíc >> následující

Texty pro 26. březen 2020, Čtvrtek před 5. nedělí v době postní A

Kalendarium

Popis lekcionáře

5. neděle v době postní A
Obsahem dnešního evangelia je příběh vzkříšení Lazara (J 11, 1-45). Perikopa sloužila a slouží při bezprostřední přípravě katechumenů na křest. Text má opět více vrstev:
smrt Lazara
víra Marty v život věčný
Ježíš je život věčný
víra Marie v Ježíše
vzkříšení Lazara
uvěřili ostatní

Jako související 1. čtení je vybráno Ezechielovo proroctví o suchých kostech (Ez 37, 1-14). 2. čtení z listu Římanům (Ř 8, 6-11) vyjadřuje víru i v naše vzkříšení: „Ten, který vzkřísil Ježíše Krista z mrtvých, oživí i vaše smrtelná těla skrze svého Ducha, který ve vás přebývá.“ (Ř 8,11)

SZ čtení dnů připravujících na neděli tvoří výběr úryvků z Ezechiela. Ve čtvrtek Ez 1, 1-3; 2,8 – 3,3; v pátek Ez 33, 10-16; v sobotu Ez 36, 8-15. NZ čtení ve čtvrtek (Zj 10, 1-11) obsahuje stejný obraz, jako čtení z Ezechiela tento den: „(svitek) v mých ústech byl sladký jako med“ (Zj 10,10 i Ez 3,3). NZ čtení v pátek (Zj 11, 15-19) hovoří o „soudu mrtvých“ (Zj 11,18). V sobotním evangeliu (L 24, 44-53) říká Ježíš před nanebevstoupením: „Kristus měl trpět a třetího dne vstát z mrtvých“ (L 24,46)

Tři čtení po neděli popisují zázračná vzkříšení. V pondělním SZ čtení (1 Kr 17, 17-24) křísí Eliáš syna vdovy. V NZ čtení (Sk 20, 7-20) je díky Pavlovi vrácen život Eutychovi. V úterním SZ čtení (1 Kr 4, 18-37) křísí Elíša syna Šúnemanky. NZ text úterý (Ef 2, 1-10) svědčí: „Také vás vzkřísil, když jste byli mrtví pro svá provinění a pro své hříchy.“ (Ef 2,1). V středečním SZ čtení (Jr 32, 1-9.36-41) vybízí Jeremiáš v obleženém Jeruzalémě, před deportací většiny obyvatel ke koupení pole a dává tak najevo víru, že se do města vrátí život. Středeční evangelium (Mt 22, 23-33) obsahuje Ježíšovu polemiku se saducei, kteří nevěří ve vzkříšení a chtějí hypotetickým příběhem své stanovisko doložit.

Čtvrtek před 5. nedělí v době postní A

Ž 130

¹Z hlubin k tobě volám, Hospodine! ²Panovníku, vyslyš můj hlas! Kéž jsou tvé uši pozorné k mým úpěnlivým prosbám! ³Pokud budeš hledět na nepravosti, Panovníku Hospodine, kdo obstojí? ⁴Ale u tebe je odpuštění -- proto vzbuzuješ bázeň. ⁵Očekávám na Hospodina, očekává duše má, čekám na jeho slovo. ⁶Má duše vyhlíží Panovníka víc než strážní jitro, víc než strážní jitro. ⁷Čekej, Izraeli, na Hospodina, vždyť u Hospodina je milosrdenství, hojné je u něho vykoupení. ⁸On vykoupí Izrael ze všech jeho nepravostí.

Ez 1, 1-3; 2,8 - 3,3

¹I stalo se ve třicátém roce ve čtvrtém měsíci, pátého dne toho měsíce, když jsem byl mezi vyhnanci u řeky Kebaru, že se otevřela nebesa a spatřil jsem Boží vidění. ²Pátého dne v měsíci -- byl to pátý rok vyhnanství krále Jójakína -- ³se opravdu stalo Hospodinovo slovo ke knězi Ezechielovi, synu Buzího, v chaldejské zemi u řeky Kebaru. Spočinula tam na něm Hospodinova ruka. ⁸A ty, lidský synu, slyš to, co k tobě mluvím; nebuď vzpurný jako ten dům vzpoury, otevři svá ústa a sněz to, co ti dávám. ⁹Tu jsem viděl, hle, ruka vztažená ke mně a hle, v ní svitek knihy. ¹⁰Rozprostřel jej přede mnou. Měl popsaný líc i rub a na něm byly zapsány žalozpěvy, lkání a bědování. ¹A řekl mi: Lidský synu, sněz to, co nalezneš. Sněz tento svitek a jdi, promluv k domu izraelskému. ²Otevřel jsem tedy svá ústa a on mi dal sníst tento svitek. ³Řekl mi: Lidský synu, nakrmíš své břicho a naplníš své útroby tímto svitkem, který ti dávám. Snědl jsem ho tedy a byl v mých ústech sladký jako med.

Zj 10, 1-11

¹Tu jsem uviděl sestupovat z nebe jiného silného anděla oděného do oblaku a nad jeho hlavou byla duha; jeho tvář byla jako slunce a jeho nohy jako ohnivé sloupy ²a v ruce měl rozvinutý malý svitek. Pravou nohou se postavil na moře, levou na zem ³a vykřikl mohutným hlasem, jako když řve lev. A když vykřikl, promluvilo svými hlasy sedm hromů. ⁴Jakmile promluvilo těch sedm hromů, chtěl jsem psát, ale uslyšel jsem hlas z nebe, který říkal: „Zapečeť, co promluvilo těch sedm hromů, a nepiš to.“ ⁵A anděl, kterého jsem viděl stát na moři i na zemi, zdvihl svou pravou ruku k nebi ⁶a přísahal při tom, který je živ na věky věků, který stvořil nebe i to, co je v něm, zemi i to, co je v ní, a moře i to, co je v něm, že čas již více nebude, ⁷nýbrž ve dnech hlasu sedmého anděla, až bude troubit, bude dokonáno tajemství Boží, jak to ohlásil svým otrokům prorokům. ⁸Hlas, který jsem uslyšel z nebe, se mnou opět mluvil a říkal: „Jdi, vezmi ten rozvinutý svitek, který je v ruce anděla stojícího na moři a na zemi.“ ⁹I odešel jsem k tomu andělovi a řekl jsem mu, aby mi dal ten malý svitek. Řekl mi: „Vezmi jej a sněz; naplní tvé břicho hořkostí, ale v tvých ústech bude sladký jako med.“ ¹⁰Vzal jsem ten malý svitek z ruky anděla a snědl jsem jej; v mých ústech byl sladký jako med, ale když jsem ho snědl, naplnil mé břicho hořkostí.