Charakteristika jednotlivých částí

•Jeho úlohou je sjednotit a sladit shromáždění

•Může navozovat téma liturgie, může obsahovat chvály

•Je lépe volit většině účastníků známé zpěvy

•Dialogický pozdrav předsedajícího a shromáždění vyjadřuje víru, že jsme shromážděni Kristem a on nás zdraví

•Liturgie je dialogem s Otcem skrze Syna v Duchu svatém

•Nejvhodnější je trinitární biblická forma pozdravu

•Odporuje smyslu liturgie, pokud předsedající zdraví shromáždění jménem svým

•Volná improvizovaná část, kterou přednáší nejlépe zástupce těch, kteří liturgii připravovali.

•Obsahuje stručné uvedení do tématu liturgie, ať je již zvolené, či vychází z liturgického roku.

•Může též upozornit na formální specifika právě začínající liturgie.

•Předsednická modlitba, ke které se shromáždění připojuje závěrečným Amen. Může mít různý obsah a strukturu.

např:

•Výzva - Modleme se

•Ticho - v křesťanském starověku to byl prostor pro individuální modlitby

•Oslovení - jako celá liturgie se obrací k Otci; z protiariánského období některé orace směřované k Synu

•Výrok (o boží vlastnosti) - rozvíjí oslovení, spolu s oslovením tvoří anamnetickou část orace

•Prosba - pouze jedna myšlenka tvořící epikletickou část

•Zprostředkující formule - např. Skrze našeho Pána…

•Amen - souhlas shromáždění

Rozpomínání na dílo Trojice

Prosby za Boží království, posvěcování Božího jména

Prosba za přítomnost Ducha sv.

•Uvedení do kontextu

•Upozornění na klíčové místo

•Vysvětlení dobového pozadí

•Lektor se ke čtení dobře připraví, aby nejen perikopu srozumitelně a bez chyb přečetl, ale aby vnitřně souzněl s jejím obsahem. Při čtení stojí.

•Uvede odkud čte

•Čteme-li z bible a nikoli z lekcionáře je vhodné podle kontextu gramaticky upravit první větu, aby měla podmět, případně předmět.

Mezizpěvy (žalm, aleluja)

•Ve starých i současných západních liturgiích (včetně římské) se mezizpěv myšlenkově váže na 1. čtení a má umožnit, aby právě přečtený text mohl působit v srdcích posluchačů. Pro tento účel se hodí antifonální žalm (shromáždění zpívá po určité části žalmu odpověď, jakýsi refrén) nebo jiný meditativní zpěv.

•Alelujový zpěv se myšlenkově váže k evangeliu. Předchází mu a v některých liturgiích vhodně zaznívá i znovu po jeho skončení.

•Biblické kázání, které aktualizuje perikopy s ohledem na potřeby posluchačů. Jde o zvěstování víry spíše než o exegezi textů. Lze doporučit rozsah jedné max. dvou stránek strukturovaných jako podobné literární útvary (úvod, stať, závěr).

•Ticho umožňuje homilii doznít.

•Není to zdaleka jediné místo v liturgii, kde je možné ticho zařadit. (Může být kající ticho při aktu pokání, ticho díků po přijímání, prosebné po uvedení předsednické modlitby atd.)

Symbolum (vyznání víry)

•Jeho recitaci je možné zařadit při slavnostních příležitostech.

•V západním prostoru je obvyklejší Apostolikum, s celým křesťanstvem nás spojuje vyznání nicejsko-cařihradské (bez filioque).

•Vyznání víry je odpovědí shromáždění na slyšené boží slovo.

•Přímluvy jsou také součástí odpovědi na boží slovo. Jsou vyhrazeny shromáždění (s výjimkou úvodu a závěru). Mohou se v nich promítnout motivy dané tématem dne, ale nemusí.

•Přímluvy mají především spojovat shromáždění se světem - mají se týkat obecných potřeb (problémy světa, církví, jakkoli trpících) a potom potřeb daného shromáždění.

•Znamení odpuštění, smíření a jednoty tvoří přechod mezi liturgií slova a eucharistií.

•Schalom je darem božím, ne pouze naším přáním.

Příprava darů se zpěvem (vzal)

•Spočívá v přinesení předmětů k eucharistii - např. prostření pod liturgické nádoby, ubrousků k otírání kalicha, dále kříže, svíce, květin (pokud již nebyly připraveny na začátku slavnosti), vody k míšení s vínem a k čištění liturgických nádob, sbírky a zejména chleba a vína. Chléb a víno podáváme předsedajícímu do rukou. Doprovodný zpěv má obsahovat téma dne.

Eucharistická modlitba (vzdal díky)

•Dialog

•Preface

•Sanktus

•Postsanktus

•Slova ustanovení

•Anamnese

•Aklamace

•Epiklese (konsekrační a komuniální)

•Přímluvy

•Doxologie

•Amen

Lámání chleba (lámal)

•Předsedající láme chléb, aby počet kousků odpovídal zhruba počtu přijímajících. Je tak naznačeno dělení a sdílení. Kristus se rozdává všem. V některých ritech (vč. římského) je během lámání zpíván zpěv, např. Agnus Dei po celou dobu lámání.

•Podávání služebníkem – zdůrazní se služebné kněžství

•Podávání mezi sebou – obecné kněžství

•Pod obojí způsobou

•Poděkování za všechny dary, které jsme¨obdrželi se může dít např. improvizovanými díky podobně jako probíhají přímluvy, nebo vhodnou písní či je součástí závěrečné modlitby.

•Závěrečnou modlitbu přednáší předsedající. Formálně je podobná modlitbě vstupní.

•Zařadit, pokud je užitečné.

•Má být výzvou ke svědectví a službě světu (zužitkování a „pokračování“ liturgie) formou např. biblického verše.