dnes (2022-07-25)
předchozí < den (2020-05-31) > následující
předchozí < týden > následující
předchozí << měsíc >> následující

Texty pro 31. květen 2020, Letnice A

Kalendarium

Franz Joseph Haydn (1732-1809), rakouský skladatel a autor rakouské hymny.

Popis lekcionáře

Letnice
Křesťanské Letnice (Padesátnice) vznikly přeznačením židovského svátku Šavuot (svátek týdnů) při kterém je vzpomínáno darování Zákona na Sinaji (za sedm týdnů došli Izraelité z Egypta na Sinaj). Křesťanské Letnice jako náhradní křestní termín máme doložené od začátku 3. stol.: „Potom jsou Letnice nejpříznivější dobou pro uspořádání křtu, neboť během nich bylo několikrát oznámeno mezi učedníky vzkříšení našeho Pána a poprvé byla dána milost Ducha svatého“ Tertulian - De baptismo 19
Izolovaným svátkem Ducha sv. se Letnice staly v římské liturgii postupně. Dnes jsou chápány jako vyvrcholení velikonoční doby.
Ikona Letnic
V lekcionáři toho dne se čte popis seslání Ducha sv. (Sk 2, 1-21) buď jako 1. nebo 2. čtení. Alternativou je v případě 1. čtení SZ text (Nu 11, 24-30) o sestoupení Ducha na sedmdesát straších vč. Elkáda a Médáda. Alternativou 2. čtení je perikopa (1 K 12, 3b-13) o modlitbě a prorokování. Rovněž evangelium má dvě alternativy. Buď „Janovské Letnice“ (J 20, 19-23) nebo Ježíšův výrok o Duchu v poslední den svátku stánků (J 7, 37-39)

SZ čtení přípravných dnů si všímají daru Zákona na Sinaji. V čtvrtek se čte Ex 19, 1-9a, v pátek Ex 19, 16-25 a v sobotu Ex 20, 1-21.
NZ čtení čtvrtku (Sk 2, 1-11) je částí nedělního čtení o seslání Ducha. V pátek (Ř 8, 14-17) čteme: „… přijali jste Ducha synovství, v němž voláme Abba, Otče!“ (Ř 8,15). V sobotu jsou zařazena blahoslavenství (Mt 5, 1-12) zřejmě kvůli „blahoslavení, kdo působí pokoj, neboť oni budou nazváni božími syny“ (Mt 5,9´).

SZ čtení v pondělí (Jl 2, 18-29) je citováno v nedělní čtení ze Skutků. NZ (Ř 8, 18-24) svědčí: „i my, kteří máme prvotiny Ducha, sami v sobě sténáme…“ (Ř 8,23).
Úterní SZ text (Ez 39, 7-8.21-29) končí: „já, který jsem vylil svého ducha na dům Izraelský“ (Ez 39,29). NZ čtení (Ř 8, 26-27) – pokračování pondělního sděluje: „… Duch se spolu s námi ujímá naší slabosti.“ (Ř 8,26)
Ve středu se opakují alternativní texty neděle – Nu 11, 24-30 a J 7, 37-39.

Letnice A

1. čtení Sk 2, 1-21

¹Když nastal den Letnic, byli všichni spolu na jednom místě. ²Náhle se ozval zvuk z nebe, jako když se žene prudký vítr, a naplnil celý dům, kde seděli. ³A ukázaly se jim jazyky jakoby z ohně, které se rozdělovaly, a na každém z nich se usadil jeden. ⁴Všichni byli naplněni Duchem Svatým a začali mluvit jinými jazyky, jak jim Duch dával promlouvat. ⁵V Jeruzalémě pobývali Židé, zbožní muži ze všech národů, které jsou pod nebem. ⁶A když se ozval ten zvuk, sešlo se mnoho lidí a byli zmateni, protože každý z nich je slyšel mluvit svou vlastní řečí. ⁷Všichni byli ohromeni a udiveně říkali: „Hle, což nejsou všichni ti, kteří tu mluví, Galilejci? ⁸Jak to, že každý z nás slyší svůj vlastní jazyk, ve kterém jsme se narodili? ⁹Parthové, Médové a Elamité, obyvatelé Mezopotámie, Judska a Kappadokie, Pontu a Asie, ¹⁰Frygie a Pamfylie, Egypta a oblastí Libye u Kyrény a návštěvníci z Říma, ¹¹Židé i proselyté, Kréťané a Arabové: všichni je slyšíme mluvit našimi jazyky veliké věci Boží.“ ¹²Všichni z toho byli ohromeni a zmateni a jeden druhému říkali: „Co to má znamenat?“ ¹³Ale jiní se posmívali a říkali: „Jsou opilí.“ ¹⁴Petr se postavil spolu s jedenácti, pozvedl svůj hlas a přímo k nim promluvil: „Muži judští a všichni obyvatelé Jeruzaléma, toto ať je vám známo, vyslechněte pozorně má slova. ¹⁵Tito lidé nejsou opilí, jak se domníváte. Vždyť je devět hodin ráno. ¹⁶Ale toto je to, co je řečeno skrze proroka Jóela: ¹⁷‚I stane se v posledních dnech, praví Bůh, že vyleji ze svého Ducha na každé tělo; vaši synové a vaše dcery budou prorokovat, vaši mladíci budou vídat vidění a vaši starci budou mívat sny. ¹⁸I na své otroky a na své otrokyně v oněch dnech vyleji ze svého Ducha, a budou prorokovat. ¹⁹A dám divy nahoře na nebi a znamení dole na zemi, krev a oheň a sloupy dýmu. ²⁰Slunce se obrátí v temnotu a měsíc v krev, než přijde Pánův den, veliký a skvělý. ²¹I stane se, že každý, kdo bude vzývat Pánovo jméno, bude zachráněn.‘“

nebo Nu 11, 24-30

²⁴Mojžíš vyšel a promluvil k lidu Hospodinova slova. Pak shromáždil sedmdesát mužů ze starších lidu a postavil je okolo stanu. ²⁵Hospodin sestoupil v oblaku, promluvil k němu a vzal z Ducha, který byl na něm, a dal ho na sedmdesát mužů ze starších. I stalo se, když na nich Duch spočinul, že prorokovali, ale znovu již ne. ²⁶Dva muži zůstali v táboře -- jeden se jmenoval Eldád a druhý se jmenoval Médád. I na nich spočinul Duch -- byli totiž mezi zapsanými, ale nevyšli ke stanu -- a prorokovali v táboře. ²⁷Přiběhl mládenec a oznámil to Mojžíšovi: Eldád a Médád prorokují v táboře. ²⁸Ozval se Jozue, syn Núnův, který sloužil Mojžíšovi od svého mládí, a řekl: Můj pane, Mojžíši, zadrž je. ²⁹Mojžíš mu řekl: Ty žárlíš kvůli mně? Kéž by všechen Hospodinův lid byli proroci, když by Hospodin na ně dal svého Ducha! ³⁰Mojžíš se odebral do tábora, on i izraelští starší.

Žalm 104, 24-34.35b

²⁴Jak mnohá jsou tvá díla, Hospodine! Všechna jsi je moudře učinil. Země je plná tvých tvorů. ²⁵Hle moře, velké a široširé -- tam se toho hýbe! Bezpočet živočichů malých i velikých. ²⁶Plují tam lodě -- i livjátán, kterého jsi vytvořil, aby ses z něj radoval. ²⁷Ti všichni vzhlížejí k tobě, že jim dáš potravu ve svůj čas. ²⁸Dáváš jim, a oni si berou, otvíráš svou ruku a sytí se dobrem. ²⁹Když skryješ svou tvář, děsí se, když jim odejmeš ducha, hynou a navracejí se v prach. ³⁰Když posíláš svého ducha, jsou stvořeni. Tak obnovuješ tvář země. ³¹Kéž Hospodinova sláva trvá věčně! Kéž se Hospodin raduje ze svého díla! ³²Pohlédne na zemi a ta se roztřese, dotkne se hor a vzplanou. ³³Budu zpívat Hospodinu po celý svůj život, budu opěvovat svého Boha, dokud budu. ³⁴Kéž ho mé promlouvání potěší -- já se raduji v Hospodinu! ³⁵Dobrořeč, má duše, Hospodinu. Haleluja!

2. čtení 1 K 12, 3b-13

³Hlavou každého muže je Kristus, hlavou ženy její muž a hlavou Krista Bůh. ⁴Každý muž, který se modlí nebo prorokuje a má zahalenou hlavu, hanobí svou hlavu. ⁵Každá žena, která se modlí nebo prorokuje s nezahalenou hlavou, hanobí svou hlavu, neboť je to jedno a totéž, jako kdyby se oholila. ⁶Neboť jestliže si žena nezahaluje hlavu, ať se už také ostříhá. A jestliže je pro ženu potupou dát se ostříhat nebo oholit, ať se zahaluje. ⁷Muž si nemusí zahalovat hlavu, neboť je Božím obrazem a jeho slávou, žena pak je slávou mužovou. ⁸Muž totiž není z ženy, nýbrž žena z muže. ⁹Vždyť nebyl stvořen muž kvůli ženě, ale žena kvůli muži. ¹⁰Proto musí mít žena na hlavě znamení moci kvůli andělům. ¹¹Avšak v Pánu není ani žena bez muže ani muž bez ženy. ¹²Neboť jako je žena z muže, tak také muž skrze ženu, a to všechno je z Boha. ¹³Sami posuďte: je vhodné, aby se žena modlila k Bohu nezahalená?

nebo Sk 2, 1-21

¹Když nastal den Letnic, byli všichni spolu na jednom místě. ²Náhle se ozval zvuk z nebe, jako když se žene prudký vítr, a naplnil celý dům, kde seděli. ³A ukázaly se jim jazyky jakoby z ohně, které se rozdělovaly, a na každém z nich se usadil jeden. ⁴Všichni byli naplněni Duchem Svatým a začali mluvit jinými jazyky, jak jim Duch dával promlouvat. ⁵V Jeruzalémě pobývali Židé, zbožní muži ze všech národů, které jsou pod nebem. ⁶A když se ozval ten zvuk, sešlo se mnoho lidí a byli zmateni, protože každý z nich je slyšel mluvit svou vlastní řečí. ⁷Všichni byli ohromeni a udiveně říkali: „Hle, což nejsou všichni ti, kteří tu mluví, Galilejci? ⁸Jak to, že každý z nás slyší svůj vlastní jazyk, ve kterém jsme se narodili? ⁹Parthové, Médové a Elamité, obyvatelé Mezopotámie, Judska a Kappadokie, Pontu a Asie, ¹⁰Frygie a Pamfylie, Egypta a oblastí Libye u Kyrény a návštěvníci z Říma, ¹¹Židé i proselyté, Kréťané a Arabové: všichni je slyšíme mluvit našimi jazyky veliké věci Boží.“ ¹²Všichni z toho byli ohromeni a zmateni a jeden druhému říkali: „Co to má znamenat?“ ¹³Ale jiní se posmívali a říkali: „Jsou opilí.“ ¹⁴Petr se postavil spolu s jedenácti, pozvedl svůj hlas a přímo k nim promluvil: „Muži judští a všichni obyvatelé Jeruzaléma, toto ať je vám známo, vyslechněte pozorně má slova. ¹⁵Tito lidé nejsou opilí, jak se domníváte. Vždyť je devět hodin ráno. ¹⁶Ale toto je to, co je řečeno skrze proroka Jóela: ¹⁷‚I stane se v posledních dnech, praví Bůh, že vyleji ze svého Ducha na každé tělo; vaši synové a vaše dcery budou prorokovat, vaši mladíci budou vídat vidění a vaši starci budou mívat sny. ¹⁸I na své otroky a na své otrokyně v oněch dnech vyleji ze svého Ducha, a budou prorokovat. ¹⁹A dám divy nahoře na nebi a znamení dole na zemi, krev a oheň a sloupy dýmu. ²⁰Slunce se obrátí v temnotu a měsíc v krev, než přijde Pánův den, veliký a skvělý. ²¹I stane se, že každý, kdo bude vzývat Pánovo jméno, bude zachráněn.‘“

Evangelium J 20, 19-23

¹⁹Když byl večer téhož dne, prvního v týdnu, a učedníci byli ze strachu před Židy shromážděni za zavřenými dveřmi, přišel Ježíš, postavil se doprostřed a řekl jim: „Pokoj vám.“ ²⁰ Když to řekl, ukázal jim ruce a bok. I zaradovali se učedníci, když uviděli Pána. ²¹ Ježíš jim opět řekl: „Pokoj vám. Jako mne poslal Otec, i já posílám vás.“ ²² Po těchto slovech na ně dechl a řekl jim: „Přijměte Ducha Svatého. ²³Komu odpustíte hříchy, tomu jsou odpuštěny, komu je zadržíte, tomu jsou zadrženy. “

nebo J 7, 37-39

³⁷V poslední, velký den svátku Ježíš vstal a zvolal: „Žízní-li kdo, ať přijde ke mně a pije. ³⁸Kdo věří ve mne, jak praví Písmo, řeky živé vody poplynou z jeho nitra! “ ³⁹To řekl o Duchu, kterého měli přijmout ti, kteří v něho uvěřili. dosud totiž Duch svatý nebyl dán, protože Ježíš ještě nebyl oslaven.