dnes (2022-07-28)
předchozí < den (2020-04-21) > následující
předchozí < týden > následující
předchozí << měsíc >> následující

Texty pro 21. duben 2020, Úterý po 2. neděli velikonoční A

Kalendarium

Anselm z Canterbury (1033-1109), arcibiskup v Canterbury, vedl spor s anglickým panovníkem o svobodu církve a podporoval řeholní reformu, roku 1720 prohlášen církevním učitelem.

Popis lekcionáře

Evangelia 1.-3. neděle velikonoční si všímají setkání učedníků se Zmrtvýchvstalým. 4. neděle je věnována Dobrému pastýři. Evangelia 5.-7. neděle čerpají z Janova evangelia - z Ježíšovy řeči na rozloučenou a Velekněžské modlitby. Novozákonní čtení 2.-7. neděle velikonoční v roce A jsou vzata z 1. listu Petrova. Perikopy tohoto listu, které nejsou využity o nedělích, jsou zařazeny v některé všední dny.

2. neděle velikonoční
Spojujícím článkem nedělních čtení je sloveso vidět, resp. nevidět v souvislosti s vírou. Evangelium o (ne)věřícím Tomášovi (J 20, 19-31) vrcholí slovy: „Blahoslavení, kteří neviděli, a uvěřili“ (J 20,29). V 1. čtení (Sk 2, 14a.22-32) Petr zmiňuje ve svatodušním kázání Davida, který „viděl do budoucnosti a promluvil o Kristově zmrtvýchvstání“ (Sk 2,31). 2. čtení (1 P 1, 3-9) říká: „Ač jste ho neviděli, milujete ho; ačkoli ho ani nyní nevidíte, věříte v něho“ (1 P 1,8)

SZ čtení všedních dní předcházejících neděli jsou vybrána z Velepísně, která je v židovstvu (od středověku) svátečním svitkem Paschy. Ve čtvrtek Pís 2, 8-15, v pátek Pís 5,9 – 6,3 a v sobotu Pís 8, 6-7.
NZ spojuje navzájem (i s nedělním evangeliem) zkušenost zjevení Zmrtvýchvstalého. Ve čtvrtek (Ko 4. 2-5): „o tajemství Kristovu, pro něž jsem také spoután, abych je učinil zjevným…“ (Ko 4, 3-4), v pátek (1 K 15, 1-11): „zjevil se Kéfovi a potom Dvanácti. Dále se zjevil více než pěti stům bratří…“ (1 K 15, 5-6), v sobotu (J 20, 11-20) zjeveni Marii Magdalské.

SZ čtení dní po neděli se věnují viditelným znamením božího působení. V pondělí (Sd 6, 36-40) Gedeonovu rounu. V úterý (Jon 1, 1-17) a středu (Jon 2, 1-10) znamením proroka Jonáše, který byl „v břiše té ryby tři dny a tři noci“ (Jon 1,17 a 2,1).
NZ čtení pondělka (1 K 15, 12-20) a úterka (1 K 15, 19-28) navazují na páteční čtení. Kristovo zmrtvýchvstání je znamením našeho vzkříšení. Středeční evangelium (Mt 12, 38-42) je novozákonní reflexí proroctví Jonášova.

Úterý po 2. neděli velikonoční A

Ž 114

¹Když vyšel Izrael z Egypta, dům Jákobův z lidu cizí řeči, ²byl Juda jeho svatyní, Izrael jeho vladařstvím. ³Moře to vidělo a uteklo, Jordán se obrátil nazpět, ⁴hory poskakovaly jako berani a pahorky jako jehňata. ⁵Co je ti, moře, že utíkáš, Jordáne, že se obracíš nazpět? ⁶Hory, proč poskakujete jako berani, a vy, pahorky, jako jehňata? ⁷Svíjej se, země, před Pánem, před Bohem Jákobovým, ⁸jenž proměňuje skálu v jezero, křemen ve vodní pramen.

Jon 1, 1-17

¹Stalo se Hospodinovo slovo k Jonášovi, synu Amítajovu: ²Vstaň, jdi do Ninive, toho velkého města, a volej proti němu, protože jeho zlo vystoupilo přede mne. ³Jonáš vstal, aby utekl pryč od Hospodina do Taršíše. Přišel do Jafy a našel loď plující do Taršíše. Zaplatil jízdné a nastoupil na ni, aby se s nimi plavil do Taršíše pryč od Hospodina. ⁴Hospodin však seslal na moře velký vítr, na moři nastala veliká bouře a hrozilo, že se loď rozlomí. ⁵Námořníci se báli a volali každý ke svému bohu. Předměty, které měli na lodi, vrhali do moře, aby jí odlehčili. Jonáš mezitím sestoupil do zadní části lodi, lehl si a tvrdě spal. ⁶Přistoupil k němu velitel posádky a řekl mu: Co je s tebou, ospalče? Vstaň, volej ke svému bohu. Snad si na nás tvůj bůh vzpomene a nezahyneme. ⁷Nato řekli jeden druhému: Pojďte, necháme padnout losy, abychom poznali, kvůli komu nás potkalo toto zlo. Nechali padnout losy a los padl na Jonáše. ⁸Zeptali se ho: Pověz nám, prosím, kvůli komu nás potkalo toto zlo? Jakou máš práci? Odkud přicházíš? Jaká je tvá země a z kterého lidu jsi? ⁹Odpověděl jim: Jsem Hebrej a bojím se Hospodina, Boha nebes, který učinil moře i souš. ¹⁰Ti muži se převelice báli a řekli mu: Cos to provedl? Ti muži totiž věděli, že utíká pryč od Hospodina, neboť jim to oznámil. ¹¹Zeptali se ho: Co s tebou máme udělat, aby moře okolo nás utichlo? Moře totiž stále bouřilo. ¹²Odpověděl jim: Zvedněte mě a vrhněte mě do moře, a moře okolo vás utichne; neboť já vím, že tato velká bouře na vás přišla kvůli mně. ¹³Ti muži přesto veslovali ze všech sil, aby se vrátili k souši, ale nic nezmohli, neboť moře proti nim stále bouřilo. ¹⁴A tak volali k Hospodinu: Ach, prosíme, Hospodine, ať nezahyneme kvůli duši tohoto muže. Nepřičítej nám nevinnou krev. Vždyť ty, Hospodine, co chceš, to činíš. ¹⁵Potom zvedli Jonáše, vrhli ho do moře, a moře přestalo zuřit. ¹⁶A ti muži se Hospodina převelice báli, obětovali Hospodinu oběti a činili mu sliby. ¹Hospodin připravil velkou rybu, aby Jonáše spolkla, a Jonáš byl v břiše té ryby tři dny a tři noci.

1 K 15, 19-28

¹⁹ Máme-li naději v Kristu jen v tomto životě, jsme nejubožejší ze všech lidí. ²⁰Avšak Kristus vstal z mrtvých, prvotina těch, kdo zemřeli. ²¹Když tedy přišla skrze člověka smrt, přišlo skrze člověka také vzkříšení mrtvých. ²²Jako v Adamovi všichni umírají, tak také v Kristu budou všichni obživeni. ²³Každý však ve svém pořadí: jako prvotina Kristus, potom při jeho příchodu ti, kdo jsou Kristovi, ²⁴potom bude konec, až Kristus odevzdá království Bohu a Otci a zruší každou vládu, každou vrchnost i moc. ²⁵Neboť on musí kralovat, dokud nepoloží všechny nepřátele pod jeho nohy. ²⁶Jako poslední nepřítel bude zahlazena smrt. ²⁷Neboť ‚všechno podřídil pod jeho nohy.‘ Když však řekl, že je všechno podřízeno, je zřejmé, že všechno kromě toho, kdo mu všechno podřídil. ²⁸A až mu podřídí všechno, pak i sám Syn se podřídí tomu, jenž mu podřídil všechno, aby byl Bůh všechno ve všem.