dnes (2022-11-30)
předchozí < den (2020-07-07) > následující
předchozí < týden > následující
předchozí << měsíc >> následující

Texty pro 7. červenec 2020, Úterý po 14. neděli v mezidobí A

Kalendarium

Athenagoras I. (1886-1972), konstantinopolský patriarcha, jednání s papežem Pavlem VI. vedlo k zrušení vzájemných klateb vyslovených v roce 1054.

Popis lekcionáře

14. neděle v mezidobí A
Evangelium této neděle (Mt 11, 16-19.25-30) poukazuje, že lidé nechtěli přijmout ani Jana, ani Ježíše. Vymlouvali se argumenty, které si vzájemně odporovaly. Zvěst přijímají pouze „maličtí“. Na podobný rozpor uvnitř nás samých upozorňuje Pavel ve 2. čtení (Ř 7, 15-25a). Děláme to, co nechceme dělat. Zachránit nás může jedině Ježíš.
1. čtení (Gn 24, 34-38.42-49.58-67) o cestě pro Rebeku, nevěstu Izáka představuje samostatné téma. Navazuje na řadu důležitých příběhů Pentateuchu čtených o nedělích po Letnicích. S příběhem souvisí všechna SZ čtení týdne.

SZ čtení dnů před nedělí spojuje postava Izáka. Ve čtvrtek (Gn 25, 19-27) se čte o narození dvojčat Ezaua a Jákoba. V pátek (Gn 27, 1-17) a navazující text sobotu (Gn 27, 18-29) o Izákově Jákobovi.
NZ čtení připravující na neděli obsahují pasáže bezprostředně předcházející nedělnímu 2. čtení (napětí mezi Zákonem a životem v Kristu). Ve čtvrtek (Ř 7, 1-6), v pátek se dokonce částečně překrývá s nedělním čtením. Sobotní evangelium (L 10, 21-24) je chválou maličkých, podobně jako evangelium neděle.

SZ čtení pondělí (Gn 27, 30-46) je věnuje požehnání Izáka Ezauovi. V úterý (Gn 29, 1-14) potkává prchající Jákob Ráchel. Ve středu (Gn 29, 31-35) čteme o synech, která Jákobovi porodila Lea.
NZ čtení z listu Římanům, v pondělí (Ř 1, 18-25) a v úterý (Ř 3, 1-8) uvádí do kontextu nedělní 2. čtení. Středeční evangelium (J 13, 1-17) pasáží „Vy mne nazýváte Učitelem…“ (J 13,13) koresponduje s výzvou nedělního evangelia „… učte se ode mne …“ (Mt 11,29)

Úterý po 14. neděli v mezidobí A

Pís 2, 8-13

⁸ Slyš! To je můj milý! Hleďte, už jde! Už skáče přes hory, přeskakuje kopce. ⁹Jako srnec je můj milý, jak samec gazely. Hleďte, už stojí u nás za zdí, do okének nahlíží, mřížkami hledí. ¹⁰Ozval se můj milý, toto mi praví: Vstávej, má lásko, pojď, ty má krásko. ¹¹Vždyť skončila už zima, pominuly deště, jsou ty tam. ¹²Květinky z půdy prokvétají, přišel čas révu prořezat, hrdliččin hlas je slyšet po kraji. ¹³Na fíkovníku dozrávají fíky první, réví už rozkvétá, vydává vůni. Vstávej, má lásko, pojď, ty má krásko

Gn 29, 1-14

¹ Potom se Jákob zvedl a šel do země synů východu. ²Tu se podíval a uviděl studnu v poli a při ní tam odpočívala tři stáda ovcí. Z té studny se totiž napájela stáda a na otvoru studny ležel velký kámen. ³Když se tam všechna stáda shromáždila, odvalovali kámen z otvoru studny a dávali ovcím pít. Pak vraceli kámen na otvor studny, zpět na jeho místo. ⁴Jákob se jich zeptal: Odkud jste, bratři? Odpověděli: Jsme z Cháranu. ⁵Zeptal se jich: Znáte Lábana, syna Náchorova? Řekli: Známe. ⁶Dále se jich zeptal: Jak se mu daří? Odpověděli: Dobře. Hle, jeho dcera Ráchel přichází se stádem. ⁷Tu řekl: Hle, ještě je jasný den, ještě není čas shromažďovat dobytek. Napojte ovce a jděte je pást. ⁸Odpověděli: Nemůžeme, dokud nebudou shromážděna všechna stáda a nebude odvalen kámen z otvoru studny. Pak napojíme ovce. ⁹Ještě s nimi mluvil, když přišla Ráchel s ovcemi svého otce; byla totiž pastýřkou. ¹⁰Jakmile Jákob uviděl Ráchel, dceru Lábana, bratra své matky, a ovce Lábana, bratra své matky, přistoupil, odvalil kámen z otvoru studny a napojil ovce Lábana, bratra své matky. ¹¹Nato Jákob Ráchel políbil, pozvedl hlas a rozplakal se. ¹²Pak Jákob Ráchel oznámil, že je příbuzný jejího otce, že je synem Rebeky. Ona běžela a oznámila to svému otci. ¹³Jakmile Lában uslyšel zprávu o Jákobovi, synu své sestry, vyběhl mu vstříc, objal ho a políbil a uvedl ho do svého domu. On pak to všechno vypravoval Lábanovi. ¹⁴Lában mu pak řekl: Ty jsi vskutku má kost a moje tělo. I pobyl u něho po dobu jednoho měsíce.

Ř 3, 1-8

¹Co má tedy Žid navíc? Nebo jaký je užitek obřízky? ²Veliký v každém ohledu. Předně ten, že Židům byly svěřeny Boží výroky. ³Co tedy, když někteří byli nevěrní? Nezruší jejich nevěrnost věrnost Boží. ⁴Naprosto ne! Ale ať je Bůh pravdivý a každý člověk lhář, jak je napsáno: ‚Abys byl shledán spravedlivým ve svých slovech a zvítězil, když tě soudí.‘ ⁵Jestliže však naše nepravost prokazuje Boží spravedlnost, co řekneme? Není Bůh nespravedlivý, když nás stíhá hněvem? Mluvím teď po lidsku. ⁶Naprosto ne! Vždyť jak by pak Bůh mohl soudit svět? ⁷Neboť jestliže se mou lží rozhojnila Boží pravda k jeho slávě, proč mám být ještě souzen jako hříšník? ⁸A nebylo by to tak, jak nás někteří pomlouvají a tvrdí, že říkáme: „Čiňme zlo, aby přišlo dobro“? Jejich odsouzení je spravedlivé.