dnes (2022-07-30)
předchozí < den (2020-04-07) > následující
předchozí < týden > následující
předchozí << měsíc >> následující

Texty pro 7. duben 2020, Úterý po 6. neděli v době postní A

Kalendarium

Tichon Moskevský, vl. jm. Vasilij Ivanovič Bellavin (1865-1925), patriarcha moskevský (od 1917), měl konflikty s bolševickým režimem, vězněn.

Popis lekcionáře

6. neděle v době postní A
Neděle se též nazývá palmová (u nás květná) či pašijová. Názvy odpovídají klíčovým evangelijním textům neděle: perikopě o vjezdu Ježíše do Jeruzaléma (Mt 21, 1-11), která se čte v rámci průvodu s palmami či jinými ratolestmi a pašijím (Mt 26,14 – 27, 66 nebo v kratší variantě Mt 27, 11-54), které se čtou v rámci liturgie. Pašijím předchází 1. čtení (Iz 50, 4-9a) – třetí píseň o božím služebníkovi a 2. čtení (Fp 2, 5-11) – hymnus o Kristu.

SZ čtení všedních dní před nedělí předkládají jakési konkrétní podoby božího služebníka. Ve čtvrtek (1 Sa 16, 11-13) Davida (text se četl též o 4. neděli v postu), v pátek (Jb 13, 13-19) Joba, v sobotu (Pl 3, 55-66) autora knihy Pláč (Jeremiáše?). NZ perikopy – ve čtvrtek Fp 1, 1-11 a v pátek Fp 1, 21-30 vytváří kontext nedělního 2. čtení. Sobotní evangelium (Mk 10, 32-34) popisuje situaci bezprostředně před Ježíšovým vstupem do Jeruzaléma.

Texty všedních dní Svatého týdne byly obsaženy již v nedělním ekumenickém lekcionáři. Na každý den připadají (podobně jako o nedělích) tři čtení (SZ, NZ a evangelium). SZ čtení jsou voleny písně o božím služebníku z Izaijáše. V pondělí (Iz 42, 1-9) – 1. píseň; v úterý (Iz 49, 1-7) – 2. píseň; ve středu (Iz 50, 4-9a) – 3. píseň; (4. píseň se čte v pátek).
NZ čtení vytváří kontext pátečnímu 2. čtení – Kristus velekněz, Kristus ukřižovaný: v pondělí Žd 9, 11-15; v úterý 1 K 1, 18-31; ve středu Žd 12, 1-3.
Evangelia podle Jana vytváří kontext pátečním pašijím: v pondělí (J 12, 1-11): „šest dní před velikonocemi“ (J 12,1); v úterý(J 12, 20-36): „Jestliže pšeničné zrno, které padlo do země, nezemře, zůstává samo. Zemře-li však, přináší mnohý užitek.“ (J 12,24); ve středu (J 13, 21-32): „Když Juda vyšel ven, Ježíš řekl: Nyní byl Syn člověka oslaven a Bůh byl oslaven v něm“ (J 13,31)

Úterý po 6. neděli v době postní A

Iz 49, 1-7

¹Poslechněte mne, ostrovy, dávejte pozor, daleké národy! Hospodin mne povolal (již v lůně,) od nitra mé matky připomínal mé jméno. ²Učinil má ústa jako ostrý meč, ukryl mne ve stínu své ruky, učinil mne zaostřeným šípem, skryl mne ve svém toulci ³a řekl mi: Ty jsi můj otrok, Izraeli, na němž zjevím svou slávu. ⁴Já jsem však řekl: Zbytečně jsem se namáhal, pro marnost a nicotnost jsem vyplýtval svou sílu, avšak mé právo je u Hospodina a má odměna u mého Boha. ⁵A nyní řekl Hospodin, který mě od lůna matky utváří za svého otroka, abych k němu navrátil Jákoba (a aby pro něj byl shromážděn) Izrael. Stal jsem se váženým v Hospodinových očích, můj Bůh se stal mou silou, ⁶a řekl: Nestačí, abys byl mým otrokem k pozdvižení kmenů Jákobových a k navrácení zachovaných z Izraele, nýbrž dám tě za světlo národům, abys byl mou záchranou až na konec země. ⁷Toto praví Hospodin, vykupitel Izraele, jeho Svatý, tomu opovrženému, tomu, kterého si národ oškliví, otroku vládců: Králové tě uvidí a povstanou, i knížata, a budou se klanět kvůli Hospodinu, který je věrný, Svatému Izraele, který tě vyvolil.

Ž 71, 1-14

¹V tobě, Hospodine, hledám útočiště, kéž nejsem nikdy zahanben! ²Ve své spravedlnosti mě vysvoboď a vytrhni! Nakloň ke mně své ucho a zachraň mě! ³Buď mi skalním příbytkem, (kam budu stále přicházet. Přikázal jsi, abych byl zachráněn,) neboť jsi má skála a má tvrz. ⁴(Bože můj,) vytrhni mě z moci ničemy, z rukou bídáka a surovce. ⁵Tys má naděje, Panovníku Hospodine; od mládí mám k tobě důvěru. ⁶O tebe se opírám od mateřského lůna; od života matky sis mě oddělil. Budu tě ustavičně chválit. ⁷Mnohým jsem byl za znamení, ale tys byl mé (pevné útočiště.) ⁸Má ústa jsou plná tvé chvály, celý den tě oslavuji. ⁹Nezamítej mě v čas stáří; když končí mé síly, neopouštěj mě. ¹⁰Vždyť nepřátelé mluví proti mně, střeží mou duši, radí se spolu ¹¹a říkají: Bůh ho opustil. Pronásledujte ho a chyťte ho, není, kdo by ho vysvobodil. ¹²Bože, nevzdaluj se ode mě; Bože můj, pospěš mi na pomoc! ¹³Ať se stydí, ať pominou ti, kdo obviňují mou duši. Potupa a hanba ať přikryje ty, kdo usilují o mé zlo. ¹⁴Ale já budu vytrvale čekat a stále více tě budu nade vše chválit.

1 K 1, 18-31

¹⁸ Slovo kříže je totiž bláznovstvím těm, kteří hynou, ale nám, kteří jsme zachraňováni, je mocí Boží. ¹⁹Je napsáno: ‚Zahubím moudrost moudrých a rozumnost rozumných zavrhnu.‘ ²⁰Kde je moudrý? Kde je učitel Zákona? Kde je řečník tohoto věku? Neučinil Bůh moudrost [tohoto] světa bláznovstvím? ²¹Neboť když svět v Boží moudrosti nepoznal skrze svou moudrost Boha, zalíbilo se Bohu skrze bláznovství této zvěsti zachránit ty, kdo věří. ²²Neboť Židé žádají znamení a Řekové hledají moudrost, ²³my však hlásáme Krista ukřižovaného: Židům pohoršení, pohanům bláznovství, ²⁴ale těm, (kteří jsou povoláni), Židům i Řekům, Krista -- Boží moc a Boží moudrost. ²⁵Neboť co je u Boha bláznivé, to je moudřejší než lidé, a co je u Boha slabé, to je silnější než lidé. ²⁶Vidíte, bratři, (jak vás Bůh povolal): není mezi vámi mnoho moudrých podle těla, ani mnoho mocných, ani mnoho urozených. ²⁷Ale co je u světa bláznivé, to si vybral Bůh, aby zahanboval moudré, a co je u světa slabé, to si vybral Bůh, aby zahanboval silné; ²⁸a co je u světa neurozené a méněcenné, to si vybral Bůh, vybral [dokonce] i to, co není, aby zrušil to, co je, ²⁹aby se žádné tělo nemohlo před Bohem chlubit. ³⁰Vy však jste z něho v Kristu Ježíši, jenž se nám stal moudrostí od Boha, spravedlností, posvěcením i vykoupením, ³¹aby se stalo tak, jak je napsáno: ‚Kdo se chlubí, ať se chlubí v Pánu.‘

J 12, 20-36

²⁰Někteří z těch, kteří vystoupili do Jeruzaléma, aby se o tomto svátku poklonili Bohu, byli Řekové. ²¹Ti přišli k Filipovi, který byl z galilejské Betsaidy, a žádali ho: „Pane, chceme vidět Ježíše!“ ²²Filip šel a řekl to Ondřejovi. Ondřej a Filip šli a řekli to Ježíšovi. ²³Ježíš jim řekl: „Přišla hodina, aby byl oslaven Syn člověka. ²⁴Amen, amen, pravím vám: Jestliže pšeničné zrno, které padlo do země, nezemře, zůstává samo. Zemře-li však, přináší mnohý užitek. ²⁵Kdo má rád svou duši, hubí ji; kdo nenávidí svou duši v tomto světě, uchrání ji k životu věčnému. ²⁶Jestliže mi někdo slouží, ať mne následuje, a kde jsem já, tam bude i můj služebník. Kdo mi slouží, toho poctí Otec.“ ²⁷„Nyní je má duše rozrušena. Co mám říci? ‚Otče, zachraň mne od této hodiny‘? Vždyť proto jsem přišel k této hodině. ²⁸Otče, oslav své jméno!“ Z nebe (se ozval) hlas: „Oslavil jsem a ještě oslavím.“ ²⁹Zástup, který tam stál a uslyšel to, říkal: ‚Zahřmělo.‘ Jiní říkali: ‚Anděl k němu promluvil.‘ ³⁰Ježíš řekl: „Ten hlas se neozval kvůli mně, ale kvůli vám. ³¹Nyní je soud nad tímto světem, nyní bude (vládce tohoto světa) vyvržen ven. ³²A já, až budu vyvýšen ze země, přitáhnu všechny k sobě.“ ³³Těmito slovy naznačoval, jakou smrtí má zemřít. ³⁴Zástup mu odpověděl: „My jsme slyšeli ze Zákona, že Mesiáš zůstává (na věčnost). Jak ty můžeš říkat, že Syn člověka musí být vyvýšen? Kdo je tento Syn člověka?“ ³⁵Ježíš jim tedy řekl: „Ještě krátký čas je světlo mezi vámi. Choďte, dokud máte světlo, aby vás nezastihla tma; kdo chodí ve tmě, neví, kam jde. ³⁶Dokud máte světlo, věřte v to světlo, abyste se stali syny světla.“ To Ježíš pověděl, odešel a skryl se před nimi.