Jste zde

Co mi studium teologie ekumenicky dalo a vzalo: postřehy absolventů

Jak se studovalo na IES (postřehy absolventů)

Jsem konvertitka a asi 2 roky po křtu mi můj farář doporučil, abych šla studovat teologii, a to na IES. Vzhledem k tomu, že jsem v té době byla ředitelkou jednoho z ústavů Akademie věd a starala se o rodinu, považovala jsem to za zcela nereálné. Ale farář se usmál a laskavě řekl: „Tak to zkus“. A tak jsem to zkusila. Co mi IES dal? a) Především poznat mnoho krásných lidí, otevřených názorům druhých, z nichž mnozí se stali mými přáteli. Lidí ochotných druhé nejen učit, ale na cestě víry i doprovázet. b) Zažít a spoluvytvářet opravdu křesťanské společenství. Díky Institut mohu dnes říci, že jsem na prvním místě křesťanka a teprve pak přijde denominace. A jsem za to vděčná. c) Studium teologie mi pomohlo postavit velmi emocionální „čerstvou“ víru na hlubší základ, na kterém lze pak dál s Boží pomocí stavět a který unese i různé těžké situace, nezdary, zkoušky. d) A dnes mi dává i možnost v něm pracovat a spolupodílet se na jeho činnosti a rozvoji. Co mi IES vzal? Není toho mnoho, ale to málo jistě bylo a je důležité. Různé naivní představy o víře a náboženství, a především různé předsudky a mylné představy o jiných křesťanských denominacích. A naštěstí mi vzal i tu původní představu, že to studium při mém vytížení a v mém věku není možné zvládnout.

RNDr. Ivana Macháčková, CSc., dříve vědecká pracovnice ÚEB AV ČR, bývalá ředitelka IES

Studovat na IES nebylo jen tak. Když jsem si na nástěnce studentského kostela přečetla, že teologie se dá studovat i ekumenicky, zaujalo mne to. Ale to bych nebyla správná katolička, kdybych nenaslouchala bdělému hlasu mého duchovního rádce, dominikána od Jiljího a já se dodneška ptám, jestli špatně slyšel nebo jestli se stal zázrak - nebo obojí. Totiž jemu se ten nápad velmi líbil, a tak jsem se za pár měsíců ocitla na přijímacích zkouškách. Dobrá rada nad zlato! Že na nás - studentky ekonomie a studenty práv - leckdo shlížel se soucitem, tím jsem se nenechala odradit. Když jsme v prvním ročníku úspěšně zdolali zkoušku z Úvodu do studia teologie - ne všichni měli to štěstí, vrhli jsme se ve druhém ročníku do studia biblických věd. Při letním kursu k nám zavítal Zbyněk Studenovský, aby nás získal pro studium Nového Zákona. Tempo bylo svižné, Zbyněk předčítal z vlastních poznámek, odborné formulace jedna báseň. A nejpěknější byla dia-show. Ovšem nejhorší byl třeťák. Studium systematické teologie - královny všech teologických disciplín - rozdělilo zrno od plev. Dogmatika prostě prověřila naši vytrvalost. Poté, co jsem přečetla několik knih, jsem se odhodlala na zkoušku. A podařilo se – dostala jsem výtečnou (nebo jen béčko?). Zkušenosti ze čtvrtého, posledního ročníku mi bohužel chybí, protože jsem studiu teologie propadla natolik, že jsem v něm díky vydatné institutní podpoře pokračovala v německém Tübingen. A když se mne tu ptají, jak jsem se v sekularizovaném českém prostředí dostala ke studiu teologie, říkám jim: Potkala jsem lidi, pro které byla teologie cestou, a oni neváhali, pozvat mě na ní s sebou. A tak jsem studovala na IES.

Petra Skálová, Dr., Leiterin der Katholischen Erwachsenenbildung Tübingen at Diözese Rottenburg-Stuttgart

Když jsem přišel prvně do institutu, odešel jsem: a) nejenom nadšený z nových lidí, které jsem ten večer potkal, ale taky b) s novým jménem - byl jsem totiž překřtěn na Křepelku. Ad a) Nadšení pramenící z výjimečné normality snad třicítky lidí, křesťanů, jejichž výjimečnou normalitu jsem pak mohl zažívat další měsíce a léta, které od té doby uplynuly, mě zůstává i po deseti letech, mění se studenti, mění se vyučující, ale s odstupem mě pořád fascinuje jednoduchá a krásná skutečnost: bát se odlišností nemusí ani křepelky, natož Křepelka Ad b) Určitě i IES pomohl Křepelkovi k „najití“ sebe sama. A k L´Arche, Tachovu a spoustě dalšího. Třeba i poznání, že teologie a její studium nemusí být úplně „mimo mísu“. Otázka: je to všechno pravda, že to byl IES? Byl a nebyl, v každém případě to jsou lidé s IES spojení, skrze které a s kterými jsem to všechno mohl zažít a být.

Ing. Jiří Hort, Ph.D., rodinný terapeut

Co mi dalo a vzalo studium na IES? Vzato velmi pragmaticky, díky IES jsem se naučila pořádně anglicky. A to díky studijnímu pobytu na Ridley Hall v Cambridge. Jako žena pokřtěná u katolíků jsem mezi evangelikálními studenty té koleje ztratila mnohé iluze o sobě samé. A sáhla si pořádně na dno. Jsem velmi vděčná za zkušenost ze zahraničí, protože jsem se mohla seznámit s neskutečně zajímavými lidmi a zažít plodnou spolupráci Cambridgeské teologické federace. Poslední dobou mě moc potěšila pozvánka na sborové bohoslužby jednoho z čerstvých absolventů IES Marka Janovského. Mimo jiné se tam píše: “Vždyť přece nejde o to, abychom získávali nové ovečky, ale Bohem proměněné životy.“ Díky lidem kolem institutu, dokážu věřit, že církev má smysl, pokud je církví hledající věrně svého Pána. Za všechna usnadnění i komplikace života moc děkuji.

Mgr. Daniela Knorrová t.č. na rodičovské “dovolené”, Duchcov

Co mi dalo a co mi vzalo studium na Institutu ekumenických studií? Když jsem se po čase zamyslel nad tím, co jsem přijal a co naopak ztratil studiem na IES, s překvapením jsem zjistil, že moje odpověď nemůže být stejná jako před dvěma lety. I to je důkazem, že dědictví Institutu ekumenických studií ve mně stále žije a stále z něj ve svém životě čerpám nebo se proti němu vymezuji. Určitě jsem přišel o naivitu ve víře, ale dostal jsem krásné hluboké společenství s lidmi, kteří věřili jinak než já. Už nikdy se nemůžu dívat na své bratry a sestry, kteří jsou jiného vyznání, s opovržením, už nikdy nedokážu být uzavřený na svém vlastním písečku. Ztratil jsem víru, že mé přesvědčení je jediné správné, ztratil jsem kus své identity a je pro mě obtížné zastávat vyhraněné názory, přestože jsem k nim vždy tíhnul. Poznal jsem krásu a hloubku duchovního společenství, kterou bych jinde těžko hledal. Na to jsem přišel až když jsem Institut opustil. Poznal jsem lidi, kteří zasvětili chození s Bohem celý svůj život a přesto zůstali ve světě, aby otevírali cestu i pro druhé. Poznal jsem pouto, které spojuje lidi nadpřirozenou láskou. Získal jsem znalosti a dovednosti, které začínám uplatňovat ve službě potřebným. Mnoho jsem toho dostal a mnoho jsem ztratil. Ale proč někteří věří tak, a jiní zase dost jinak, to dodnes nevím. To ví jen Bůh.

František Pekárek, pracovník Armády spásy, Praha

Co mi dalo studium Teologie křesťanských tradic Asi bych na začátek měla napsat, kde jsem se ke studiu dostala - v kuchyni, tam se ostatně odehrává hodně podstatných událostí mého života. Bylo to v kuchyni mojí kamarádky, která mne jednoduše donutila vyplnit a odeslat přihlášku. Neměla jsem nejmenší tušení, kam se hlásím. Když přišly požadavky ke zkoušce, tak jsem zjistila, že mám dost věcí již načtených a jako jediný problém jsem viděla angličtinu. Dodnes nechápu, jak se stalo, že jsem u zkoušky z angličtiny plynně překládala.V pohovoru se mne zeptali, jak si jako myslím, že zvládnu studium s tak velkou rodinou (mám 9 dětí i když v té době jsem měla doma jen 7).). Odpověděla jsem, že se jednoduše uvidí. Od první chvíle mne studium teologie uchvátilo, objevila jsem další životní vášeň. Hermeneutiku s Alicí Klikovou mám dodnes zapsanou v paměti jako hodiny plné objevů, jak se dá pracovat s textem. Asi největším překvapením studia pro mne bylo studium Starého zákona, který jsem si skutečně zamilovala. Úžasným objevem se staly liturgické texty z počátků křesťanství, které ukazují, jak je neustále nutné se vědomě vracet na začátek. Jsem šťastná, že se v teologii na škole udržuje kontakt se světem, protože se tím teologie stává živoucím předmětem, kontaktem s myšlením jiných lidí z jiných zemí. Při přípravě na zkoušku ze systematické teologie mi několikrát vyhrkly slzy do očí. Párkrát pro to, že jsem měla dojem, že to nikdy v životě nemůžu zvládnout, ale párkrát pro to, že se přede mnou v textu najednou objevilo vysvětlení toho, co přede mnou stálo jako velká otázka. Největším darem studia jsou pro mne ale přátelství, která jsem na škole navázala. To jak je studium vedeno, prohlubuje schopnost porozumění a úcty k názorům druhého. Poznala jsem, že skutečná povolání jsou napříč církvemi a denominacemi. Pochopila jsem i to, že pravda může mít několik tváří a my to musíme unést, protože je to pravda člověka, který stojí vedle mne a stejně jako já věří.

Bedřiška Kotmelová

Institut otevřel nové rozměry mému myšlení a přinesl mi poměrně bohaté zkušenosti s lidmi, kterých si dnes velmi vážím a se kterými jsem směl sdílet nejen společné studium ekumenické teologie, společné liturgie, ale i životní zápasy a výzvy. Na to všechno se zde našel čas a prostor, a přestože asi ne všichni dostali uspokojivé odpovědi na většinu svých otázek týkající se víry, církevní praxe či projevů zbožnosti mohl tu každý poučeně hledat v dědictví církevních dějin i klást otázky, které z kostelních lavic většinou nezaznívají. Při studiu jsem se setkal i s poměrně vysokou, a na křesťanskou komunitu, nezvyklou odvahou, jít proti tradičním konfesním teologickým pozicím, což se například projevovalo v tom, že katolíci postupně zjišťovali, že na světě nejsou sami, protestanté, že křesťanská víra se zdaleka netočí pouze kolem morálky a protestantských tradic a my evangelikálové se nezřídka divili, že i v „kameni může být nejedna zlatá žíla“.

Marek Janovský, kazatel Apoštolské církve, Sbor bez hranic, Teplice

Jako všechno, co za něco stojí, mi období, která se překrývalo s mým studiem na IES, mnohé přineslo, ale zároveň mnohé odňalo: Přineslo mi přesvědčení, že i prostřednictvím teologie se Bůh může dotýkat hlubiny bytí v každém z nás, ale zároveň mi vzalo víru, že teologie je něčím víc, než jen prchavým a mnohdy pokrouceným obrazem božské skutečnosti. Přineslo mi spoustu nových přátel, bez nichž bych si svůj současný život dovedl jen stěží představit, ale zároveň mě znovu přesvědčilo o tom, že být křesťanem automaticky neznamená být také dobrým člověkem. A konečně mi také přineslo vědomí, že Bůh může promlouvat mnohem rozmanitějším a intimnějším způsobem, než jsem si dříve myslel, ale zároveň mi sebralo jistotu, že vím, kdy, jak a kam mě Bůh vede. Snad se z tohoto výčtu může zdát, že mé hodnocení studia není zcela kladné – a tak tomu také opravdu je: Protože bezproblémově kladné bývá často jenom povrchní, zatímco dvojznačnost s sebou nese otevřenost, možnost tázání a růstu. A to jsou hodnoty, kterých si na IES nejvíc vážím.

Prof. Ing. Mgr. Petr Kratochvíl, Ph.D., ředitel Ústavu mezinárodních vztahů, Praha

Co mi IES dal? Zachoval mi víru v ukřižovaného a zmrtvýchvstalého Krista a v Boží dobrotu a milost, moje víra se stala pokornější, ale přitom jí narostla křídla. Seznámení a osobní přátelství s křesťany jiných denominací mě trvale obohatilo, přístup vyučujících a široký záběr studia rozšířil mé duchovní obzory a změnil můj vztah k tzv. "nevěřícím". Co mi IES vzal? Vytáhl mě ze stojatých vod evangelikalismu, vzal mi strach ze svobodného myšlení a samostatného rozhodování. Je krásné vědět, že patřím ne k církvi, ale ke křesťanstvu. Vím také, že uprostřed IES zůstala část mého já i mého domova.

Michaela Kočnarová