Při práci nebo studiu jiné školy? Ekumenicky a v přátelské atmosféře?

Ekumenický lekcionář


dnes (2020-05-25)
předchozí < den (2020-05-11) > následující
předchozí < týden > následující
předchozí << měsíc >> následující


Texty pro 11. květen 2020, Pondělí po 5. neděli velikonoční A


Kalendarium

Konstantin a Metoděj (pravoslavný svátek).

Popis lekcionáře

5. neděle velikonoční A
Spojujícím tématem neděle je cesta k Otci. V evangeliu (J 14, 1-14), které je součástí Ježíšovy řeči na rozloučenou se Tomáš ptá: „Pane nevíme kam jdeš. Jak můžeme znát cestu?“ Ježíš odpovídá: „Já jsem ta Cesta, Pravda i Život…“ (J 14, 5-6) a rovněž říká: „…já jdu k Otci“ (J 14,12). Ve 2. čtení (1 P 2, 2-10) najdeme „přicházíte k němu, kameni živému“ (1 P 2,4). V 1. čtení (Sk 7, 55-60) kamenovaný Štěpán odchází k Otci a prosí: „Pane Ježíši, přijmi mého ducha.“ (Sk 7,59). Zajímavé je rovněž souvislost mezi kameny ke kamenování a kamenem úhelným či kameny živými.

Ve SZ čtení čtvrtku (Gn 12, 1-3) je výzva Abramovi: „Odejdi ze své země…“ (Gn 12,1). NZ čtení (Sk 6, 8-15) o zatčení Štěpána vytváří kontext k nedělnímu 1. čtení.
V pátečním SZ čtení (Ex 3, 1-12) se Hospodin představuje Mojžíšovi jako „Bůh Abrahamův, Bůh Izákův a Bůh Jákobův“ (Ex 3,6) analogicky k Ježíšově výroku nedělního evangelia „Já jsem ta Cesta, Pravda i Život…“ (J 14,6). NZ čtení (Sk 7, 1-16) je vzato ze Štěpánovy řeči před Veleradou o Abrahamovi, který se vydal na cestu.
Sobotní čtení se týkají analogií se Štěpánovým osudem. Ve SZ (Jr 26, 20-24) je králem zabit Uriáš, autor pro krále nepříjemných proroctví. Evangelium (J 8, 48-59) obsahuje pokus o kamenování Ježíše.

Pondělní SZ čtení (Ex 13, 17-22) popisuje cestu Izraelitů pouští. Tato událost je reflektována Štěpánovou řečí před veleradou v NZ čtení (Sk 7, 17-40).
V úterním SZ čtení (Př 3, 5-12) stojí „Poznávej ho na všech svých cestách, a on napřímí tvé stezky“ (Př 3,6). NZ čtení (Sk 7, 44-56) je pokračováním Štěpánovy řeči.
Ve středu čteme v SZ (Př 3, 13-18) „cesty (Moudrosti) jsou cesty příjemné a všechny její stezky jsou pokoj“. V evangeliu (J 8, 31-38) Ježíš oponuje Židům, kteří ho chtějí zabít.

Pondělí po 5. neděli velikonoční A

Ž 102, 1-17

2Hospodine, slyš mou modlitbu, kéž k tobě pronikne mé volání o pomoc! 3V den mého soužení neskrývej přede mnou svou tvář, nakloň ke mně své ucho. V den, kdy volám, mi rychle odpověz! 4Mé dny minuly jako dým a mé kosti jsou rozpálené jak ohniště. 5Mé srdce je ubité a schne jako bylina, i svůj chléb jíst zapomínám; 6pro mé vzdychání přilnuly mi kosti k tělu. 7Podobám se stepnímu pelikánu, jsem jako sova z rozvalin. 8Nespím a jsem jako osamělý ptáček na střeše. 9Celý den mě mí nepřátelé tupí. Potřeštěnci při mně přísahají. 10Místo chleba jím popel, do svého nápoje přimíchávám slzy. 11To od tvého rozhořčení a hněvu. Zvedl jsi mě a odvrhl jsi mě. 12Mé dny jsou jako stín, který se prodlužuje, a já schnu jako bylina. 13Ale ty, Hospodine, zůstáváš navěky; jsi připomínán od pokolení do pokolení. 14Ty povstaneš, slituješ se nad Sijónem -- vždyť nastal čas, aby ses nad ním smiloval; vždyť nadešla ta chvíle! 15Vždyť tví otroci si oblíbili jeho kameny; jímá je lítost nad jeho sutinami. 16Národy se budou bát Hospodinova jména a všichni králové země tvé slávy, 17až Hospodin zbuduje Sijón a ukáže se ve své slávě.

Ex 13, 17-22

17Když farao propustil lid, Bůh je nevedl cestou do pelištejské země, i když byla kratší. Bůh totiž řekl: Aby lid nelitoval, když uvidí hrozící boj, a nevrátil se do Egypta. 18Bůh tedy vedl lid oklikou, pustinou k Rákosovému moři. Tak synové Izraele vystoupili sešikovaní z egyptské země. 19Mojžíš s sebou vzal Josefovy kosti, protože Josef syny Izraele slavnostně zapřísahal slovy: Bůh vás jistě navštíví, pak s sebou odsud vyneste mé kosti. 20I vyrazili ze Sukótu a utábořili se v Étamu na okraji pustiny. 21Hospodin šel před nimi ve dne v oblakovém sloupu, aby je cestou vedl, a v noci v ohnivém sloupu, aby jim svítil; tak mohli jít ve dne i v noci. 22Neodňal od lidu oblakový sloup ve dne, ani ohnivý sloup v noci.

Sk 7, 17-40

17Jak se však přibližoval čas zaslíbení, které Bůh vyhlásil Abrahamovi, lid v Egyptě rostl a množil se, 18dokud v Egyptě nepovstal jiný král, který Josefa neznal. 19Ten s naším rodem jednal lstivě a zle a přinutil naše otce odkládat své novorozence, aby nezůstávali naživu. 20V té době se narodil Mojžíš a byl krásný před Bohem. Tři měsíce byl chován v domě svého otce. 21A když ho odložili, vzala si jej faraonova dcera a starala se o něj jako o svého syna. 22Mojžíš byl vychován ve vší egyptské moudrosti a byl mocný ve slovech i ve svých skutcích. 23A když se dovršoval jeho čtyřicátý rok, vstoupila mu na srdce myšlenka, aby se podíval na své bratry, syny Izraele. 24A uviděl, jak se jednomu z nich děje křivda. zastal se ho a pomstil utiskovaného tím, že Egypťana zabil. 25Domníval se, že jeho bratři pochopí, že jim Bůh dává skrze jeho ruku vysvobození, ale oni to nepochopili. 26Druhého dne se u nich objevil, když se hádali; snažil se je přivést k pokoji slovy: ‚Muži, jste bratři, proč ubližujete jeden druhému?‘ 27Ale ten, který ubližoval svému bližnímu, ho odstrčil a řekl: ‚Kdo tě ustanovil nad námi vládcem a soudcem? 28Snad mě nechceš zabít, jako jsi včera zabil toho Egypťana?‘ 29 Kvůli těm slovům Mojžíš utekl a bydlel jako cizinec v zemi madiánské, kde zplodil dva syny. 30A když se dovršilo čtyřicet let, ukázal se mu v pustině u hory Sinaj Pánův anděl v plameni hořícího keře. 31Když to Mojžíš uviděl, divil se tomu vidění; šel blíž, aby se pozorně podíval, a tu zazněl Pánův hlas: 32‚Já jsem Bůh tvých otců, Bůh Abrahamův, Bůh Izákův a Bůh Jákobův.‘ Mojžíš se roztřásl a neodvažoval se podívat. 33Pán mu řekl: ‚Zuj si z nohou sandály, neboť místo, na kterém stojíš, je země svatá. 34Dobře jsem viděl soužení svého lidu, který je v Egyptě, a slyšel jsem jejich sténání. I sestoupil jsem, abych je vysvobodil. A teď jdi, posílám tě do Egypta.‘ 35Toho Mojžíše, kterého zavrhli, když řekli: ‚Kdo tě nad námi ustanovil vládcem a soudcem?‘, toho Bůh poslal jako vůdce a vysvoboditele prostřednictvím anděla, který se mu ukázal v tom keři. 36Ten je vyvedl a činil divy a znamení v egyptské zemi, při Rudém moři i v pustině po čtyřicet let. 37To je ten Mojžíš, který řekl synům Izraele: ‚ Bůh vám z vašich bratrů vzbudí proroka, tak jako mne. Toho poslouchejte.‘ 38To je ten, který byl ve shromáždění v pustině prostředníkem mezi andělem, který k němu mluvil na hoře Sinaj, a našimi otci. On přijal živá slova, aby nám je dal. 39Jemu se naši otcové nechtěli poddat, ale zavrhli ho a obrátili se ve svých srdcích do Egypta 40a řekli Áronovi: ‚Udělej nám bohy, kteří půjdou před námi, neboť nevíme, co se stalo s Mojžíšem, který nás vyvedl z Egyptské země.‘