dnes (2022-08-10)
předchozí < den (2020-04-10) > následující
předchozí < týden > následující
předchozí << měsíc >> následující

Texty pro 10. duben 2020, Den utrpení Páně (Velký pátek) ABC

Kalendarium

Popis lekcionáře

Velikonoční Triduum utrpení, smrti, přebývání v hrobě a zmrtvýchvstání Ježíše Krista vzniklo v Jeruzalémě ve druhé polovině 4. století. Na základě dobových pramenů je možné rekonstruovat průběh jeho slavení včetně biblických textů, které byly čteny. Jeruzalémské slavení, odehrávající se na místech, kde se vyvrcholení Ježíšova života událo, se stalo vzorem slavení ostatních církví Východu i Západu.
Současný ekumenický lekcionář Tridua vychází z římského. Odchylky nejsou velké. Některá čtení jsou o několik veršů doplněna, některá čtení mají alternativy. Vstupem do Tridua je liturgie připomínající ustanovení večeře Páně slavená ve čtvrtek večer. V pátek odpoledne či večer se vzpomíná na utrpení Páně a jeho smrt na kříži při liturgii, která již podle starověké tradice neobsahuje večeři Páně. Navíc, oproti římské praxi, je zařazena možnost liturgie na Bílou sobotu dopoledne (bez večeře Páně - den spočinutí Páně v hrobě). Triduum vrcholí vigilií velikonoční neděle, slavenou v noci ze soboty na neděli.

Den večeře Páně (Zelený čtvrtek) 1. čtení (Ex 12, 1-4.[5-10].11-14) popisuje ustanovení pesachové hostiny. 2. čtení (1 K 11, 23-26) nejstarší známé ustanovení hostiny Páně. Evangelium (J 13, 1-17.31b-35) Janovu verzi večeře na rozloučenou, při které Ježíš umývá učedníkům nohy.

Den utrpení Páně (Velký pátek) 1. čtení (Iz 52,13 – 53,12) je 4. písní o božím služebníkovi. 2. čtení z listu Židům o Kristu – veleknězi je možné vybrat ze dvou variant: bud Žd 10, 16-25, nebo Žd 4, 14-16. Pašije jsou navrženy podle Jana (J 18,1 – 19,42)

Den spočinutí Páně v hrobě (Bílá sobota, nikoli vigilie) 1. čtení (Jb 14, 1-14) klade otázku: „Zemře-li muž, ožije snad opět?“ (Jb 14,14). V jiné variantě 1. čtení (Pl 3, 1-9.19-24) stojí: „Způsobil, že bydlím v temnotách jako dávno zemřelí.“ (Pl 3,6) 2. čtení (1 P 4, 1-8) obsahuje: „Vždyť proto bylo evangelium zvěstováno i mrtvým, aby žili podle Boha v Duchu…“ (1 P 4,6). Evangelium popisuje Ježíšův pohřeb ve dvou variantách. Buď Mt 27, 57-66 nebo J 19, 28-42.

Zmrtvýchvstání Páně – vigilie
Gn 1, 1-2.4a stvoření světa podle kněžského kodexu
Gn 7, 1-5.11-18; 8, 6-18; 9, 8-13 potopa
Gn 22, 1-18 obětování Izáka
Ex 14, 10-31; 15, 20-21 průchod Rákosovým mořem – klíčový text vigilie
Iz 55, 1-11 pojďte k vodám
Bar 3, 9-15.32 – 4,4 opustil jsi pramen moudrosti nebo Př 8, 1-8.19-21; 9, 4b-6 chvála moudrosti
Ez 36, 24-28 srdce z masa
Ez 37, 1-14 suché kosti
Sof 3, 14-20 výskej, dcero siónská
Ř 6, 3-11 křest ve smrt i vzkříšení
Mt 28, 1-10 prázdný hrob

Zmrtvýchvstání Páně – ve dne Během velikonoční doby je zvykem, podle staré tradice, na místo SZ čtení číst ze Skutků. Ekumenický lekcionář tuto zásadu drží, ale zároveň nabízí alternativu.
Jako 1. čtení (Sk 10, 34-43) se čte letniční kázání Petrovo o Ježíšově životě se zřetelem k jeho zmrtvýchvstání. SZ alternativa (Iz 25, 6-9) obsahuje: "Navždy pohltí smrt a Panovník Hospodin sestře slzy z každé tváře." 2. čtení (1 K 15, 1-11) obsahuje jedno z nejstarších vyznání víry: "Kristus zemřel za naše hříchy podle Písem, byl pohřben a třetího dne byl vzkříšen podle Písem." Může být nahrazeno perikopou Sk 10, 34-43, pokud nebyla čtena jako 1. čtení. Evangelium obsahuje svědectví o prázdném hrobě bud z Jana (J 20, 1-18) či Marka (Mk 16, 1-8). V řadě detailů se verze liší. Např. u Marka odchází Ježíš do Galileje, u Jana zůstává v Jeruzalémě, u Marka přichází ženy ke hrobu když vyšlo slunce, u Jana ještě za tmy, atd.

Zmrtvýchvstání Páně – večer
Této denní hodině odpovídá evangelium o cestě učedníkům do Emauz (24, 13-49). Doplňují jej sváteční texty: 1. čtení (Iz 25, 6-9) „Toto je Hospodin, na něhož jsme očekávali, jásejme a radujme se v jeho záchraně“ (Iz 25,9). 2. Čtení (1 K 5, 6b-8) „Slavme tedy svátek… s nekvašenými chleby upřímnosti a pravdy“ (1 K 5, 8)

Den utrpení Páně (Velký pátek) ABC

1. čtení Iz 52,13 - 53,12

¹³Hle, můj otrok bude mít úspěch, bude vyvýšen, povznesen a velice zveleben. ¹⁴Tak jako mnozí se nad ním zhrozí -- tak nelidsky zohaven bude jeho vzhled, jeho vzezření nepodobné lidským synům -- ¹⁵tak přivede v úžas mnohé národy. Králové kvůli němu zavřou svá ústa, protože uvidí to, co jim nebylo vyprávěno, a pochopí to, o čem neslyšeli. ¹Kdo by jen uvěřil zprávě, kterou jsme slyšeli? A při kom se zjevila Hospodinova paže? ²Vyrostl před ním jako výhonek a jako kořen z vyprahlé země. Neměl vzezření ani důstojnost, abychom na něho hleděli s úctou, ani vzhled, abychom po něm toužili. ³Opovržený a lidmi zavržený, muž bolestí, který znal nemoci; jako někdo, před nímž člověk skryje tvář -- všemi opovržený, takže jsme si ho nevážili. ⁴Jenže to byly naše nemoci, které snášel, a naše bolesti, které nesl; a my jsme si o něm mysleli, že je zasažen a ubit Bohem a zkrušen. ⁵Ale on byl proboden za naše přestoupení, zdeptán za naše provinění, na něho dolehla kázeň pro náš pokoj a jeho šrámy jsme uzdraveni. ⁶My všichni jsme zabloudili jako ovce, jeden každý jsme se obrátili na svou cestu, a Hospodin na něho nechal dopadnout vinu nás všech. ⁷Byl zdrcen, ale pokořil se a neotevřel ústa: jako beránek vedený na porážku a jako ovce před střihači byl němý, ústa neotevřel. ⁸Skrze útlak a soud byl vzat, kdo se bude zabývat jeho údělem? Neboť byl vyťat ze země živých, jeho rána přišla za přestoupení mého lidu. ⁹A určili mu hrob mezi ničemy, ale byl s bohatým ve své smrti, protože se nedopustil násilí a v jeho ústech nebylo lsti. ¹⁰Hospodin si přál zdeptat ho nemocí: Když položí svou duši jako oběť za vinu, uvidí potomstvo, prodlouží své dny, a Hospodinovo přání se jeho prostřednictvím zdaří. ¹¹Z námahy své duše uvidí ovoce a nasytí se. Svým poznáním můj spravedlivý otrok ospravedlní mnohé a jejich provinění on sám ponese. ¹²Proto mu dám podíl ve velikých zástupech a s nespočetnými bude dělit kořist, protože vylil na smrt svou duši a byl započten mezi vzpurné. On odnesl hřích mnohých a je přímluvcem za vzpurné.

Žalm 22

²Bože můj, Bože můj, proč jsi mě opustil? Jsi daleko od mé spásy, od slov mého naříkání. ³Bože můj, volám ve dne -- ty neodpovídáš, volám v noci -- není pro mě utišení. ⁴Ty jsi svatý, trůníš na chvalách Izraele. ⁵V tebe doufali naši otcové, doufali, a tys je vytrhoval. ⁶Volali k tobě a byli zachráněni, doufali v tebe a nebyli zahanbeni. ⁷Ale já jsem červ a ne člověk, potupa pro lidi, lidem opovržený. ⁸Všichni, kdo mě vidí, se mi posmívají. Pošklebují se, potřásají hlavou. ⁹Spolehni se na Hospodina! Ať ho vytrhne, ať ho vysvobodí, když si ho oblíbil! ¹⁰Vždyť ty jsi mě vyvedl z lůna, dals mi doufat na prsech mé matky. ¹¹Na tebe jsem odkázán od narození, od lůna matky jsi mým Bohem ty. ¹²Nevzdaluj se ode mě, neboť soužení je blízko a pomocníka není. ¹³Obklíčilo mě množství býků, ti silní z Bášanu mě obklopili. ¹⁴Otvírají na mě tlamu jako lev, který trhá kořist a řve. ¹⁵Rozlévám se jak voda a všechny mé kosti se uvolňují. Mé srdce je jako vosk, rozpustilo se v mém nitru. ¹⁶Jak hliněný střep vyschla má síla, jazyk se mi lepí na patro, určils mi místo v prachu smrti. ¹⁷Obklíčili mě psi, roj zlovolníků mě obklopil, spoutali mi ruce a nohy. ¹⁸Počítám všechny své kosti. Oni civí, sledují mě, ¹⁹dělí si mé roucho, vrhají los o můj oděv. ²⁰Ale ty, Hospodine, se nevzdaluj, má sílo, pospěš mi na pomoc! ²¹Vysvoboď mou duši od meče, mou jedinou z moci psů! ²²Zachraň mě ze lví tlamy a před rohy divokých turů! Tys mi odpověděl. ²³Tvé jméno budu zvěstovat svým bratřím, ve shromáždění tě budu chválit. ²⁴Vy, kdo se bojíte Hospodina, chvalte ho! Veškeré potomstvo Jákobovo, ctěte ho! Třeste se před ním, všechno potomstvo Izraelovo! ²⁵Neboť nepohrdl a neopovrhl trápením zkroušeného, neskryl před ním svou tvář. Když k němu volal, vyslyšel ho. ²⁶Od tebe pochází má chvála ve velikém shromáždění, své sliby splním před těmi, kdo se ho bojí. ²⁷Pokorní budou jíst a nasytí se. Ti, kdo hledají Hospodina, ho budou chválit. Vaše srdce bude žít navěky. ²⁸Všechny končiny země se rozpomenou a obrátí se k Hospodinu. Všechny čeledi národů se budou klanět před tvojí tváří. ²⁹Vždyť království náleží Hospodinu, on panuje nad národy. ³⁰Všichni, jimž se na zemi daří, budou jíst a klanět se před jeho tváří, pokleknou před ním všichni, kdo sestupují v prach, i ten, kdo svou duši při životě nezachová. ³¹Potomstvo mu bude sloužit. Panovníkovi bude přičteno k pokolením. ³²Přijdou a budou zvěstovat jeho spravedlnost lidu, který se zrodí -- vždyť ji vykonal.

2. čtení Žd 10, 16-25

¹⁶‚Toto je smlouva, kterou s nimi uzavřu po těch dnech, praví Pán: budu dávat své zákony do jejich srdce a napíši je do jejich mysli,‘ ¹⁷dodává: ‚a na jejich hříchy a jejich nepravosti již nikdy nevzpomenu.‘ ¹⁸Kde je odpuštění hříchů, tam už není oběti za hřích. ¹⁹Když tedy, bratři, máme smělou důvěru, že smíme vstoupit do svatyně Ježíšovou krví, ²⁰cestou novou a živou, kterou nám otevřel skrze oponu, to jest skrze své tělo, ²¹a když máme velikého kněze nad domem Božím, ²²přistupujme s opravdovým srdcem v plnosti víry, se srdcem očištěným od zlého svědomí a s tělem obmytým čistou vodou. ²³Neochvějně držme své vyznání naděje, neboť ten, který dal slib, je věrný; ²⁴a buďme pozorní jedni k druhým, abychom se rozněcovali v lásce a dobrých skutcích. ²⁵Nezanedbávejme své společné shromažďování, jak mají někteří ve zvyku, nýbrž povzbuzujme se, a to tím více, čím více vidíte, že se ten den přibližuje.

nebo Žd 4, 14-16; 5, 7-9

¹⁴Když tedy máme velikého velekněze, který prošel nebesy, Ježíše, Syna Božího, držme pevně to vyznání. ¹⁵Neboť nemáme takového velekněze, který by s námi nemohl soucítit v našich slabostech, nýbrž takového, který ve všem prošel zkouškami podobně jako my, avšak bez hříchu. ¹⁶Přistupujme tedy s důvěrou k trůnu milosti, abychom přijali milosrdenství a nalezli milost ku pomoci v pravý čas. ⁷On ve dnech svého pozemského života s hlasitým křikem a slzami obětoval modlitby a úpěnlivé prosby tomu, který byl mocen ho zachránit ze smrti, a byl vyslyšen pro svou bohabojnost. ⁸Ačkoli to byl Syn, naučil se poslušnosti tím, co vytrpěl. ⁹I dosáhl dokonalosti a stal se všem, kdo ho poslouchají, původcem věčné záchrany,

Evangelium J 18,1 - 19,42

¹Po těch slovech vyšel Ježíš se svými učedníky za potok Cedron, kde byla zahrada, do níž vešel on i jeho učedníci. ²Také Juda, který ho zrazoval, to místo znal, protože Ježíš se tam častokrát setkal se svými učedníky. ³Juda vzal s sebou oddíl vojáků a od velekněží a farizeů strážce a přišli tam s svítilnami, pochodněmi a zbraněmi. ⁴Ježíš, který věděl o všem, co se mu má přihodit, vyšel a řekl jim: „Koho hledáte?“ ⁵Odpověděli mu: „Ježíše Nazaretského.“ Ježíš jim řekl: „Já jsem.“ Stál s nimi i Juda, který ho zrazoval. ⁶Jakmile jim řekl: ‚Já jsem‘, ustoupili dozadu a padli na zem. ⁷Opět se jich tedy zeptal: „Koho hledáte?“ Oni řekli: „Ježíše Nazaretského.“ ⁸Ježíš odpověděl: „Řekl jsem vám, že jsem to já. Hledáte-li mne, nechte tyto lidi odejít.“ ⁹To aby se naplnilo slovo, které řekl: ‚Z těch, které jsi mi dal, neztratil jsem nikoho.‘ ¹⁰Šimon Petr, který měl meč, jej vytasil, udeřil veleknězova otroka a uťal mu pravé ucho. Jméno toho otroka bylo Malchos. ¹¹Ježíš řekl Petrovi: „Schovej meč do pochvy! Což nemám pít kalich, který mi dal Otec?“ ¹²Oddíl, velitel a židovští strážci Ježíše zatkli a spoutali ho. ¹³Přivedli ho nejprve k Annášovi; byl totiž tchánem Kaifáše, který byl toho roku veleknězem. ¹⁴Byl to právě Kaifáš, který poradil Židům, že je prospěšné, aby jeden člověk zemřel za národ. ¹⁵Za Ježíšem šel Šimon Petr a jiný učedník. Ten učedník byl znám veleknězi a vešel spolu s Ježíšem do veleknězova nádvoří, ¹⁶Petr však zůstal stát před vraty. Ten druhý učedník, který byl znám veleknězi, vyšel, řekl něco vrátné a zavedl Petra dovnitř. ¹⁷Tu řekla služka vrátná Petrovi: „Nejsi i ty z učedníků tohoto člověka?“ On řekl: „Nejsem.“ ¹⁸Otroci a strážci rozdělali oheň, protože bylo chladno, stáli kolem něho a ohřívali se; i Petr stál s nimi a ohříval se. ¹⁹Velekněz se Ježíše otázal na jeho učedníky a na jeho učení. ²⁰Ježíš mu odpověděl: „Já jsem mluvil k světu veřejně; učil jsem vždy v synagoze a v chrámě, kde se scházejí všichni Židé, a nic jsem neříkal tajně. ²¹Proč se ptáš mne? Zeptej se těch, kteří slyšeli, co jsem jim pověděl; hle, tito vědí, co jsem řekl.“ ²²Když to řekl, jeden strážce, který stál poblíž, dal Ježíšovi ránu se slovy: „Takto odpovídáš veleknězi?“ ²³Ježíš mu odpověděl: „Jestliže jsem promluvil zle, vydej svědectví o tom zlém; jestliže však správně, proč mě biješ?“ ²⁴Annáš ho tedy poslal spoutaného k veleknězi Kaifášovi. ²⁵Šimon Petr stál u ohně a ohříval se. Tu mu řekli: „Nejsi i ty z jeho učedníků?“ On zapřel: „Nejsem.“ ²⁶Jeden z veleknězových otroků, příbuzný toho, kterému Petr uťal ucho, řekl: „Neviděl jsem tě s ním v té zahradě?“ ²⁷Petr opět zapřel. A vtom zakokrhal kohout. ²⁸Od Kaifáše vedli Ježíše do vládního paláce. Bylo časně ráno. Oni sami do vládního paláce nevstoupili, aby se neposkvrnili a mohli jíst velikonočního beránka. ²⁹Pilát k nim vyšel ven a řekl: „Jakou žalobu vznášíte proti tomuto člověku?“ ³⁰Řekli mu: „Kdyby tento člověk nebyl zločinec, nevydali bychom ti ho.“ ³¹Pilát jim řekl: „Vezměte si ho a suďte ho podle svého zákona.“ Židé mu řekli: „My nesmíme nikoho usmrtit.“ ³²Tak se mělo naplnit Ježíšovo slovo, které řekl, aby naznačil, jakou smrtí má zemřít. ³³Pilát tedy opět vešel do vládního paláce, zavolal si Ježíše a řekl mu: „Ty jsi král Židů?“ ³⁴Ježíš odpověděl: „To říkáš sám od sebe, nebo ti to o mně řekli jiní?“ ³⁵Pilát odpověděl: „Jsem snad já Žid? Tvůj národ a velekněží mi tě vydali. Co jsi učinil?“ ³⁶Ježíš odpověděl: „Mé království není z tohoto světa; kdyby mé království bylo z tohoto světa, moji strážci by bojovali, abych nebyl vydán Židům; ale mé království není odtud.“ ³⁷Pilát mu řekl: „Jsi tedy král?“ Ježíš odpověděl: „Ty říkáš, že jsem král. Já jsem se proto narodil a proto jsem přišel na svět, abych vydal svědectví pravdě. Každý, kdo je z pravdy, slyší můj hlas.“ ³⁸Pilát mu řekl: „Co je pravda?“ A když to pověděl, vyšel opět k Židům a řekl jim: „Já na něm žádnou vinu nenalézám. ³⁹Je u vás zvykem, že vám o velikonocích propouštím jednoho vězně. Chcete tedy, abych vám propustil krále Židů?“ ⁴⁰Znovu zvolali: „Toho ne, ale Barabáše!“ Ten Barabáš byl lupič. ¹Tehdy Pilát vzal Ježíše a dal ho zbičovat. ²Vojáci z trní upletli věnec, vložili mu jej na hlavu a oblékli mu purpurový plášť. ³A přicházeli k němu a říkali: ‚Buď zdráv, králi Židů!‘ A dávali mu rány. ⁴Pilát vyšel znovu ven a řekl jim: „Hle, vedu vám ho ven, abyste poznali, že na něm nenalézám žádnou vinu.“ ⁵Ježíš vyšel ven, měl na sobě trnový věnec a purpurový plášť. Pilát jim řekl: „Hle, člověk!“ ⁶Když ho velekněží a strážci uviděli, zvolali: „Ukřižuj! Ukřižuj!“ Pilát jim řekl: „Vezměte ho vy a ukřižujte, neboť já na něm vinu nenalézám.“ ⁷Židé mu odpověděli: „My máme zákon, a podle toho zákona musí zemřít, protože se vydával za Syna Božího.“ ⁸Když Pilát uslyšel toto slovo, ulekl se ještě více. ⁹Vešel znovu do vládního paláce a řekl Ježíšovi: „Odkud jsi?“ Ježíš mu však nedal žádnou odpověď. ¹⁰Pilát mu tedy řekl: „Nemluvíš se mnou? Nevíš, že mám pravomoc tě propustit, a že mám pravomoc tě ukřižovat?“ ¹¹Ježíš mu odpověděl: „Neměl bys nade mnou žádnou pravomoc, kdyby ti to nebylo dáno shůry. Proto ten, kdo mě tobě vydal, má větší hřích.“ ¹²Od té chvíle ho Pilát usiloval propustit. Židé však křičeli: „Propustíš-li ho, nejsi přítelem císaře; každý, kdo se vydává za krále, se protiví císaři!“ ¹³Když Pilát uslyšel tato slova, vyvedl Ježíše ven a usedl na soudní stolici na místě zvaném ‚Kamenná dlažba‘, hebrejsky ‚Gabbatha‘. ¹⁴Byl den přípravy před velikonocemi, kolem poledne. I řekl Židům: „Hle, váš král.“ ¹⁵Oni zvolali: „Pryč, pryč s ním, ukřižuj ho!“ Pilát jim řekl: „Vašeho krále mám ukřižovat?“ Velekněží odpověděli: „Nemáme krále, jen císaře.“ ¹⁶Tu jim ho vydal, aby byl ukřižován. Vzali Ježíše a odváděli ho. ¹⁷Sám si nesl kříž a vyšel na místo zvané Místo lebky, které se hebrejsky nazývá Golgota. ¹⁸Tam ho ukřižovali a s ním jiné dva po obou stranách; Ježíše uprostřed. ¹⁹Pilát napsal a upevnil na kříž také nápis, na kterém bylo napsáno: ‚Ježíš Nazaretský -- král Židů‘. ²⁰Ten nápis četlo mnoho Židů, protože místo, kde byl Ježíš ukřižován, bylo blízko města; nápis byl napsán hebrejsky, latinsky a řecky. ²¹Židovští velekněží říkali Pilátovi: „Nepiš ‚král Židů‘, nýbrž ‚on řekl: Jsem král Židů.‘“ ²²Pilát odpověděl: „Co jsem napsal, napsal jsem.“ ²³Vojáci pak, když Ježíše ukřižovali, vzali jeho šaty a rozdělili je na čtyři díly, každému vojákovi jeden díl. Vzali i košili. Byla to košile nesešívaná, odshora vcelku utkaná. ²⁴Řekli si: „Netrhejme ji, ale losujme o ni, čí bude.“ To aby se naplnilo Písmo, které praví: ‚Rozdělili si mé šaty a o můj oděv metali los.‘ To tedy vojáci učinili. ²⁵U Ježíšova kříže stála jeho matka a sestra jeho matky, Marie Kleofášova a Marie Magdalská. ²⁶Když Ježíš uviděl svou matku a učedníka, kterého miloval, jak tu stojí, řekl matce: „Ženo, hle, tvůj syn.“ ²⁷Pak řekl tomu učedníkovi: „Hle, tvá matka.“ A od té hodiny si ji ten učedník vzal k sobě. ²⁸Potom, když Ježíš věděl, že už je všechno dokonáno, aby se naplnilo Písmo, řekl: „Žízním.“ ²⁹Stála tam nádoba plná octa; nasadili houbu plnou octa na yzop a podali mu ji k ústům. ³⁰Když Ježíš okusil octa, řekl: „Dokonáno jest.“ Naklonil hlavu a odevzdal ducha. ³¹Poněvadž byl den přípravy a Židé nechtěli, aby těla zůstala přes sobotu na kříži -- tu sobotu byl totiž velký den --, požádali Piláta, aby byly ukřižovaným zlámány nohy a aby byli sňati z kříže. ³²Přišli tedy vojáci a zlámali nohy prvnímu i druhému, kteří byli ukřižováni spolu s ním. ³³Když však přišli k Ježíšovi a uviděli, že je již mrtev, nohy mu nezlámali, ³⁴ale jeden z vojáků mu kopím probodl bok; a hned vyšla krev a voda. ³⁵A ten, který to viděl, vydal svědectví a jeho svědectví je pravdivé; on ví, že mluví pravdu, abyste i vy uvěřili. ³⁶To se stalo, aby se naplnilo Písmo: ‚Kost mu nebude zlomena.‘ ³⁷A zase na jiném místě Písmo praví: ‚Uvidí, koho probodli.‘ ³⁸Po tomto Josef z Arimatie, který byl Ježíšovým učedníkem -- ale ze strachu před Židy tajným -- požádal Piláta, aby směl odnést Ježíšovo tělo. A Pilát svolil. Šel tedy a sňal jeho tělo. ³⁹Přišel také Nikodém, který k němu poprvé přišel v noci, a nesl asi sto liber směsi myrhy a aloe. ⁴⁰Vzali tedy Ježíšovo tělo a zavinuli je s těmi vonnými věcmi do lněných pláten, jak je to u Židů při pohřbu zvykem. ⁴¹Na tom místě pak, kde byl ukřižován, byla zahrada a v té zahradě nový hrob, v němž ještě nebyl nikdo pochován. ⁴²Tam kvůli židovskému dni přípravy Ježíše položili, neboť hrob byl blízko.